Královna Smrti

73. kapitola

Všechny naše odboje byly připravené na svých místech a pomoc byla snad na cestě. Sargon, Samael, Nima a já jsme se sešli v kanceláři hlavy klanu. Sargon měl na stole vyskládané plány jejich domu a pozemku a snažili se přijít na nejvýhodnější taktické uskupení a kde nás andělé napadnou jako první.
„Zapomínáme na to, že to jsou andělé, můžou přijít i ze shora," podotkl Lucien. Byl tak vážný, jako tu noc, kdy jsem se ho pokusila zabít.
„Většina padlých andělů má zakrnělá křídla. Jen ti mocnější z nich dokáží pořád létat," zaoponoval mu Samael.
„Ty si vezmeme na starost my," nebyla to prosba, bylo to rozhodnutí.
„Umíte jen levitovat, nedokážete se na nebi pohybovat tak obratně jako oni," Samael to prostě nevzdával.
„Ale dokážeme je sundat dolů na zem lépe než vy," nejsi jediný Samaeli koho učili strategii. Nemohl o tom už dál diskutovat, protože čas nás tlačil a oni byli na cestě.
„Budu dělat Rivě zálohu na zemi, všechno, co jí spadne na zem živé, přestane v mžiku dýchat," řekl Lucien a podíval se na svého bratra, který z toho nebyl nadšený, ale věděl, že nemá na výběr. On musí být ten, co bude stát v přední linii se Sargonem.
„Nimo, drahá, ty budeš se svými lidmi bránit podzemí, musíme uchránit naše zázemí a nemocnici pro raněné," rozhodl Sargon a Nima jen kývla. Přešla jsem k oknu, všude byl klid. Ani větve stromů se nehýbaly pod náporem větru, ptáci, jako kdyby opustili celý tenhle kontinent, protože moc dobře věděli, že jediné, co tu nastane, budou jatka.
„Co se děje?" zeptal se Lucien.
„Jsou tady," oznámila jsem a stále se dívala z okna ven. Všichni se na mě dívali, jako kdybych se zbláznila, ale když se zaposlouchali do toho ticha, tak pochopili. Sargon okamžitě odešel z kanceláře s telefonem u ucha, kde řval pravděpodobně na Balthazara, aby okamžitě přišel i s celým svým klanem. Za Sargonem šla hned Nima, která se měla připojit do vnitřní obrany důležitých částí domu. Lucien tam chvíli postával, ale pochopil, že má taky odejít.
Samael si mě otočil k sobě a díval se mi do očí.
„Přežij," řekl mi jako rozkaz. Škoda, že přežívat neumím, buď žít, nebo zemřít. Nic mezi tím.
„Nenech se zabít, jestli tě zabije pouhý padlý anděl, tak to moje hrdost neunese," usmála jsem se na něj. Rukou mi pomalu vjel do vlasů a přitáhl si mě k polibku. Nebyl čas, proto náš polibek trval jen malou chvilku. Opřel si své čelo o mé a hlasitě oddychoval.
„Najdu si tě," přislíbil mi. Usmála jsem se a o krok jsem se od něj vzdálila. Moje proměna nebyla tak namáhavá jako vlkodlačí, ale i tak mi způsobila malou migrénu, kterou jsem potřebovala vydýchat.
„Najdu si tě," přislíbila jsem a prohlédla si jeho životní sílu. Byla stabilní a silná. Musel přežít.

