22. Justine?!

160 13 0
                                    

Zdál se mi jeden krásný a napůl smutný sen...Přesně jako můj život je krásný a teď napůl smutný,děsivý a takhle bych mohla jmenovat další ale měla jsem nakonec i štěstí. Teď když se nenajde vhodný dárce tak jsem v háji...Měla jsem čas o tom přemýšlet a nevěděla jsem jestli chci umřít a nebo ne. Vlastně by bylo dobré umřít a už nic neřešit ale taky nechci umřít kvůli Olimu...Hodně jsem toho zažila a ještě víc mě toho čeká ale když umřu?...Co potom? rodiče budou z toho na nervy a Oli zřejmě taky.

"A dost!" zavrtěla jsem hlavou. Nemůžu to tak rychle vzdát! Je hodně lidí který by mi mohli darovat kostní dřeň!  On je mojí velkou oporou...On mi pomůže!

"Zdálo se ti něco?" vyděsil mě něčí hlas ale zároveň uklidnil. Ten hlas byl užasný.

"N-ne nic se mi nezdálo ale jsem ještě trochu v šoku snad mě chápeš" Jeho hlas mě uklidňoval kdyby tu nebyl tak bych se asi ukousala nudou. 

"Jo chápu" usmál se a zklopil hlavu k zemi. Taky ho chápu kdo by se chtěl koukat na bledou holku která vypadá jako kostra? Hm..Asi nikdo.

Snažila jsem se ze sebe něco vydat ale nevěděla jsem co při mém štěstí bych plácla nějakou pitomost. 

Do mého pokoje vrazil doktor. Vypadal šťastně. Aspoň někdo tu je šťastný. 

"Slečno Wanster máte důvod k oslavě. V tu chvíli jsme oba zírali nechápavě na doktora který držel v dlaních nějaké lejstro. "No k věci, našel se vhodný dárce a nejspíš ho znáte nebo on to tvrdil." Nevěděla jsem o koho jde nikdo mě nenapadal neznám moc lidí...Do pokoje přišel Justin. Počkat jestli myslí tím jeho..počkat on je dárce pro mě?! si dělá srandu?!" 

Oliver okamžitě zpozornil a začal ho zabíjet pohledem. "Oli v klidu" vypadlo ze mě nakonec a já jen čekala co udělá Justin.

"Ahoj Sadie když jsem slyšel že máš tu nemoc tak jsem ti chtěl pomoct vlastně jsem tě do jednoho průšvihu už dostal tak ti to chci aspoň nějak vnahradit. Odpustíš mi to?" nevěřícně jsem na něj koukala já nechci aby to byl zrovna on to radši umřu!

"Justine já nechci aby si to byl t promiň" vyznělo to hloupě ale já to opravdu nechtěla nemůžu po něm něco takovýho chtít. I kdž to udělal dobrovolně.

"Jenže já chci záleží mi na tobě" asi to myslel vážně...ale on mě do toho všeho zatáhl!

I přesto co mi všechno udělal ho n
mám ráda
Možná nebude tak špatný ale na to bych moc nasázela..

"Justine jestli mě máš rád tak to nech být" promluvila jsem vážnějším hlasem já opravdu nechci aby to byl zrovna on

"Oli? mohl by jsi jít na chvilku ven?"

"Jo jasně" bylo mi ho líto trápil se jenom kvůli mě

Když vyšel z pokoje obrátila jsem zrak na Justina. "Chci aby jsi věděl že když umřu tak že jsem tě měla ráda i potom kam si mě dostal" z očí mi začali stékat slzy a já zklopila hlavu dolů.
Najednou jsem cítila Justinovo obejmutí. To ten nával slz ještě zhoršovalo.

"Omlouvám se ti za všechno..."  Pošeptal mi do ucha a já se snažila od něj odtrhnout

Ahojte tak tohle byl asi hodně krátký díl :D strašně se vám omlouvám že byl po hodně dlouhé době ale teď už se zase tomu začnu věnovat na plno ^.^

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 08, 2014 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

School loveKde žijí příběhy. Začni objevovat