Passionate Love [CZ] ✔

•24• Den odjezdu

Včerejší den byl opravdu dost hektický a nejspíše proto mi tak rychle utekl.

Ráno s Justinem a poté i příšerný zbytek dne se svými zvědavými přáteli se vytratil mrknutí oka a najednou tu bylo ráno druhého dne.

Vzhledem k tomu, že dneškem náš pobyt na této chatě končil, jsem se zničeho nic probudila nezvykle brzy a rozhodla se si jít naposledy zaplavat do laguny za chatou.

Co nejpotišeji jsem se vypařila z chaty a následovně i z prostorné zahrady, která mi bude v New Yorku tolik chybět.

Na tváři se mi rozprostřel úsměv, když jsem se v klidu dostala na oblázkovou pláž.

Všude kolem panovalo ticho a i když jsem měla divný pocit, že mě někdo sleduje, vysvlékala jsem se do plavek a skočila do osvěžující vody.

Jakmile jsem vyplavala nad hladinu, otevřela jsem oči a uhladila si vlasy dozadu.

Poté jsem se dala do poklidného plavání. Najednou se ale odněkud ozval zvláštní zvuk, který mě donutil zastavit uprostřed laguny a vystrašeně se podívat kolem.

Když mě ale nic neupoutalo, pokrčila jsem rameny a plavala dále.

Jakmile jsem se ale otočila, v křoví nedaleko laguny zašustělo a než jsem se nadála, přede mnou se mihlo několik těl lidí, které jsem moc dobře znala.

Obličej mi opláchla průzračná voda a něčí ruce mě nečekaně stáhly pod hladinu. Když jsem se vynořila, spařila jsem usměvavého Camerona pohledem.

''Za co to bylo?'' Vyjekla jsem dotčeně.

''Za to, že jsi nám o tomto místě neřekla. Kdybych si tě s Alexis nevšiml, nikdy by jsme na toto místo nepřišli.'' Obhájil se Cam a já se zastyděla.

Možná jsem jim o tom měla říct.. Poznamenala jsem si pro sebe.

Ovšem když jsem si všimla toho kraválu kolem, místo mého poklidného místečka, přestala jsem toho litovat. Udělala jsem dobře.

•••
Dvě hodiny. Dvě hodiny trvalo, než jsme se vydali od laguny zpátky na zahradu a odtamtud do chaty.

Nebyli by jsme to ale my, kdyby jsme si z té cesty zpátky neudělali menší závody.

''Hej lidi. Počkejte.'' Ozval se Cameron a tím všechny donutil, aby se zastavili.

Došel až k nám s potutelným úsměvem a zatímco jsme čekali, co nám chce říct, rozeběhl se.

''Kdo bude poslední, dělá oběd!'' Zvolal nadšeně a ještě zrychlil.

Nevím proč, ale donutilo nás to se rozeběhnout. I když jsem se snažila sebevíc, byla jsem poslední. I tak jsem se ale při tom střeštěném závodu pěkně zasmála.

A to nejen tomu, že hned ze začátku se Lucky smekl na mokré trávě, nebo že Hailey šlápla na slimáka, ale také tomu, že jsem všechny předeběhla a poté sama uklouzla.

Dalších pár hodin uběhlo jako nic a já už přichystaná stála u svého auta a loučila se se svými přáteli.

''Tak zase až budeme mít volno?'' Zašklebil se na mě Cam a já s ním radostně souhlasila.

''Moc ráda jsem tě poznala Bar, snad se ještě někdy potkáme.'' Objala jsem se s smutnou Cindy.

''Určitě se někdy potkáme, neboj se. Neels tě za mnou někdy doveze, nebo si pro tebe přijedu.'' Mrkla jsem na ní, což jí přinutilo se trochu pousmát.

''Dej mi rychle tvé číslo, abychom si mohli volat a sjednat si nějakou dámskou jízdu.'' Přicupitala ke mě usměvavá Alexis a podala mi nějakou černou fixu.

