First love

•12• - What are we ?

,,Čaute kluci !"
Vypískl Hobi a sedl si ke stolu , kde už byl Joon, Jin a Yoongi.

Váhavě jsem se na něj usmál a on mi úsměv opětoval.

,,Ahojte , jak bylo ?"
Začal automaticky Jin.

Sedl jsem si vedle Yoongiho a přestal jsem vnímat všechny a všechno vyjma jeho.

Můj krk byl obalen v dost silné vrstvě make-upu, kterou jsem si tak nanášel bezesrandy tak hodinu.

Malinko jsem si povzdechl a pustil se do jídla.

,,Jimine ."
Dloubl do mě Yoongi po chvíli.

,,Co ?"
Pohotově jsem zareagoval.

,,Dneska mám odpoledne čas , tak můžeme jít cvičit piano, jestli chceš ."
Navrhl s kamennou tváři.

,,Můžeme, ale potom mám od pěti trénink."
Zadíval jsem se mu do očí.

,,To stíháš."
Kývl hlavou.

Tak trochu jsem tušil, že naše hodina piana bude spíš docela vážný rozhovor , protože jsme spolu od soboty nemluvili. Respektivě jsem se sebral a odešel, když spal...

O chvilku později jsme již oba šli směr třída, kde bylo ono piano. V tichosti jsme šli vedle sebe míjíc ostatní studenty, kteří už se vypravovali domů.

,,Jimine."
Řekl možná lehce frustrovaně po tom, co zavřel dveře.

,,Yoongi."
Podíval jsem se mu zpříma do očí.

,,To v tu sobotu -"
Začal nervózně.

,,Co by s tím mělo být?"
Zamračil jsem se a nechápavě naklonil hlavu na bok.

,,Prostě jsme se opili a potom se spolu vyspali, nic nenormálního."
Pokrčil jsem rameny.

,,Takže ti to nevadí ?"
Zamyšleně se na mě podíval.

,,Ne , jsem s tím v pohodě hyung."
Usmál jsem se na něj tím nejvíc nevinným pohledem, jaký jsem byl schopen vytvořit.

Pojďme ho provokovat, stejně nemám nic lepšího na práci, přítele nemám taky a on není v posteli vůbec špatný ... právě naopak... sakra Jimine! Na co to zase myslíš ?! Já vím ! To je Yoongim ! Po tý sobotě tě nutí myslet na to všechno, co jste dělali a můž- dobře , už bych vážně měl přestat ...

,,Dobře, takže si sedni a můžeme začít."
Pokynul mi už poměrně neutrálním tónem, který jsem na něm naprosto nenáviděl. Upřímně mě děsilo, že místo toho, aby po mě řval, ječel, nadával mi začal mluvit naprosto neutrálním tónem a probodávat mě pohledem.

,,Hyung, to vážně ?"
Zakňoural jsem, protože na to jeho debilní ,,znova" jsme vážně neměl náladu.

,,Ano Jimine, vážně. Chceš snad dělat něco jiného ?"
Otázka vyzněla naprosto nevině, ale já viděl ty ďáblíky, kteří mu poskakovali v očích.

,,Vždyť víš, že mi to nejde."
Povzdechl jsem si.

,,Chceš snad, abych ti pomohl ?"
Ne ! Ani na to nemysli Jimine !

,,S pianem ?"
Andílek. Přesně to jsem a tak se taky tvářím. K dokonalosti chybí jenom svatozář...

,,S čím jiným Jimine ?"
Nadzvedl obočí a sedl si na stoličku.

,,Tak sedej."
Neřekl náhodou dosedej ? Ne ? Vážně už se to mé perverzní mysli jenom zdá ? Vážně ? Tak ok, no.

Sedl jsem si na jeho klín a on mi okamžitě zabořil hlavu do ramene.