Passionate Love [CZ] ✔

•34• Rodina

Celý týden s rodinou mi nakonec doopravdy pomohl. Když jsem poté v pátek volala s Elise, domluvila jsem se s ní, že doma nakonec zůstanu ještě o týden déle.

Bylo mi úplně jedno, že spousty focení a jeden pohovor se muselo odložit. Pro mě bylo v tu chvíli dost důležité, abych strávila co nejvíce času s rodinou a zároveň se i trochu srovnala a dala do klidu.

Celou dobu se mi to krásně dařilo. Vydala jsem se s rodinou párkrát na procházku, každý večer jsme měli rodinnou večeři a dokonce jsme se i vydali na výlet s Pandičkou do Zoo. Byla tak šťastná, když po dlouhé době opět viděla všechna ta nádherná zvířata.

Avšak i když jsem si ten celý den náramně užila a nakonec celá unavená upadla do postele, začala jsem přemýšlet nad Justinem.

Přemýšlela jsem o různých nesmyslech, jako třeba co asi v tu chvíli dělá na té druhé straně zeměkoule nebo dokonce i o tom, co by se mnou dělal, kdyby byl v tu dobu se mnou.

Zatoužila jsem po jeho dotacích a jím samotném natolik, že jsem svůj rozkrok nedokázala normálně po tom všem hodit do klidu.

Příjemný pocit v rozkroku nerozplynul ani ve chvíli, kdy jsem byla k smrti unavená, z čehož vyplývá, že jsem se dosti špatně vyspala.

Celá mrzutá jsem to nakonec vzdala v šest ráno. Vzhledem k tomu, že naše rodina je proslulá brzkým ranním vstáváním, nebylo problém přijít rovnou do kuchyně a zaslechnout hlasy mé veselé rodiny.

Lehce jsem se při vstupu do kuchyně pousmála i když jsem na to neměla vůbec náladu.

Mrzutě jsem si udělala kafe a sedla do obýváku vedle jak jinak než veselé Pandičky.

Ani ta mi však nezlepšila náladu, což mě trochu zamrzelo. Ona byla má jediná naděje!

Jenže bohužel, brnící rozkrok se těžko ignoruje. Ach bože.. Proč jsem jen před spaním nemyslela třeba.. Na kočičky.

Ach.. Už jenom dva dny. To snad vydržím. Pomyslela jsem si a lehce se pousmála na tu bláznivku na zemi.

Bohužel, i přesto, že jsem se snažila mi to nijak nepomohlo. Celý den jsem se snažila aspoň přetvařovat, aby rodiče neměli starosti.

No i tak všechen ten nával pocitů ve mě vyvrcholil zrovna v dost nevhodnou chvíli.

Měli jsme zrovna rodinnou večeři, po tom týdnu poprvé bez Stelly, která musela narychlo zpět do New Yorku - narodíl ode mě - a mamka zrovna měla mluvící náladičku.

Znáte to, asi hodinu před touto večeří se tu stavila má teta - sestra mé matky -, aby si mě po těch několika letech trochu prohlédla a prohodil pár vět.

JENŽE, teta s mamkou rozdělaly víno a moje mamka, samozřejmě neodolala a trochu si s ní cvakla.

No jo, jenže když je přiopilá, což právě v tuto chvíli trochu byla, je dost otravná a má dosti šťouchavou náladu.

A to se právě dnes, s tou mojí protivnou náladou moc nehodilo k sobě.

"Barbaro, pověz nám v rodinném kruhu konečně něco o tom tvém Justinovi." Začala.

"Není o čem mluvit mami." Povzdechla jsem si a vložila si další kousek výborného kuřecího plátků do úst.

"Ale no tak." Mlaskla a hned pokračovala. "Nám to přeci můžeš říct. Jsme tvá rodina, žádní otravní novináři a moc dobře vidíme, že mezi vámi něco je." Na to jsem se nemohla ubránit úšklebku.

"Ano, to je." Začala jsem a mamka se zaculila. "Pouze čisté přátelství." Poslednímu slovu jsem obzvlášť kladla na důraz, aby tomu všichni přítomní rozuměli.

