December Snowflake [CZ]

#38. Kapitola

Poslechla jsem tátu a zavítala do koupelny. Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle s velkým znechucením. Horší, jak po kocovině, Brownie. Štípla jsem se do tváře, párkrát zamrkala a z mých zacuchaných blond vlasů udělala drdol. Pořádně jsem si opláchla obličej studenou vodou.

Následně jsem na odličovací tamponek dala micerální vodu a setřela si ním oči a následně celý obličej. Netušila jsem, jestli mám tak velké kruhy pod očima kvůli nedostatku spánku či moje řasenka tak dokonale zaschla. Každopádně jsem si oči drhla do té doby, dokud to nezmizelo a neuviděla jsem červené fleky na svém obličeji.

Nahlas jsem si povzdechla a dodělala první část - odličování. Následně jsem otevřela zásuvku se svými rozdělenými make-up taštičkami a vytáhla je. Netušila jsem, co v které je, protože jsem tam dlouho nic nehledala. Takže jsem vypadala tak, jako bych to viděla poprvé v životě.

Po úspěšném hledáním jsem našla korektor, protože po zmizení červených skvrn tam pořád ty kruhy zůstaly. Použila jsem korektor a zapudrovala ho. Nadzvedla jsem obočí nad svém povedeném výtvoru. Poté jsem si použila linky, nanesla řasenku a natřela si rty balzámem. Usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle a opustila koupelnu. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a navštívila skříň v rohu místnosti.

Převlékla jsem se do jiných černých džínů, světlého trička a šedého svetříku, který mi ladil k očím. Učesala jsem si vlasy, vyžehlila je a na hlavě si vytvořila opět neposedný drdol.

Táta v kuchyni už neseděl, tak jsem navštívila obývací pokoj, kde sledoval televizi. ,,Mám jít za ním?" zeptala jsem se ho.
,,Nemyslím si, že ses oblékla takhle jen tak pro nic za nic... šupej za ním," zasmál se.
,,Neoblékám se hezky pro kluky, ale abych se mohla dívat na svůj odraz v zrcadlech."
,,Myslím, že cestou žádná zrcadla ani nenajdeš..."
,,To ne, zatím si vystačím jen a tím v mém pokoji a v předsíni," usmála jsem se a šla si obout boty. Hodila na sebe kabát a klíče od domu dala do kapsy. Zkontrolovala jsem čas na telefonu a doufala, že ke Kylovi nejdu zbytečně a nezabouchne mi dveře před nosem až mě uvidí.

Venku opět silně foukal vítr a několik centimetrů sněhu se mi dostávalo do bot a následně do ponožek. Mrzly mi nohy a pomalu jsem čekala až se mi přirazí k zemi a nebudu se moct hnout. Ovšem se moje obavy nestaly skutečnými a já mohla pokračovat v cestě, která se v tomhle počasí zdála nekonečná.

Celá udýchaná, zmrzlá a rudá jako nos soba Rudolfa jsem otevřela branku od domu, kde bydlel Kyle. Oprášila jsem ze sebe ztuhlý sníh a zhluboka se nadechla. Zazvonila jsem a čekala nějakou odezvu. Srdce mi bušilo jako o závod a v krku se mi vytvořil knedlík, začaly se mi třepat ruce a netušila jsem, zda to bylo nervozitou nebo zimou. Možná obojím.

,,Haló?" ozvalo se a zamrazilo mě, když jsem slyšela jeho hlas.
,,Tady Sky," řekla jsem rychle, protože jsem nemohla ani mluvit, ,,pustíš-" nedořekla jsem to, protože jsem zaznamenala kroky, které přicházely ke dveřím.
,,Co tady děláš?" zeptal se s tázavým pohledem.
,,Chci si promluvit," snažila jsem se usmát.
,,A co kdybych tě tady nechal umrznout? A řekl ti, že už tě nikdy nechci vidět?" řekl vážně.
,,Kyle, poslouchej-"
,,Ne, Sky... ty poslouchej. Mohla by sis laskavě uvědomit, co děláš a jak se chováš a potom za mnou až chodit." Nedokázala jsem pochopit, jak se v takové situaci pořád může chovat klidně.
,,Co když jsem si to uvědomila a chci si o tom promluvit?"
,,Tak v tom případě pojď dovnitř," řekl a otevřel domovní dveře tak, abych mohla projít.

