December Snowflake [CZ]

#3. Kapitola

Po škole jsem se měla setkat s Kylem, jak jsem se s ním domlouvala. Celý den probíhal pořád stejně. Mimo to, že jsem neustále házela vražedné pohledy na Dylane kvůli Emm.

Když jsem Kyla viděla stát u jeho auta, tak jsem se k němu rozeběhla a objala ho.

,,Strašně moc se omlouvám." zamumlala jsem mu do ramena.
,,To je v pohodě, Sky." hladil mě po zádech. ,,ale teď mi ještě jednou řekni, jak se to všechno stalo." odtáhl se a usmál se na mě.

Pokývala jsem hlavou a nasedli jsme do auta.

•••

,,Doufám, že tam nikdo nebude." poznamenala jsem, když jsme šli směrem ke stadionu.
,,Taky v to doufám." prohodil a otevřel pomalu dveře. ,,dámy mají přednost."
,,Ty seš vůl!" zasmála jsem se.

Trošku jsem se lekla, když Kyle za sebou zabouchnul dveře. ,,Klid, nikdo tady není." ujistil mě.
,,To nemůžeš vědět."

,,A proč vlastně šeptáme?"
,,Třeba tu na nás čeká sériový vrah."
,,Ty seš sériový vrah sama o sobě, Sky."
,,Jo, můžu tě podřezat bruslí."
,,Au."
,,A hlavně fuj."

,,Sky?"
,,Co zas?"
,,Slyšíš to?"
,,Jako co?" byla jsem zmatená, tak jsem se začala dívat kolem sebe a stejně jsem žádný zvuk neslyšela.
,,Tady." otočil mě Kyle směrem k ledu.

,,Měla bych si zajít k ušnímu."
Popostrčil mě dopředu. ,,Neboj, jdu za tebou."
,,Ale ty máš jít přede mnou!" zašeptala jsem a přitáhla ho před sebe.
,,Vidíš je?"
,,Když tam nikdo není, neděs mě."
,,Kdyby ses dívala aspoň stejným směrem."

,,Dylan?" zašeptala jsem si pro sebe.
,,Kdo je Dylan?" zeptal se chladně, ale naštvaně nevypadal.
,,Nikdo, neřeš to."
Chytil mě za zápěstí a otočil si mě k sobě. ,,Sky, kdo je Dylan?" tentokrát to znělo zoufale.
,,Spolužák." povzdychla jsem si.

,,Spo..spolužák?" koktal. ,,co by tu pohledával tvůj spolužák?"
,,Kyle, já nevím." sklopila jsem pohled na zem. ,,ale můžeš mi přestat drtit zápěstí."
,,Promiň." zamumlal a pustil mi ruku. ,,ví, že bruslíš?" dodal.
,,Asi ne."
,,A ví, že sem chodíš?"
,,Kyle, já o tom nic nevím!" řekla jsem trošku víc nahlas než jsem měla v plánu. ,,ani si nemyslím, že to byl on." zkřížila jsem si ruce na prsou.

,,Tak proč si řekla jeho jméno?"

,,Protože mi ho připomněl." nakoukla jsem, jestli tam pořád ještě sedí. ,,Kyle?"
,,Co?" nadzvedl obočí.
,,On tam už není."
,,Děláš si srandu?" vyštěkl a šel se podívat na stadion.

,,Já ho zabiju." dodal.
,,Když si ani nejsem jistá, že to byl on."
,,Ty se ho zastáváš?"
,,Co?! Ne! Je to debil." Měla bych přestat lhát.

,,Promluv s ním, prosím."
,,A co mu jako mám říct? Ahoj Dylane, cos dělal na stadionu?" rozhodila jsem rukama a vyšla ven.
,,Nevěřím tomu, že bys mu řekla ahoj." zavřel za sebou.
,,Tak to jsme dva." zasmála jsem se. ,,můžu zamknout?"

Podíval se na mě s úšklebkem. ,,Jasný."
,,Děkuju."
,,Máš dneska něco v plánu?"
,,Ani ne, proč?"
,,Nechceš někam zajít?" poškrabal se na zátylku.
,,Jo, jo, půjdu ráda." usmála jsem se. ,,chceš si ověřit, že je to opravdu zamklé?"
,,Ne, že bych ti nevěřil, ale pro jistotu.." zkusil otevřít. ,,máš štěstí, prcku."

,,Napíšeš mi potom nebo..?"
,,Potom napíšu, tak se měj Sky."
,,Ahoj Kyle."

______________________

Chci vám poděkovat za skvělý ohlasy na tuhle knížku a omlouvám se za neaktivitu - zlepším to ❤

So, good time, good mood
Smile and don't be rude 💞