Ovšem mé trošilinku přiopilé mamince trvalo chvíli, než jí došlo, co jsem to vlastně řekla a okamžitě se zakuckala.

"No počkej. To není možný. Vždyť mezi vámi to tak krásně jiskří, jste nádherný pár a krásně se k sobě hodíte. Říkají to všichni." Poslední větu dodala rychle nakonec před tím, než si opět upila ze své sklenky.

"Ne maminko. My nejsme žádný pár a nikdy nebudeme. Jsme jen kamarádi." Pronesla jsem ještě překvapivě trochu v klidu.

"Takže je v tom sex. Že mě to nenapadlo. Proto jsi dneska jak na trní? Chybí ti? Chybí ti ty milostné chvilky s ním?" Šťouchla si a já zafuněla.

"Mami, to by stačilo. Je tu Pandička." Upozornila jí Anita, avšak s ní to ani nehlo.

"No a co.. Aspoň se něco přiučí, stejně za pár let toho bude vědět a umět více, než teď my." Okomentovala to matka a já se zamračila.

"Mami! Jsou jí čtyři!" Vyjela okamžitě Anita. Vzala si malou do náruče a ihned odešla.

"Mami, myslím, že máš dost." Pronesla jsem tiše a taťka hned pohoršeně přitakal.

Stejně jako já s nesouhlasným výrazem ve tváři vstal. To se však mamce nelíbilo.

"Hele! Já jsem naprosto v pořádku. Oba dva si zase sedněte a dojezte tu rozjedenou večeři, na které jsem si tolik dala záležet!" Vyjela dotčeně, což nás trochu překvapilo a tak jsme si zase sedli.

Všichni jsme se tedy uklidnili, čapli příbory a pokračovali v jezení. Jenže, jak už jsem řekla, má mamka je jakákoliv za střízliva, jen ne šťouchavá a to se právě otáčí jakmile má připito.

"Ale jste spolu." Rejpla si znovu.

"Mami!" Vyjekla jsem a odložila naštvaně příbor.

Z nějakého neznámého důvodu mě tato věc dost urážela. Ať už jsem měla Justina jakkoliv ráda a spala jsem s ním, vztah s ním jsem si nedokázala představit. Vždyť je to kamarád!

"Barbaro, ale to už by vážně stačilo.." Ozval se taťka, kterému také docházely nervy.

"Takže vy se nebudete brát? Nemáš zásnubní prstýnek ani.. Nic?" Zeptala se napůl zklamaně a napůl naštvaně.

"Barbaro, dost." Zavrčel otec.

"Proč jako? Tak já tu zařizuji už pomalu svatbu, protože holčička vypadá konečně po těch letech s někým šťastná a ona mi řekne, že jsou JEN kamarádi! No řekni, že s ním nevypadá šťastně Jeremy. Mě už to jednoduše nebaví. Jde mi jen o tvé dobro Barbaro a ty si ho vezmeš!" Vyjela na mě a já naštvaně vstala od stolu.

"Neodcházej mladá dámo, ještě jsem s tebou neskončila!"

"Ale já s tebou jo mami. Tady není o čem mluvit." Odpověděla jsem a mířila ke dveřím.

"Jo a ještě něco. Jsem dospělá, takže se prosím snaž se mi neplést do života. Cením si toho, že se staráš, ale začínáš to přehánět." Dodala jsem před dveřmi a odešla do svého pokoje v druhém patře.

Tak to by jsme měli. Povzdechla jsem si v hlavě a zhroutila se do postele.

Zakryla jsem si obličej dlaněmi a potlačila slzy. Bylo toho tolik, co bych chtěla všem říct, zároveň jsem ale nevěděla, co bych jim asi tak řekla. Dává to smysl?

Nahlas jsem si povzdechla zrovna ve chvíli, kdy mi někdo zaklepal na dveře od pokoje.

Další kapitola opět na světě!
Ano přiznám se 🙈 trochu mi ujela ruka, ale bylo to nutné k další kapitole, do které se začtete další týden 😊

Nebudu nadále rušit, mějte se hezky, užívejte si slunečného víkendu a zatím Ahoj!