Znala jsem to tady, takže mi nedělalo problém dojít do obývacího pokoje. Ale momentálně jsem se cítila nepříjemně v jeho přítomnosti, protože jsem vůbec neměla tušení, co se bude dít. Stála jsem na místě a klepala botou do země. Byla jsem nervózní a třepala jsem se zimou.

,,Chceš čaj?" zeptal se mile.
,,Ne, díky," podívala jsem na něho a mlčela, ,,já nevím, jak mám začít," přiznala jsem po chvíli.
,,Mohla bys začít tím, že si svlékneš tu bundu, sedneš si a necháš si ode mě uvařit čaj."
,,Nechci-"

,,Nedám do toho mléko, slibuju," usmál se a na slovo mléko dál důraz.
,,I když nejlepší je za studena, co?" uchechtla jsem se a sundala si bundu.
,,Pak se div, že je ti zima, když si oblečená takhle," ukázal na mě prstem a sjel mě pohledem.
,,Nedívej se na mě," zamumlala jsem, ,,měníš nálady jako počasí."

,,To, že jsem na tebe milý, je z důvodu, že to mám v povaze, jinak jsem stále naštvaný."
,,Kyle, já se vážně omlouvám."
,,To má stačit?" nadzvedl obočí a přiblížil se ke mně.
,,Ne," zašeptala jsem.
,,Bolí to jak čert, když vím, že tě musím nechat jít, ale nemůžu, protože pořád čekám, že se stane něco nemožného," díval se mi do očí a ani jednou neuhl pohledem.

,,To znamená co?"
,,Že bysme se měli přestat vídat," zašeptal mi do ucha.
,,Cože?" zavrtěla jsem hlavou, ,,Proč?"
,,Protože tohle, co mezi námi teď je, není dobré ani pro jednoho z nás a myslím, že potřebujeme trochu času jen sami pro sebe."
,,Mluv o sobě," odstrčila jsem ho od sebe, ,,ty si všechno potřebuješ srovnat v hlavě a nedokážeš pochopit, že o tebe nemám zájem." Prohodil rameny, ale nic neříkal.

,,Kyle... já-"
,,Odejdi," zašeptal téměř neslyšitelně a chystal se mě obejít.
,,Ne, prosím," chytla jsem ho za zápěstí a chtěla ho zastavit. Ovšem marně.
,,Sky, běž pryč!" zakřičel na mě a já nadskočila, jak moc jsem se lekla. Násilím sundal moji ruku z jeho zápěstí a ukázal na dveře. Stála jsem tam jako přišpendlená a nedokázala se hnout nebo cokoliv říct. ,,Tak už vypadni!"
,,Co-cože?" koktala jsem a cítila jsem, jak mi začaly stékat slzy po tvářích.
,,Já ti říkal, že pokud nevíš, co chceš, nemáš za mnou lézt."

,,Neumíš to přijmout..."
,,A ty máš zase neumíš přijmout fakt, že už tě nechci nikdy vidět, Sky. A teď už konečně vypadni z mého domu," řekl to tak chladně a nedokázala jsem rozpoznat, jestli to myslel vážně nebo se za chvíli bude chtít omluvit. Ale vzhledem k tomu, jak se na mě díval, neměl v plánu se omlouvat ani zdaleka.
,,Odpusť mi, já-"
,,Ne, sakra ne! Tohle na mě nezkoušej." Pořád jsem se nehýbala a očekávala další slova od něho, ale ta nepřicházela.

,,Mám tě vyprovodit sám nebo co?"
,,Ne," řekla jsem zoufale. Rychlostí světla jsem si sebrala kabát a nezapomněla mu před odchodem vpálit pořádnou facku až se mu na tváři objevil obtisk mé ruky. ,,Kreténe," řekla jsem a zabouchla za sebou dveře.

______________________

Ahoj! Ptala jsem se na instastories, zeptám se i tady a nějak ty hlasy potom spočítám😄

Chcete se Sky a Kylem spíše happy end nebo sad end? Dejte vědět v komentářích 😊 Užívejte svátky ❤ A chybky kdyžtak hlaste taky v komentářích 😄