Power is not Everything [BTS x EXO]

Skupina 2JKN

Pondělí 14.4. 2056

Zvuky kroků dvou mužů se rozléhaly po prázdné, nekonečně dlouhé chodbě mířící ke kontrolní místnosti celé jaderné elektrárny.
,,Doktor Kim a doktor Do, konečně jste přišli." Ozval se hlas pracovníka elektrárny.
,,Dobrý den." Pozdravil s mírným úklonem hlavy vysoký šedovlasý muž s brýlemi na nose.
,,Dobrý." Zamrmlal ten nižší vedle něj tichým hlasem.
Měl velmi krátké, černé vlasy a k hrudi si tiskl desky přeplněné papíry.
,,Co je zde za problém?" Ozval se opět šedovlasý.
,,Zaznamenali jsme nepřirozený nárůst radioaktivity, ale všechny systémy jsou v normě. Domníváme se, že to má co dělat s trhlinami."
,,Nadměrná radioaktivita. S tím jsme se ještě nesetkali." Odpověděl zamyšleně doktor Kim.
Společně s pověřeným pracovníkem vstoupili do řídící místnosti a doktoři si začali prohlížet všechny přístroje, co zde byly.

Po ani ne pár minutách do místnosti vtrhl udýchaný muž oblečený do tmavého obleku.
,,Evakuace!" Vyšlo z něj, když nabral dech.
Doktor Kim se podíval na pracovníka továrny, který jen pokrčil rameny.
,,Monstrum... Jde sem. Musíte se okamžitě přesunout do vozu, který vás odveze do vašich domovů." Vysvětlil narychlo onen muž a narovnal se.
Všichni v místnosti se rozešli v klidu za ním a pokračovali stejnou chodbou, jako přišli doktoři, ven z budovy.
Před budovou na ně opravdu čekalo auto, do kterého následně nastoupili.
Řidič se rozjel pryč z průmyslové zóny. Při cestě se obou doktorů zeptal na jejich adresu, aby věděl, kam je má odvést.

První zastávka byla u domu pana Kima. Auto zastavilo a doktor vystoupil.
,,Uvidíme se zítra v práci, KyungSoo." Promluvil na svého kolegu, mávl rukou a rozešel se ke dveřím svého domu. Vstoupil po jejich odemčení do tmavého prostoru chodby a začal se zouvat.
,,Jsem doma!" Ohlásil do nitra domu, nic se však neozvalo zpět.
Když Kim dával svůj kabát na věšák rozhlížel se po okolí.
,,JungKooku?!" Zakřičel, ale odpověď žádná. ,,Hm, třeba má zase sluchátka na plno." Zamrmlal si pro sebe, aby se přesvědčil, že se jeho mladšímu bráškovi nic nestalo.
Rozešel se rovnou do horního patra, kde by měl Kook být a poslouchat písničky.
Když ale otevřel dveře od JungKookova pokoje a pohlédl do místnosti, nikdo tam nebyl.
V Joonovi hrklo a bleskurychle sáhl do kapsy svých kalhot pro mobil. Vyhledal v kontaktech Kookovo jméno a zavolal mu.
,,Prosím... Žes mi jen zapomněl říct, že jdeš ke kamarádům..." Říkal si zoufale a dál držel telefon u ucha.
Vyzvánění přepnulo do hlasové schránky.
,,Tady Kim Jeongguk, asi jsem právě někde na party, zanechte vzkaz. Píííp." Ozval se Kookův nahraný hlas.
,,Kde zase lítáš? Mám o tebe starost, prosím zavolej mi." Řekl Joon do telefonu a hned na to ho sklopil.
Vypadal opravdu vystrašeně. Ještě jednou projel pohledem celou místnost a rozešel se zpět do prvního patra do obýváku.
Těžce dosedl na gauč a flustrovaně si prohrábl vlasy.
,,Doufám, že mě zase to pako nesledovalo..." Vydechl a zavřel oči.

Úterý 15.4. 2056

Přes noc ani ráno se JungKook nevrátil, ani nezavolal. NamJoon kvůli tomu nemohl spát a tak se vydal do práce s viditelnými kruhy pod očima a ne moc nadšeným výrazem.
,,Proboha Joone, vypadáš příšerně." Přispěchal k němu jeho malý kolega s jemným úsměvem.
,,Děkuji za upřímnost."
,,Ne vážně, tys nespal?" Zvážněl.
,,Kook se nevrátil domů, ani se neozval... Bojím se, že šel včera za námi."
Joon spadl na jednu ze židlí, co byla v jejich pracovně. Kyung si přísunu hned druhou a pečlivě ho poslouchal.
,,Nebuď hned pesimistický, třeba přespal u kamaráda a... Vybil se mu mobil." Snažil se ho uklidnit Kyung.
,,Kéž bych tomu mohl věřit." Povzdychl si. ,,Neotálejme už a pusťme se do práce." Rozhodl vyšší a zvedl se na nohy.
Černovlasý jen přikývl a zvedl se společně s NamJoonem.
Oba se pustili do své rozdělené práce.
Mezi tím stačili zjistit, že elektrárna, kde včera byly, nevydržela útok monstra a vybuchla. Radioaktivita se ale do města nedostala, jen v opravdu neškodném množství.

