Chvíli jsem se ještě koukala na tu holčičku a vyrojila se mi malá slza ale udržela jsem ji v sobě.
Otočila jsem se na druhou stranu a dělala jako nic... Usnout se mi nepodařilo zkoušela jsem to pořád dokola ale nešlo to. Nejspíš mě znervozňovala ta holka a pípací přístroje...Nakonec se mi asi podařilo usnout ale taky to nebyla nejklidnější noc v životě.
Ráno jsem se probudila s divným pocitem. Chtěla jsem zavolat Olimu ale ten by mě stejně odmítl ale i tak jsem to zkusila.
"Oli?" řekla jsem polohlasně do mobilu
"Ano Sadie?" docela mě překvapilo že mi to zvedl a že semnou mluví
"Nemohl by si přijít?"
"Budu tam hned!" a típnul to.
Opravdu přišel do 5 minut. Nečekala jsem ho takhle rychle.
"Sadie chtěl bych ti něco říct"
"Halo!Sadie!probuď se!" řval na mě neznámí hlas. Najednou jsem se probudila a byla celá zpocená z hluboka jsem dýchala a zase vydechovala abych mohla rozpoznat kdo to na mě řval.
Z pohledu Justina
Snažil jsem se jí probudit ale nešlo to...
"Sadie! Halo probuď se!" a klimbal jsem s ní ze strany na stranu aby se probudila. Když v tom se najednou vzbudila byla celá zpocená a z hluboka dýchala.
"Sadie to jsem já Justin už je to dobré!" řekl jsem ji a začal ji uklidňovat.
"Ne vypadni za šechno můžeš ty!" prskla na mě a já udělal krok dozadu.
Odvážil jsem si sednout na židli která byla vedle jejího lůžka. "Vím jaké to je když ti nikdo nevěří ale nemusíš to hned svádět na mě!" doslova mi spadla do náruče!vůbec jsem nevěděl co mám dělat tak jsem ji začal hladit po vlasech. "To bude dobré jsem tady" opakoval jsem jí to pořád znova a znova.
Když se zvedla a přestala brečet zeptala se mě co tady dělám. A já jí jen odpověděl že bych ji samtnou nenechal. I když jsem moc dobře věděl že to neni pravda ale to už jsem ji nahlas neřekl. (:D).
"Justine proč mi nikdo nevěří?" Už jsem viděl další nával slz tak jsem ji chytnul palcem a ukazováčkem bradu a dal jí pusu. Žádal jsem o vstup ale ona nepovolila.
"Justine prosím ne je od tebe hezký že tady si semnou ale já chci být s Olim a je mi jedno jestli on ne!" znova na mě prskla a já už toho měl dost. "Sadie Oliver je pryč!" snažil jsem se jí to říct co nejmilejším hlasem...
"Justine! kam šel?" proč se sakra stará jenom o něj?! to jsem tak špatnej?! podle toho co jsem jí udělal asi jo a upřímně toho začínám litovat. Mám jí rád víc a víc alr říct jí to?! v žádném případě!
"To nevím" položil jsem svojí ruku na její rameno a hladil jí po ruce.
"Justine já chci pryč odsud!" podívala se na mě a vypadala jakoby utekla z blázince.
"Musíš tu ještě chvíli zůstat" musel jsem jí utěšovat aby jsme se v jejich slzách neutopili protože takový proud slz...Uslyšel jsem tahání za kliku a tak jsem se podíval směrem ke dveřím.
S pohledu Sadie
Uslyšela jsem kroky a otevírání dvěří tak jsem se podívala tím směrem abych zjistila kdo tam je. To nemůže být pravda! Hned jsem se od Justina odlepila abych se mohla věnovat Olimu. Ale ten na mě jen nevěřícně koukal a Justina zabíjel pohledem.
"O-oli já ti to vysvětlím." už jsem slyšela jen bouchnutí dveří a v tom jsem ze sebe ztrhla peřinu a běžela za Olim. Jenže mě strašně bolelo břicho a já jsem to nevydržela jednou rukou jsem se opřela o zeď a jednou si držela břicho. Ten nátlak už jsem nesnesla a skácela jsem se na zem.
Oli ke mě okamžitě přiběhl vzal mě do náruče a odnesl na pokoj.
"Justine běž pro doktora!" zakřičel na Justina Oli a zkoušel mě probrat.
"Mě nebude nikdo rozkazovat a už vůbec ne ty!" Oli ho zpražil pohledem a prstem ukázal na dveře "hned!" potom už Justin neprotestoval a šel.
"Sadie no tak prober se" mluvil pořád na mě a zkoušel mě probudit teda jestli se tomu dá říkat probouzení spíš mi dával malé facky...
Po jedné facce jsem se probudila a snažila se popadnout dech.
"Sadie!" objal mě a já nevěděla o co jde ale taky jsem ho objala. "Víš jaký jsem měl strach!" řekl ustaraně a já si ho přitiskla ještě víc k sobě.
"Víš jaký jsem měla já strach když jsem myslela že už se nevrátíš!" zklopila jsem hlavu a on mi jí zase zvedl.
"Už tě neopustím!" věnoval mi letmý polibek a já byla překvapená.
"Ani po tom incidentu s extází?" podívala jsem se na něj posmutněle.
"Vše vyřešeno Justin ti ty prášky tam dal" podíval se na mě a usmál se...
"Takže za nic nemůžu?" udělala jsem ten nejšťastnějši obličej který jsem kdy udělat mohla.
Tak tady je další díl :)) Doufám že se líbil koment/ vote potěší a měj te se pápá :)
