Passionate Love [CZ] ✔

•23• Druhý den

Nepříjemný pocit na očích a ještě nepříjemnější bolest hlavy mě donutila se probudit z líbezného spánku v cizí posteli. 

Jen, co jsem lehce pootevřela oči, mi došlo, že nejsem tam, kde bych měla být a okamžitě jsem vystřelila do sedu.

V té rychlosti však mou hlavou projela ostrá bolest, která mi na mysl vehnala všechny vzpomínky na včerejší noc.

Než jsem to stihla nějak zastavit, po tváři mi stekla první slza a za ní hned další.

Takže včera jsem se rozešla s Francem? Podváděl mě celých těch čtrnáct dní? Nebo se to včera stalo poprvé?

V mé hlavě se začalo rojit spousty otázek, ale možnost, na ně zjistit odpovědi byla každou chvílí mizivá.

Dneska je předposlední den mého volna s kamarády na pronajaté chatě. A místo toho, abych tam byla s nimi, ležím v cizí posteli.

Při této myšlence jsem rychle otočila pohled na druhou půlku postele. Ta však byla k mému štěstí prázdná.

Tiše jsem si oddychla a utřela vlhké tváře. Přehodila jsem nohy přes postel a bosými chodidly se dotkla studené podlahy.

Husí kůže okamžitě projela celým mým tělem a přivedla i pár vzpomínek na včerejší večer v tomto domě.

Zamyslela jsem se nad celou tou šlamastikou tohoto paláce a projela si vše od začátku.

      Jakmile jsem došla do kuchyně, pousmála jsem se nad obrázkem přede mnou.

Justin v kuchyni, jen v boxerkách. Já ho z povzdálí pozoruji, v mokrých kalhotkách a zahalená jen ručníkem.

Když si mě všimne, rozhodnu se dojít blíž k němu a posadit se na barovou židličku.

V tichosti mě pozoruje a až po chvíli se rozhodne prolomit to ticho mezi námi.

Zeptá se mě, jestli nemám hlad a já jen nesouhlasně odpovím. Hned poté, se mě ovšem zeptá na další věc, při které sklopím oči ke svým rukou a odpovím.

''Jestli ti to nevadí, přespala bych tu. Nechci se vracet na chatu, která je plná mých nic netušících přátel a pachu toho idiota..'' Pronesla jsem a přitom držela smutek na uzdě.

Justin se odrazil od kuchyňské linky a pomalu došel až ke mně. Vzal mé ruce do těch svých a tím mě přinutil, abych se mu zahleděla do očí.

''Vždy tu budu pro Tebe. Ať se stane cokoliv. Rozumíš? Proto mi vůbec nebude vadit, když tu přespíš. Vlastně.. Je to spíše naopak.'' Zašklebil se a jednou rukou se nervózně podrbal na zátylku.

Když se mi opět klidně zahleděl do očí a já do těch jeho, na nic jsem nečekala a objala ho.

Celý překvapený mi nakonec objetí vrátil. Tak moc mi jeho náruč chyběla. V té chvíli jsem dokázala na plné obrátky vypnout. Neřešila jsem nic.

Kolem nás nic neexistovalo. Jen já a Justina uklidňující náruč. Než bych si to dokázala lépe promyslet, věnovala jsem mu lehký polibek na krk.