Bylo po polední pauze a do laboratoře přišel neohlášený host. Vypadal, jako by právě vylezl z hospody. Motaly se mu nohy a musel se přidržovat stěn, aby se nezřítil k zemi. Měl sklopnou hlavu a havraní vlasy mu padaly přes obličej.
,,Pane, tady nemáte co dělat. Musím vás poprosit abyste odešel." Ozval se jeden z pracovníků.
Muž nereagoval a klopýtal dál.
V tomto patře nebyla žádná security, takže se nikdo momentálně neodvážil více zakročit... Krom NamJoona.
,,Co se tady děje?" Ozval se jeho hluboký hlas.
Jeho pohled padl na nechtěného hosta a jeho zlý výraz se změnil v překvapený.
,,JungKooku? Co tady sakra děláš?" Udělal k němu pár rychlých kroků a podepřel ho.
,,B-brat-ře." Vyšlo z mladého černovláska.
,,Všechno v pořádku, vraťte se ke své práci." Máchl rukou na ostatní Joon a vedl svého bratra do jeho a Sooova kanceláře.
Tam ho posadil na židli a přísně na něj pohlédl.
,,Kde jsi zase chlastal?" Prskl.
Kook zakroutil hlavou a pomalu zvedl pohled.
,,No? Mám ti jednu řachnout, abys mluvil?" Joon se napřáhl rukou.
,,Joone no tak... Vidíš, že je kompletně mimo." Rychle Joona zastavil jeho kolega.
Vyšší doktor jen zavrčel a odstoupil.
,,Co s ním mám jako děla-"
,,Podívej." Přerušil ho Kyung a ukázal na Kookovu ruku.
Joon zmateně zamrkal a podíval se na místo, na které Soo ukazoval.
,,To je... Spálenina?" Podivil se.
,,A ne jen tak nějaká." Hrdě se usmál tmavovlasý kolega.
NamJoon se zamračil a dvěma rychlými kroky se přesunul k poličkám a něco začal hledat.
,,To není možný. Nepřežil by to." Mrmlal si při tom.
,,Taky to nechápu, ale jak vidíš..." Dal mu za pravdu Kyung.
,,Blbost." Stál si za svým NamJoon.
Když našel to, co hledal, vrátil se ke svému bratrovi a namířil na něj přístrojem. Na obrazovce se objevila nějaká čísla a Joon se viditelně zděsil.
,,To je nebezpečné množství radiace... Musíme ho izolovat." Řekl rychle.
Kyung přikývl na souhlas a zavolal personál, co měl tohle na starost. Vzali Joonova bratra a šli do jiné části laboratoře.
,,A ať se mu nic nestane!" Křikl za nimi ještě Joon.
JungKooka položili na lůžko v izolované místnosti s prosklenou stěnou, aby do ni viděli a odešli. Mladý muž se ani nehnul a jen nehybně ležel. Stále ale dýchal a vnímal co se kolem něj děje.
NamJoon mezitím začal v kanceláři panikařit.
,,Tohle není možné, to přeci nemohl přežít." Chodil sem a tam a trhal si vlasy.
Kyung zatím seděl v klidu na židli a pozoroval ho. Noc ovšem neříkal, jelikož ani on si tohle nemohl vysvětlit.
Po pár minutách bezvýznamného pochodování se Joon rozhodl uklidnit a konečně se s ním mohlo normálně mluvit.
,,Půjdu Kooka zkontrolovat." Oznámil již klidným hlasem a rozešel se pomalým krokem pryč z kanceláře.
Když přišel k místnosti, kde byl Kook zavřený, dveře byly otevřené a nikdo nikde... Krom kluka sedícího vevnitř u zdi. Opíral se rukou o pokrčenou nohu, zatímco druhou měl narovnanou. Zády se opíral o stěnu a hlavu měl sklopenou. Stejně, jako když přišel, mu jeho havraní kadeře vysely přes obličej.
Joon se vyděšeně podíval po okolí. Nikde nebyla krev ani jiné náznaky souboje...
Šedovlasý muž se zhluboka nadechl a pomalu šel otevřenými dveřmi do místnosti.
,,J-JungKooku?" Oslovil opatrně nehybně sedícího kluka. ,,To jsem já, tvůj bratr NamJoon."
Když byl Joon docela blízko, pomalu si ke Kookovi klekl.
JungKook chvíli jen seděl, pak začal ale hýbat hlavou. Pomalu ji narovnal a přes prameny vlasů se fialovýma očima podíval přímo do těch Joonových a šibalky se ušklíbl...

Záznam doktora Joona č.169:
,,Po výbuchu jaderné elektrárny blízko Seoulu zasáhla radioaktivita více lidí, než jsme se dosud domnívali. Můj mladší bratr vlnu radioaktivity dostal v plné síle, ale přežil. Něco se s ním děje, ale pořád nemůžeme přijít na to, co přesně. Je schopen donutit lidi dělat to, co on chce a jeho oči nabraly fialovou barvu. Mám jisté podezření na změnu genetiky a získání nevysvětlitelných "schopností" Konec záznamu."