Nemusíš se bát?! [Jungkook FF/ CZ] ❤ *DOKONČENO*

Bylo...nebylo..

Y/N se probudila s bolestmi hlavy. Byla dezorientovaná. Ležela na studené kamenné zemi v temné, zvlhlé a zatuchlé kobce s mřížemi. Její ruce a nohy byly přivázané řetězy. Pomalu se posadila a začala si vzpomínat, co se vlastně stalo, když v tom se začaly dveře její cely odemikat. Okamžitě spozorněla a její hlava vystřelila směrem k nim. Ve dveřích se vynořila vysoká mužská postava.
Namjoon: Ale podívejme se, Šípková Růženka se nám probudila.

Začal se smát, jeho tvář byla osvětlená jen loučí, kterou držel ve své ruce. Působil ještě více odporněji a děsivěji, než předtím. Byl ve své čarodějné podobě. Jeho oči zářili jasnou barvou a jeho tělo mělo mrtvolný nádech. Y/N si odfrkla. Bála se, ale nechtěla nic dát najevo. Musela na s ním nějak bojovat. Namjoon se začal nahlas smát.
Namjoon: Víš, že proti mně nemáš šanci, že? Ach ubohá, malá Y/N. Musí se ti uznat, odvahu bys měla a proto tě nenechám dlouho trpět a jako dárek za tebou na onen svět pošlu i každého, koho si kdy milovala, teda samozřejmě až je zabiju před tebou a zbavím tě tvé moci.
Vycenil své zuby v úšlebku. Y/N se rozšířily panenky.
Y/N POV: Jungkook...
Její tělo se začalo chvět vztekem, ale nemohla nic dělat, jako by z ní ty řetězy vysávaly veškerou moc. Namjoon se jen smál.
Namjoon: Tvůj konec přijde brzo, ale zatím ještě není ten správný čas.
A s tím odešel. Y/N klesla hlava na zem, začala plakat. Veškeré myšlenky se jí vrátily k její rodičům. Nedokázala přestat brečet až dokud samou únavou neusla.

Mezitím

Jungkook s Taem a Irene se vydali stopovat Y/N. Její topa byla ještě stále znatelná. Cestovali už skoro 1 celý den. Jungkook začal pomalu panikařit.
Jungkook: To ji přece nemohl tak daleko odnést během pár hodin, to je nemožné.
Irene si povzdechla, když se Jungkook začal tahat za vlasy ze stresu.
Irene: Jungkooku uklidni se. Zkusíme tedy něco jiného, než jen vaše čmuchání. Jungkooku sedni si tady, zavři oči a snaž se propojit s Y/N. Ona je slabá, takže by ses k ní mohl dostat.
Jungkook přikývl, posadil se na mech uprostřed lesa a zavřel oči, snažil se překonat tu bariéru, která tam ještě zbyla mezi jím a Y/N.
Jungkook: Irene, nejde to.
Irene: Uklidni se, mysli na ni. Mysli na to, jak moc ji chceš najít a zachránit.
Jungkook tedy znovu zavřel oči a začal se soustředit. Po nějaké chvíli se začal neovladatelně třepat.
Taehyung: Irene, co se to s ním děje?
Už se k němu natahoval, když v tom ho Irene zastavila.
Irene: Ne, nech ho, on se dostává k Y/N, bude v pořádku, toto je normální.
Jungkook se dál nezvladatelně třepal. Tae na něj hleděl s lítostí a nakonec poodešel o kousek dál. Nedokázal se na to dívat.
Jungkook POV: Cítil jsem, jak se moje tělo třepe. Neovládal jsem ho. Z ničeho nic mi byla zima. Otevřel jsem oči, ale nebyl jsem v lese, ale ve studené, vlhké a zatuchlé kobce. Cítil jsem, jak mi po tváři stékají slzy, ale ty nebyly moje. Y/N... Dostal jsem se k ní. Ona trpěla, cítil jsme to z ní. Netrpěla ale fyzicky, ale psychicky. Cítil jsem, jak je zdrcená uvnitře. Musel jsem jí pomoct.
Jungkook se přestal třepat a jeho tělo ztrnulo, pak se posadil a otevřel oči. Podíval se na Irene s Taem, kteří k němu hned přiběhli.
Jungkook: Už vím, kde je...

Y/N v kobce

Probudila jsem se, když mi Hoseok donesl něco na jídlo. Položil to přede mě.
Hoseok: Jez, potřebuješ být silná abys zvládla, co tě čeká. Jestli to nesníš teď, tak ti s tím pomůžu a to se ti opravdu líbit nebude.
Ušklíbl se a přitom se mu vytasily jeho tesáky.
Y/N: Takže upír. Jen jsem se podívala na to sklenici plnou rudé tekutiny a chtělo se mi zvracet. Smrdělo to a byla jsem si jistá, že do toho něco přimýchali. Hoseok můj odpor viděla a tak mě chytl prudce za vlasy.

Vyjekla jsem. Druhou rukou mě praštil do obličeje. Z nosu mi začala opět téct krev. Začal mě skrtit a jak jsem lapala po dechu, tak mi tu tekutinu nalil do krku. Byla odporná. Cítila jsem, jak mi ochabává tělo. Hoseok se mnou praštil o zem. Brzy na to jsem neviděla nic, než tmu.
Hoseok oddělal řetězy z  bezvládné Y/N a pak ji odnesl k Namjoonovi. Přivázal ji ruce na řetěz a pověsil ji za ně na zdi.
Namjoon: Výborně příteli, brzy budeme mít společnost, tak by byla škoda, kdyby Y/N neviděla tu podívanou.
Oba se začali prohnaně smát.
Namjoon: A jako můj dar můžeš Y/N trošku před příchodem našich hostů zkrášlit. Aby naše hosty nenapadlo se někde zdržovat.
Hoseok povytáhl jeden kousek. Jeho oči zažhnuly rudou barvou a jeho tesáky vylezly meti rty.
Hoseok: Jak si přejete.
Rozběhl se k Y/N a začal ji drásat.
Jungkook cítil každou ránu a přidal do tempa. Taehyung s Irene mu sotva stačili.
Irene: Co se děje?
Jungkook: Oni ji zabíjí...

BloodyB: Dneska trošku kratší, abych vás udržela v trošce napětí 😁 Tak co myslíte, že se stane? 😉