December Snowflake [CZ]

#26. Kapitola

Jelikož dneska slavím své 16. narozeniny 🎁🎉🎉🎆 tak jsem se rozhodla, že vám dám delší kapitolu tady k Ledíku ❤ (a pokud máte prodloužený víkend jako já, tak ho užívejte 😊)
_______________________________

Rozhodila jsem rukama a šla si si sebrat mobil ze země. Překvapivě na mě nečekala žádná příchozí zpráva. Lehla jsem si zpátky i s mobilem do postele a pustila si potichu písničky. Mezitím přišel táta a sednul si vedle mě na postel, když viděl můj znuděný výraz.

,,Co se děje?"
,,Kyle se děje," zamumlala jsem do polštáře.
,,Chceš si o tom promluvit?"
,,Nemyslím si, že by tě zajímaly zrovna vztahové problémy teenagerů," posadila jsem se na postel.
,,Sky, jsem tvůj táta. Mou prácí je, abych tě vyslechl a zjistil, co s tebou děje," podíval se na mě, ,,takže mluv."

,,Kyle mě miluje," řekla jsem.
,,Z toho si celá vedle?"
,,Je to můj kamarád. Takhle se kamarádi nemají mít rádi."
,,A jsi si jistá, že sis to nevyložila špatně?"
Nadzvedla jsem obočí. ,,Ne! Řekl to jasně, že by to pochopil každý."
,,A řekl to aspoň romanticky?"
,,Tati!" okřikla jsem ho.
,,Co?"
,,Já ho ale nemiluju!"

,,Toho jsem si všiml," zasmál se, ,,co jsi mu na to řekla?"
,,Nic. Než jsem stačila jakkoliv reagovat, tak zmizel," prohodila jsem.
,,On se zabil?" zděšeně se na mě podíval.
,,Co? Nepřeháněj."
,,Tak kam zmizel?" nechápal.
,,Odešel," udělala jsem pomlku, ,,ze stadionu," dodala jsem.
,,Tak to příště řekni hned," protočil očima.

,,A má s tím společný něco ten kluk, co chtěl k nám do domu, co?" ptal se dál.
,,Jo," povzdechla jsem si, ,,líbali jsme se a Kyle to viděl."
,,Tak už se nedivím, proč se chtěl zabít," odfrkl si.
,,Ale-"

Někdo zazvonil a následně silně zaklepal v nepravidelných intervalech na dveře. ,,To musí být to jídlo, nikam nechoď," vstal z postele a zamířil pryč z mého pokoje.
,,Nikam nechoď?" zašeptala jsem si pro sebe.

Po pár vteřinách se táta vrátil s úsměvem na tváři a nudlemi v rukách. ,,Nechceš jít dolů?" podíval se na mě a kývnul hlavou směrem na chodbu.
,,Co tam?"
,,Podíváme se na nějaký film, popovídáme si... a mám pro tebe jednu zprávu."
,,Fajn, tak mi dej pár minut, vezmu si deku," usmála jsem se a vypla písničky v telefonu.

Sebrala jsem svoji teplou oblíbenou a pár menších polštářů. Sešla jsem schody dolů, sedla si na gauč do pohodlné polohy a zachumlala se do deky. Táta mi podal nudle, zapnul televizi a sednul si vedle mě.

,,Nechtěl se zabít," řekla jsem.
,,Kdo?"
,,Kyle."
,,Vždycky jsem ho měl rád."
,,Tak to jsme dva..."

,,Chtěl jsem ti něco říct, že?"
,,Celkem se bojím."
,,Není čeho, jenom... tvoje máma mi včera oznámila datum, kdy se máme dostavit před soud."
,,A to je?"
,,Za necelý měsíc," oddechl si a vzal do ruky ovladač, ,,tak co si chceš pustit?" změnil téma.
,,Dej tam nějakou komedii, prosím. Chci se zasmát."

,,Tati?"
,,No?"
,,Co když se máma bude chtít soudit o dům?"
,,Sky... to není možný," otočil se na mě, ,,udělám cokoliv, abych ho získal. Ať si odtud vezme cokoliv, ale celý pozemek nikdy."
,,A já?"
,,Nechápu tě," zavrtěl hlavou, ,,co tím chceš říct?"
,,Co když mě bude chtít máma a vyhraje?" zděsila jsem se.
,,Vypadá snad na to, že by o tebe měla zájem? Nemysli na to, prcku."

,,Děkuju."
,,Za co?" objal mě kolem ramen.
,,Že se o mě takhle staráš. Mám obrovský štěstí, že tě mám."
,,A já jsem rád, že mám tebe. Teď se dívej, jsem zvědavý, co se stane," přemístil pohled na televizi a po vtipné scénce se hned hlasitě zasmál.

•••

Vzbudila jsem se na gauči a všude byla tma. Poslepu jsem nahmatala mobil a zjistila, že je něco po páté hodině ráno. Jídlo bylo pryč, televize vypnutá a táta vedle mě už neseděl. Musela jsem usnout.

Táta nejspíš všechno udělal, když jsem spala. Šla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila studenou vodu do sklinky a vypila celý obsah.

,,Ty nespíš?" Lekla jsem, že málem sklenička skončila na zemi.
,,Teď jsem se vzbudila, ale už jdu nahoru. Co tu děláš ty?"
,,Vzbudila mě ta bouřka."
Pokývala jsem hlavou. ,,Dobrou noc, tati," obešla jsem ho a cestou do pokoje si vzala telefon s dekou.

Hodila jsem sebou na postel a zabořila hlavu do svého měkkého velkého polštáře. Nechtělo se mi spát, tak jsem napsala prvnímu člověku, který mě zrovna napadl.

Sky: Spíš?
Dylan: To hádáš?
Sky: Nechceš přijít?
Dylan: Seš normální? Tvůj táta není doma, nebo co
Sky: Nemůžu usnout
Dylan: To já taky ne a necpu ti to
Sky: Tak přijdeš?
Dylan: Dej mi deset minut a budu tam, Brownie

Nevím, co jsem to právě provedla, ale nutně jsem ho potřebovala mít u sebe. A doufala jsem, že z toho potom nebudu mít špatný pocit a výčitky svědomí.