Nemusíš se bát?! [Jungkook FF/ CZ] ❤ *DOKONČENO*

Sen

Y/N se probudila s bušícím srdcem a slzami v očích. Zase se jí zdál ten samý sen jako každou noc poslední 2 roky. Zase tam byl on. Nevěděla kdo to je a nebo co má s ní společného, jediné co věděla bylo, že je nebezpečný. Vstala z postele a šla do koupelny. Umyla si obličej, podívala se na sebe do zrcadla a řekla: " Y/N, byl to jen sen, jen pouhý sen, nic se neděje, jsi tady a vše je v pořádku, žádné stvůry neexistují, přestaň už fantazírovat." Otočila se a šla znovu spát. Ráno se vzbudila s kokrháním kohouta. Vstala a šla do koupelny, pak se převlékla, sčesala si vlasy a vyšla ze svého pokoje.

Sešla schody a vešla do jídelny, kde už seděl za stolem její otec s matkou a 2 sestry.
Y/N: Dobré ráno ve spolek.
Otec: Dobré ráno Y/N.
Matka: Jak jsi dnes ustrojená, to je dobře, otec má pak pro tebe novinku, ale to až po snídani.
Usedla ke stolu po boku své straší sestry Irene.
  Irene je z nich nejkrásnější, teda aspoň se to všechny domnívaly. Nyní už je však zasnoubená s místním zbohatlým mládencem Kim Seok Jinem. Oba dva jsou do sebe nesmírně zamilovaní a Y/N by jí nemohla přát nic lepšího. Svatbu mají mít příští rok na jaře. Bude to velká veselka. Y/N a její sestry totiž patří do rodiny bohatých statkářů, co se týče společnosti jsou chápáni jako střední vrstva. Dost bohatí na to, aby mohli mít statky a služebnictvo, dost chudí na to, aby je jejich otec nabízel jako plativo pro obchody s mladými, zbohatlými muži. Y/N a její mladší sestru Rose tohle ještě čeká, nebo je na to aspoň celý život připravují. Y/N se ale nechce vdávat bez lásky, ale proti otci nemá její slovo žádnou váhu. Nebyla jeho oblíbenou dcerou. Vždy dával přednost Rose, ta byla a je jeho miláček už od narození. Asi to bude tím, že je nejmladší a vždy dělala to, co otec chtěl bez námitek. Y/N matka zase preferovala Irene, protože byla nejkrásnější, prvorozená a navíc zvládala každou ženskou práci, která jí byla zadána. Y/N narozdíl od svých sester měla vždy svou hlavu, byla velmi chytrá a sečtělá, ale to bylo spíše viděno jako vada na kráse. Co se týče krásy, tak na 1. pohled se sice mohlo zdát, že nebyla nějak výrazná, ale čím déle se na ni člověk díval, tím více zářila. Její dobrota a laskavost byla nevýdaným rysem a taky její hudebnost a všestranost. Zastala jakoukoliv práci, jen ženské práce nebyly jejími oblíbenými.
Irene: Y/N, půjdeme odpoledne s matkou do města, chtěla by ses k nám připojit?
Y/N: Ale ovšem, to bych velmi ráda.
Irene: A mimochodem otec s tebou chce mluvit hned po snídani, tak zde setrvej.
Y/N: Ach ano, děkuji Irene.
Usmála se na ni. Jediné co opravdu fungovalo v rodině byl vřelý vztah sester. Jakmile všichni posnídali, Y/N zůstala sedět v jídelně a vyčkávala, než služebnictvo odnese talíře. Pak její otec promluvil.
Otec: Y/N víš, byl jsem včera večer s panem Kimem v krčmě a přisedl si k nám takový mladík, zrovna jako pan Kim a slovo dalo slovo a on řekl, že by potřeboval nějaká děvčata, která by se mu starala o domácnost, že není tak často doma a potřeboval by někoho, kdo by se mu o to staral a já pomyslel na tebe a Rose. Tak jsem tomu pánovi, myslím, že se jmenoval Park Jimin, slíbil, že vás tam zítra dovezu a budete se mu o to vše starat. Bylo mi řečeno, že by to měl být velký dům hned v lesích za městem a měli by s ním bydlet 2 jeho přátelé. Tak se tedy dnes připravte, nakupte si ve městě vše potřebné a zítra za úsvitu vyrazíme.
Y/N: Jak si přejete otče.
Zvedla se a odešla do svého pokoje. Rose už pozorně čekala na její posteli a ptala se jí.
Rose: Už ti to řekl Y/N? No není to úžasné? 3 potencionální muži, kteří jsou zámožní. Už se nemohu dočkat.
Y/N: Ale notak Rose, nebuď přehnaně naivní, vždyť je ani neznáme a kdo ví co to je za lidi.
Rose: Ty jsi vždy tak skeptická, jdu se radši chystat a nezapomeň, že odpoledne si musíme pořídit nové šaty, abychom zapůsobili.
S tím utekla z Y/N pokoje, někdy se musela Y/N pousmát nad Roseinou mladickou hravostí, Rose byla ještě velmi mladá a tak nechápala, jaké nástrahy na ni ve světě čekají a že láska nepůsobí vždy jen radost.
Nastalo odpoledne a Y/N se s matkou a sestrami vydala do města. Nebydleli daleko, asi 15 min jízdy kočárem, jakmile přijely do města, kočár zastavil a ony všechny vystoupily a ihned se vydaly k prvnímu obchodu s šaty. Rose se rozutíkala ke krejčové, Irene se někam vytratila s jejich matkou a Y/N se zmítala v hromadě stužek, aby si měla čím uvázat své neposedné kadeře. Po chvilce už měla v ruce 10 stužek různé barvy a tak šla si je odložit napult ke krejčové a pak spěchala pomoct Rose s výběrem šatů.
Rose: Co myslíš Y/N, sluší mi?
Y/N: vypadáš v nich nádherně Rose.
Usmáli se na sebe. V tom Rose ukázala na šaty před sebou a řekla.
Rose: Y/N ty jsou pro tebe.
Rose přesně věděla jaký má Y/N styl. Ty jsou přesně pro mě, pomyslela si Y/N.

Vyzkoušela si je a věděla, že si je musí vzít. Padly jí dokonale. Po nákupu přešli do salónu, kde se jim postarali o vlasy. Blížil se už večer a tak děvčata vyrazila zpět domů. Kočí už na ně čekla u kočáru. Jakmile dorazily domů, tak zasedly k večeři a potom šly urychleně spát. Musely brzy ráno vstávat, protože dům pana Parka byl 2h jízdy od nich. Y/N ještě večer psala poznatky do svého diáře. Byl to její způsob komunikace, vyjádření se a uklidnění se. Jakmile odložila brk, šla si nachystat své nové šaty na druhý den a ulehla do peřin. Opět se jí zdál ten sen.
Běžela lesem, někdo ji sledoval. Snažila se neohlížet, ale v tom to spatřila. Jeho spatřila. Jeho rudé oči žhnuly nocí a jeho rty byly zkřivené do úšklebku. Y/N se začala třást, ale neuhla pohledem ani na chvíli. Věděla co ji čeká, věděla, že zemře, ale stavěla se smrti čelem. "Tak mě zabij, zabij mě už prosím." Zašeptala do vzduchu. Věděla, že ji slyší. On se ušklíbl ještě víc, otevřel pusu, kde se mu leskli jeho bílé špičáky a rozběhl se k ní. V tom se Y/N s trhnutím probudila......