Odešla jsem na stanoviště, kde už stály mé sestry, které stejně jako prošly přeměnou. Lucien přišel se svým odbojem.
„Nic mi neřekneš? Třeba abych se neopovažovala zemřít?" uculila jsem se na něj. Lucien vytáhla zbraně a jednu po druhé nabil.
„Pokud bych měl někomu něco říkat, tak to jsou ti, co na nás jdou. Je mi líto každého z nich, kdo se s tebou střetne," uchechtl se a dal rukou signál, že se mají jeho lidé připravit k boji. Všichni jsme vytáhli zbraně.
„Řekl ten, co to sám zažil," ušklíbla jsem se a protočila svým mečem v ruce.
„Řekl ten, co si tě zamiloval a považuje tě za svou rodinu," Lucien mi věnoval svůj lišácký úsměv, z kterých šly všechny dámy do kolen. Poslala jsem mu vzdušný polibek a začala stoupat na nebesa s mým oddílem.
Naším směrem se blížil černý mrak. Když už byl dost blízko, byli tam jasně rozeznatelné postavy padlých andělů.
„Aneb když někdo řekne, že už není tolik padlých andělů, co dokáže létat, budu si muset pak s někým promluvit." Byli jich tucty.
„Je jich hodně," řekla jedna ze starších banshee.
„A taky se nikdo z nich přes nás nedostane! Pokud víte, že to nezvládnete, tak je alespoň uzemníte, kde je démoni budou moci dodělat!" Zastavili pár desítek metrů od nás, jen se vznášeli. Pozorovali nás s opovržením, stejně jako my je. Jedna z nich zvedla ruku nad hlavu, a jakmile ji zatnula v pěst, tak se andělé rozletěli naším směrem.
„Všechny je zabijte!" vykřikla, ta která dala pokyn. Ona jediná zůstala na místě, probodla mě pohledem a já hned věděla, že ta je moje.
„Čekejte... ještě ne..." celá horda se na nás řítila, ale když už byli dost blízko, tak mohla začít pravá hra.
„TEĎ!" všechny banshee jsme začaly křičet, andělé začali padat jak mouchy na zem, kde se ještě démoni ujišťovali, že jsou mrtvý. Křik nám nevydržel věčně a jen, co nám došel dech, jsme se po nich začali ohánět meči. Jejich křídla si hlídali jako posvátnost a měli by, i když byli padlý, tak stejně jejich křídla byla nádherná. Bělostnou barvu nahradili odstíny šedé, hnědé a černé. Připomínali spíše kožoměnce, než anděly, ale i tak jimi byli.

Andělé byli vážně obratní, proto se z našeho boje spíše stala snaha jich sundat, co nejvíce na zem.
„Klesejte na zem! Jestli nás chtějí mrtvé, budou si pro nás tak či tak dojít!" pomalu jsme klesali dolů, kde byla stejně vřava. Legie padlých andělů prorazili brány démonského impéria. Tráva i hlína byla nasáklá krví, ať už andělskou nebo démonskou. Dovolila jsem si jen jednou se ohlédnout po přistání na zem, abych zjistila, jestli je Lucien na živu. Stále žil a stále bojoval.
Andělé se na nás začali snášet jako orli pro svou kořist, kterou zahlédli. Ale ta jedna stále zůstávala v oblacích a s úsměvem pozorovala masakr, který se odehrával pod ní. Její oči opět doputovaly ke mně. Zvedla jsem jejím směrem mečem s příslibem brzkého duelu. Její oči se naplnily touhou a spokojeně kývla hlavou. A s tím jsem začala masakrovat její následníky.
Kdykoli zemřela jedna z mých sester, moje srdce pukalo. Prostupovala mě palčivá bolest, která mi dodávala více zuřivosti. Padlý anděl mi vykopl meč z ruky, natahoval po mě rukama, aby mě uchopil za krk, věřím, že zvuk mého zlomeného vazu by mu udělala ohromnou radost. Vytáhla jsem jednu ze svých delších dýk a zarazila mu ji bradou až do hlavy. Rychle jsem sebrala svůj meč a postupovala vřavou blíže k domu.

Branami domu prorazilismečky vlkodlaků. Chvíli se rozhlíželi, dokud Kieran nenašel svůj cíl a ten cílbyl Sargon. Kieran začal vít a hned na to se k němu připojila celá smečka.Všichni se podívali jejich směrem, dokonce i Samael, kterému se na obličejipokrytou krví neobjevil úsměv.
„Ale ne," zašeptala jsem a vyběhla z místa, dokud všichni byli zhypnotizovánivlkodlačí písní, která naznačovala jen jedno. Lov.
„Nejsou tu s námi!" křičela jsem na celé kolo pořád a pořád do kola, dokudmě nezaslechl i Samael, který se zamračil nad mým nařknutím, ale když uviděl,jak Kieran vystřelil proti Sargonovi, tak se jen stěží pohnul, když viděl, jakKieran trhá hlavu překvapeného Sargona od těla.
„Zabijte je! ZABIJTE JE VŠECHNY!" zakřičel Samael a s tím začala i jehoproměna, proměna, kterou v jistém bodě nedokázal kontrolovat a já semodlila k Lilith, aby to neskončilo masakrem i pro nás. 

Ahoj,
jako vždy všechny chyby jsou moje a moc se za ně omlouvám! Blížíme se pomalu (celkem rychle) ke konci  a já jsem strašně ráda a moc vděčná všem, kteří ti se mnou vydrželi až do teď. Ale tenhle super projev si nechám, až bude vážně konec. :) 


Zatím se mějte a další kapitolu se opět pokusím přidat, co nejdříve.


Vaše, 
Fenris