Královna Smrti

15. kapitola

Dům hlavní rodiny Dagonů byl obrovský. A i to bylo slabé slovo. Hádám, že každá dcera z hlavních rodin se toužila provdat za syny Verinů a popravdě jsem se divila, že ještě ani jeden ze synů nebyl zasnouben. I když pokud je i starší syn Samael stejný idiot, jako jeho mladší bratr, není se čemu divit.
Po prokázání totožnosti, nás pustili na dvůr, kde už byla spousta aut. Zaparkovali jsme na volná místa a všichni jsme vystoupili z aut.
Otec s matkou šli vepředu. Otec nabídl matce rámě, která ho s úsměvem přijala. Každý měl vedle sebe svého osobního ochránce a za nimi jsme šli my dvě s Adrielle. Já jsem samozřejmě šla krok za ní.
„Kdyby to šlo, tak bych ti nabídla rámě." Adrielle nasadila svůj okouzlující úsměv, který musela mít nasazený celou noc.
„Kdybys byla můj bratr, měla bych silný bratrský komplex a věř mi, že mám spoustu kamarádek, se kterými by ses musel seznámit." Jen jsem se uchechtla.
„V tom případě doufám, že víš, že kdybych byla tvůj bratr, tak bych všechny tvoje kamarádky podváděla navzájem a ty bys je musela utěšovat a říkat jim, jak máš zlého bratra, který ale je následovník, této rodiny." Pokrčila jsem rameny, vlastně to nebyla špatná představa. Škoda, že jsem se nenarodila, jako mužský potomek.
„Máš pravdu. Jsem ráda, že jsi má sestra." Podotkla Adrielle.
„Ještě, abys nadávala." Adrielle chtěla zavrčet, ale nemohla, jelikož jsme došli k hlavnímu vstupu do domu.
Otec, se prokázal svou magií, díky které se aktivovala pozvánka.
„Pane Reede." Pokynul hlavou sluha a všechny si nás prohlédnul. „Nemusím jistě připomínat, že zbraně jsou na klání zakázané." Otec pokývl hlavou a my jsme všichni odevzdali naše katany. Pak jsme jako strážci museli ještě projít detektorem kovu a jak otec řekl, ani jeden z nožů o sobě nedal vědět.
Otec s matkou a se sestrou na nás čekali a hned, co nás pustili, že jsme čistí, jsme se k nim připojili a já jen pokývla na otce, že je vše v pořádku. Když jsme se všichni opět spárovali, ujal se nás sluha, který nás měl odvést do sálu.
Chodby tu byly dlouhé, po stěnách vyseli obrazy, některé vypadaly jako skvostné dílo. Další vypadaly, jako patlanice malého dítěte. Každý vidí umění v různých směrech.
Zastavili jsme se před obrovskými dveřmi, které vypadali spíše jako brána. Když sluha otevřel dveře, naskytl se mi pohled na obrovský sál. Sál byl vyzdoben do šedé a modré. Strop byl dobrých patnáct metrů vysoký a díky tomu si mohli dovolit, udělat balkónky o patro víš.
Naproti dveřím byla celá stěna prosklená, v létě tu musel být ukázkový skleníkový efekt. Ve skleněné stěně byla další brána, která vedla na balkón, kde se po schodech dalo sejít do zahrad.
I když jsem znala plány místa, stejně mi tohle místo přišlo obrovské. Cítila jsem se, jako kdybych prošla tardisem.
Sluha nás zavedl ke stolu, který podle hierarchie byl za upířím stolem. Kteří tady samozřejmě už byli. Hlavou mi hned projela identifikace všech osob u stolu.
Hlava rodiny upírů Damien Saragos, byl známý tím, že se zabýval alchymií. Jeho manželka Layla, nejstarší syn Alexej, se kterým jsem měla tu čest, kdy k nám přivezl tělo Aarona; nejstarší dcera Ravena a nejmladší syn Vasilij.
Otec s matkou se šli okamžitě přivítat, stejně tak jako Adrielle se všemi potomky. V této chvíli jsem byla nejšťastnější utajovaná dcera na světě. Nemusela jsem dělat všechny tyhle vítací ceremonie.
