RED - CZ

RED - 23. díl

Sledujeme televizi, tedy Harry jí sleduje. Já se nedokážu soustředit na jedinou větu, která zazní, jelikož mám plnou hlavu toho, jak mi Harry řekl, že mě má rád. Na tváři se mi objeví přihlouplý úsměv. „Co je?“ Přestane sledovat televizi a zadívá se na mě. „Nic, já jen…líbí se mi tady.“ Rozhodnu se říct. Dál se mi nevěnuje a začne se věnovat nějakému filmu, který tam běží. Hodiny ukazují, že se bude blížit osmá hodina, takže se tady brzo objeví Olivia a bude volat pan Styles. Jsem z toho celkem nervózní, nějak tuším, že on netuší, že tady jsem a mám pocit, že z toho nadšený nebude. Snad Olivia neřekne, že tady jsem, protože Harry to určitě neřekne. Opřu si hlavu o Harryho rameno. Přehodí svou ruku kolem mých ramen, takže je mi to mnohem pohodlnější. Nasaju vůni jeho trika. Krásně voní. Měla bych cítit cigarety, ale cítím něco jako okvětní lístky růží.

Zaslechnu zvuk klíčů. Olivia je přesná, musí být skvělá hospodyně. „Harry, jsem tady!“ Zakřičí zezdola. Harry neodpovídá, pouze si povzdechne, jakoby ho obtěžovala, ale já nějak tuším, že je to kvůli tomu, že bude volat jeho táta. „Budeme muset jít dolu.“ Z tónu jeho hlasu poznám, že opravdu není nadšený. Je mi ho i celkem líto. „Nemůžu zůstat tady?“ Radši bych tu počkala, nechci být u toho, až bude volat. Harry se na mě pobaveně podívá. „A to jako kurva proč?“ Na tváři má úšklebek. „Fajn, jdeme.“ Vzdám se, stejně by mě donutil, abych šla, je to přeci jenom Harry.

Následuju ho po schodech dolů, kde čeká Olivia. Je normálně oblečená. Nemá na sobě černou sukni s bílou zástěrou, jak jsem zvyklá. Takhle vypadá ještě víc sympaticky. Zajímalo by mě, jestli má manžela nebo děti. „Rosemary.“ Osloví mě a já kývnu na pozdrav. Přijde mi, že nikdo z nás není nadšený z toho, že bude pan Styles volat. Harry už zatíná pěsti a Olivia má na tváři falešný úsměv. Sednu si na poslední schod a vyčkávám, kdy se rozezní pevná linka na chodbě. „No, nedáte si někdo čaj?“ Prolomí ticho Olivia. „Já bych si dala, jestli můžu.“ Ani nemám chuť, ale potřebuju se nějak uklidnit. Vřele se na mě usměje a odejde do kuchyně. Sleduju Harryho. Přechází z jednoho rohu do druhého a celkem mě to znervózňuje. Možná už tuší, že jeho táta nebude mít dobrou náladu. Povzdechnu si. Vůbec se mě to netýká, ale ta nervozita, kterou pociťuju je opravdu strašná.

Najednou se rozezní hlasitá melodie. Ty vole. Olivia se vrátí z kuchyně a rychlým krokem, aby pana Stylese nenechala čekat, se vydá k telefonu. Harry mi věnuje jeden rychlý pohled a dojde k Olivii.

„Dům Stylesových.“ Řekne Olivia. „Dobrý večer, pane Stylesi. Jste přesný jako vždy.“ Donutí mě, abych protočila oči. Nemám ráda dochvilnost. „Harry je tady u mě. Ano, dnes byl celý den doma.“ Zpozorním. „Nedělal žádné problémy, pane. Dokonce mi pomohl umýt i pár talířů. – Vím, zní to neuvěřitelně. – Ano, je tu…sám.“ Polknu. „Samozřejmě, předám vám ho. Hezký zbytek večera vám přeju.“ S těmi to slovy předá Harrymu telefon. Harry si prohrábne husté vlasy a až poté si přiloží telefon k uchu. „Dojdu ti pro ten čaj, Rosemary.“ Zašeptá Olivia a já s úsměvem přikývnu. Ze schodů mám dobrý výhled na celou halu, kde se necházíme. Harry stojí v hlavní chodbě a je zády ke mně.

„Co po mě chceš?“ Promluví po delší odmlce Harry. Zaposlouchám se do jejich rozhovoru, i když vím, že je to neslušný. Olivia se vrací s velkým hrnečkem plný čaje. „Děkuju vám.“ Převezmu si hrnek a hned mi do nosu udeří ovocná vůně lesních plodů. „Jsi si jistá, že chceš sedět na schodech? Tohle bude na dlouho a věř mi, že u toho být nechceš. Budu na zahradě, klidně za mnou přijď, jestli si to rozmyslíš.“ Mrkne na mě a odcupitá pryč. Jak to myslela? Bude snad Harry křičet a házet věcma? Šáhnu po lžičce a začnu s ní kroužit po obvodu hrnku. „Ty moc dobře víš, že tu je se mnou.“ Sakra! Harry se na mě otočí, a když mě zahlédne, hned se otočí zpátky a zajde do masivních dveří, které se nachází hned vpravo, tuším, že je to pracovna. Povzdechnu si. Teď už nic neuslyším, škoda. Nezbývá mi nic jiného, než abych počkala na Harryho s Olivií na zahradě.