First love

•16• - Its Yoongi, right ?

,,Ale ! Kdo to přišel ! Naše oblíbená buznička se uráčila přijít !"
Rozesmál se Taeil (promiň, miluju tě...), když jsem procházel chodbou.

Kousl jsem se do rtu a sklopil hlavu.

,,Drž hubu kreténe !"
Štěkl po něm Kook, který se ke mně přidal.

,,To je dobrý Kookie, nech to být, je to přejde."
Smutně jsem se na něj usmál.

,,Nechápu, proč ti nadávají kvůli tomu, že jsi na kluky. Nedává to smysl."
Pohoršeně si odfrkl.

,,Nedokážou snést, že lidé jsou jiní. Nelam si s tím hlavu."
Mávl jsme nad tím jen tak rukou, ale uvnitř mě to užíralo jako jed...

,,Nějak se nám tu oteplilo !"
Vykřikl někdo další.

,,Ještě jedou něco takovýho řekneš a rozmlátím ti držku tak, že tě vlastní matka nepozná !"
Zchladil jeho poznámku Yoongiho ledově děsivý hlas.

,,Ahoj Yoongi."
Lehce jsem se na něj usmál a pozdravil ho.

,,Ahoj Jimine."
Mrkl na mě.

,,Čau Jungkooku."
Kývl hlavou na pozdrav i Kookiemu.

,,Ahoj Yoongi."
Uchechtl se Kook.

,,Není ti po tý včerejší rvačce nic ?"
Naklonil hlavu na stranu.

,,Jenom mě žere, že jsem ho nezmlátil víc."
Odfrkl si, já mu lehce přidupl nohu a zamračil se na něj.

,,Neříkej dvakrát. Ještě jednou něco takovýho udělá a zmlátím ho sám."
Procedil skrz zuby Kook a rysy mu úplně ztvrdly.

Takový kamarády si snad ani nezasloužím...

Chvíli jsme šli potichu chodbou, než jsme potkali Taeho, načež se Kookovi úplně rozzářila očka, jak když dítě uvidí vánoční stromeček a pod ním hromadu dárků.

,,Tae !"
Vypískl a rychle přišel k němu.

,,A-ahoj Kooku."
Zakoktal se a lehce zrudl.

,,Je docela roztomilej , že ?"
Šeptl jsem směrem k Yoongimu.

,,Jimine ? Mám žárlit ?"
Nadzvedl obočí.

,,Neboj , nemusíš."
Zamrkal jsem na něj.

,,A-ale to n-nejde Kooku."
Začal odporovat Tae.

,,Co nejde ?"
Zeptal jsem se ho.

,,Že prý nemůže na náš ranní sraz před skříňkama."
Protočil Kook očima.

Je to taková naše klasika. Od tý doby, co jsem se díky Hobimu začal pořádně bavit s klukama a vznikla tahle parta ještě bez Kooka, tak jsme se začali každé ráno scházet u skříněk Yoongiho a Jina, protože potom byly nejblíž k učebnám.

,,Ale můžeš Tae."
Vřele jsem se na něj usmál.

,,Ne-"
Začal, ale Kook mu chytl ruku, propletl si s nim prsty a lehce mu jí stiskl.

,,Neboj, dobře ? Nic se ti nestane, slibuju."
Usmál se na mě přesně tím úsměvem, kterým se usmívá Yoongi na mě. Nakonec ho táhl směrem ke skříňkám.

S polootevřenou pusou a vykulenýma očima jsem se na to koukal.

,,Jimine, řekni mi prosím, že jsi viděl to co já a že nemám halucinace a nejsem zhulenej."
Řekl po chvíli zaraženě Yoongi.

,,Viděl jsem to co ty, neboj. Ale taky mi přijde, že jsem asi opilej."
Zamlaskal jsem.

,,Počkat !"
Otočil jsem se na něj.