First love

•11• - If we...

,,Máš být v pokoji."
Ozval se za mnou hlas Yoongiho.

Prudce jsem se úlekem otočil na něj. Světlo na něj dopadalo minimálně , ale i tak jsem viděl alkohol v jeho ruce .

,,M-měl jsem žízeň."
Pípl jsem potichu.

,,Tak se napij a jdi spát."
Pokynul mi.

,,Ty bys měl taky."
Zamračil jsem se.

,,Nepotřebuju tvoje rady Jimine. Napij se a padej spát !"
Procedil skrz zuby.

,,Nejsem malý dítě ! Už si můžu dělat co chci !"
Založil jsem si ruce na hrudi. S úšklebkem vstal a přišel ke mně .

,,Vážně si to myslíš Jimine ?"
Přitiskl mě k lince.

,,Ano ."
Řekl jsem sebevědomě.

,,Jsi na omylu. Tohle je můj barák, takže mě budeš poslouchat Jimine ."
Řekl potichu , abych to slyšel jenom já. No, kdo jiný by to tady upřímně slyšel , ale tak...

,,A co , když ne ?"
Odvážil jsem se zeptat.

,,Provokuješ Jimine."
Podotkl a vrátil se zpátky na svoje místo, kde před tím seděl.

,,Už to mám v povaze."
Kopl jsem do sebe zbytek jeho skleničky.

,,Jimine jdi spát , už takhle budeš mít kocovinu."
Povzdechl si a prohrábl si vlasy, které mu padaly do obličeje.

,,To ty už teď taky."
Ukázal jsem na fakta , ležící na stole.

,,Nechtěj po mně , abych po tobě zase ječel."
Zamračil se a já stuhl.

,,Ne , to vážně nechci."
Sklopil jsem pohled.

,,Tak jdi do pokoje ."
Pokynul mi a já se na něj ublíženě podíval.

,,Ale Yoongi ."
Zakňučel jsem.

,,Jimine ?"

,,Ano ?"
Naklonil jsem hlavu do strany.

,,Do pokoje."
Řekl neústupně.

,,Notaky hyung, jenom chvíli !"
Zaprosil jsem a on si povzdechl.

,,Pět minut ."
Zvedl ukazováček a já celý nadšený přikývl.

,,Ty jsi fakt jak malé dítě."
Nevěřícně nade mnou kroutil hlavou.

,,Mohlo by malé dítě udělat tohle ?"
Položil jsem mu otázku , popadl flašku alkoholu , která stála před námi a přitiskl si jí k ústům obracejíc jí dnem vzhůru.

Jakmile ve mně byla asi polovina zbývajícího obsahu flašky , tak jsem jí položil zpět na stůl a zhluboka se nadechl, přičemž jsem se podíval na šklebícího se Yoongiho.

,,No ?"
Pobídl jsem ho k odpovědi a jemně se mi zamotala hlava. Pro upřesnění, začala se mi motat ještě trochu víc než teď.

Upřímně ? Připadal jsem si jako puberťačka , která má svoje dny, protože už jsem jenom za tuhle hodinu stihl vystřídat svoje nálady častěji než normálně za celý týden...to bude ten alkohol...

,,Zaručeně ne ."
Odvětil a napodobil mě.

Zbytek obsahu začal mizet v jeho hrdle a já se na něj nemohl přestat dívat. Fascinoval mě pohled na něj.

Jakmile byla všechna tekutila pryč , postavil flašku na stůl a zvláštně se na mě zadíval.

Chvíli jsme si hleděli do očí, než se prudce zvedl a přišel ke mně.