„Morgane. Rád tě vidím." Damien si potřásl rukou s mým otcem. K našemu hloučku se po chvilce přidala i hlavní rodina Selkií. Hlava rodiny Rhodos Ivor, manželka Lana a nejstarší syn a následník Wade.
Opět nastalo vítání. A já byla ráda, že jen pozoruji. Ale nemůžu říct, že bych byla úplný asociál. Náš kroužek strážců se také rozšiřoval. Jen naše pozdravení spočívalo v kývnutí hlavou.
Po chvilce jsme se my strážci, přesunuli ke zdím. Přišlo mi to svým způsobem směšné. Pravá strana sálu patřila pod linii upírů, levá spadala pod linii vlkodlaků.
Na prvním místě byli Dagoni. Pak se větev rozdělovala. Na druhých místech byli upíři a vlkodlaci, na třetím byli banshee a čarodějnice, na čtvrtém selkie a fae, na pátém místě dryády a kožoměnci. Samozřejmě nesmím opomenout lidi, kteří se narodili s jistými schopnostmi. Většinou to byli potomci démonů, kteří se spářili s lidmi. Co se týkalo hierarchických tabulek, tak se hlásili k rodině vlkodlaků.
Každá rodina sice měla své hierarchické místečko, ale stejně všichni byli vázáni Dagonům. Ti o všem rozhodovali.
Netrvalo to dlouho a sešli se všechny rodiny. Všechny jsem si projela s mým seznamem v hlavě a všichni souhlasili. Na chvíli jsem se i zdržela pohledem u Nica. Slušně oblečený a střízlivý vypadal, celkem k světu. Mám pocit, že jeho střízlivost nebude trvat dlouho. Jeho otec Kieran Landsiger, matka Luca a sestra Gia. Musím říct, že se sestrou si byli víc podobní, než já s tou svou.
Lidé se střídali u stolů, bavili se, probírali obchody, ale hlavní stůl vepředu byl stále prázdný. Čestní hosté vždy chodí pozdě, že?
Po pár minutách se všichni usadili ke stolům a my se postavili do pozoru. Přicházeli Dagoni.
První, kdo vstoupil do sálu, byl Sargon Verin, do kterého byla zavěšená jeho manželka, Nima. Za nimi šli jejich synové Samael a Lucien. Bohužel nešlo ujít několika dívčích vzdychů, když kolem nich prošli synové Sargona. Automaticky jsem se pousmála. Brzy budou vzdychat nad jejich mrtvolami. Jak rodina procházela uličkou, všichni se postavili a ukláněli se jim. Včetně nás strážců.
Rodina došla ke svému stolu a také zůstali stát.
„Vítejte mí drazí přátelé." Začal svůj monolog Sargon. „Jsem velice rád, že jsme se mohli opět po roce sejít v hojném počtu a můžeme spolu hodovat. A ať už jsou mezi rodinami jakékoli spory, velice bych ocenil, kdyby dnešní večer zůstal v přátelské atmosféře." I když to podal, jako prosbu, stejně jsme všichni cítili, že v tom byl rozkaz
„Prosím, hodujte." Ukončil svou řeč a posadil se. Až, když byla celá rodina usazena, usadili se všichni ostatní.
Celý večer začal večeří, kterou jsem záviděla a hned jsem začala nenávidět svou sestru, která mě celý den tahala po různých procedurách, a já neměla šanci se pořádně najíst. Po podání jídla začala z rohu hrát hudba. Bylo tam pár lidí, kteří hráli na housle, cello a další nástroje, které vydávali uspávací hudbu. Tohle bylo dokonalé, ne jenom, že tu byla nuda, ještě se mi k tomu začalo chtít spát.
Po večeři začala volná zábava a lidé se opět dali do řeči, někteří dokonce tančili na parketě a před stolem Verinů se začala tvořit fronta hlav rodin, aby mohli pozdravit a samozřejmě nabídnout své dcery, jako budoucí manželky svých synů.