Napsala jsem jí rychle své telefoní číslo na ruku a za to získala pevné její objetí.

''Budeš mi chybět. No i tak nebude dlouho trvat a já tebe i Stellu přijedu navštívit.'' Zašklebila se na mě nakonec a já se pousmála.

''Budeme se těšit.'' Pronesla jsem nakonec a už věnovala pozornost blonďatému nešťastníkovi.

''Tak se měj, ty můj bráško.'' Pronesl jsem k němu a vtáhla si ho do objetí.

''Ty taky. Určitě se ale ještě uvidíme.'' Mrkl na mě a já se pousmála.

''To si piš. Jen mi něco slib. Nezamiluj se do ní.'' Kývla jsem hlavou směr Hailey, která postávala u auta a sledovala své nehty.

''Neboj se.'' Zašklebil se, vlepil mi rychlou pusu na tvář a odešel se rozloučit s dalšími.

Hnula jsem se od svého auta a zamířila k Mustangu, který vyčníval ze všech našich vysokých aut nejvíce.

''Opravdu nejedeš se mnou?'' Zeptala jsem se Stelly, která se culila na Ashe.

Nevím, co se mezi nimi za ty dva týdny vybudovalo, ovšem Stella začínala být šťastnější než dříve a to mi dělalo radost.

''Neboj se ty můj ochránče. Vsadím se, že budu dřív doma, než ty.'' Mrkla na mě a já se lehce začervenala.

''Fajn. Tak si to užijte.'' Mávla jsem na ně a vrátila se zpět ke svému autu.

•••
Pohlédla jsem na ten prostorný dům přede mnou a přemýšlela, jestli mám jít dovnitř nebo ne.

Zvažovala jsem všelijaké mé možnosti, ale vždy jsem dospěla k závěru, že mu musím vrátit jeho věci.

I kdybych mu to poslala poštou, on by byl schopný se zastavit u mě v bytě.

Setkání s ním se nevyhnu. Pronesla jsem si nakonec.

Povzdechla jsem si a natáhla se pro poskládané oblečení. Vyšla jsem ven a zamknula za sebou auto.

Jakmile jsem se postavila před braňku, sama od sebe se otevřela a to jsem nemusela ani zvonit.

Zarazila jsem se. Avšak jakmile jsem uviděla Justina u dveří, jen jsem nad tím mykla rameny a vešla dále.

''Nesu ti to oblečení.'' Pronesla jsem trochu stydlivě, což mu na tváři vykouzlilo úsměv.

''Díky. Půjdeš dál?'' Zeptal se a já se podrbala na ruce.

''No.. Vlastně..'' Nestihla jsem doříct svou myšlenku a on mi hned skočil do řeči.

''Ptám se. Půjdeš dál?'' Poukázal rukou do domu a já ho spařila pohledem.

''Aghrr..'' Zavrčela jsem a zaplula do jeho vily.

Jakmile za mnou zavřel dveře, položil kupičku s jeho oblečením na skříňku u dveří a celou mě zkoumal.

''Víš, že mě nehorázně štv-.'' Má věta se ztratila do neznáma, jakmile se jeho rty přisály na ty mé.

Nedokázala jsem zdravě myslet. Nekoukala jsem na okolnosti, přítomnost a vlastně celou tu ironii.

Dokázala jsem se soustředit pouze na ten chtíč, který ve mě probudil jen jeden pouhý jeho polibek na mé rty. 

Přitáhla jsem si ho k sobě blíže a tím polibek prohloubila. To Justinovi stačilo jako znamení.

Chytil mě pod zadkem a vyzdvihl do vzduchu. Automaticky jsem si obtočila nohy kolem jeho uzkého boku a nechala se vynést do patra.

''Neměli bychom to dělat..'' Šeptla jsem, když mi v jemné posteli zasypával krk jemnými vášnivými polibky.

''Jenže i tak to děláme..''

•••
Jedno slovo.. Názor? 🙈😂❤💞