8. kapitola - Plán

68 9 6
                                    

Holly začínala mít pocit, že tím čekáním snad umře. Několik hodin už seděla v jídelně a před ní ležel telefon s vypnutým displayem. Očima hypnotizovala telefon a zatínala ruce v pěst. Kromě mobilu ležela na stolu ještě mísa s ovocem, jinak byla celá jídelna prázdná. Z dálky se ozývalo cinkání příborů, rachot nádobí, tekoucí voda a tiché hlasy bavící se mezi sebou. Připravoval se oběd. Holly uvolnila ruce a jednou si podepřela bradu, druhou začala pomocí nehtů vyťukávat známou melodii. Brzo jí začali prsty bolet a tak zabořila hlavu do dlaní. Rozcuchala si vlasy a skrze škvíry mezi prsty znovu hypnotizovala telefon. Znuděně zabručela a zavřela oči. Pak uslyšela nepatrný zvuk. Okamžitě se podívala na telefon, jehož display zářil. Rukou vystartovala po telefonu a odemkla display. Jedna nová zpráva. Polkla. Přiměla se otevřít zprávu a očima hltala jediné slovo, které zpráva obsahovala. Připravena? Holly se zamyslela. Je opravdu připravena? Sama pro sebe si pokývla hlavou a naťukala do odpovědi tři písmenka. Poté se postavila a zamířila do malých dveří vedoucích z jídelny do kuchyně.

***

Poušť byla snad nekonečná. Na obzoru byl viděl nekonečný písek, modrá obloha a přímo nad Peterovou hlavou se do všech stran rozpíralo obrovské Slunce, které už několik hodin rozžhavovalo Peterovo tělo. Peter cítil že po celém rozžhaveném těle mu naskakují puchýřky a co chvíli měl nutkání si olíznout vyprahlé rty. Pot na jeho těle stékal v různých úhlech až k límci košile, která byla celá potrhaná a špinavá. Peterovi neukniklo bolestné zakňučení a proti své vůli se sesunul na zem. Nebyl už schopný udělat ani jeden krok.

Když pozvednul hlavu ze žhavého písku, kouknul se před sebe. Uviděl stůl a u něho dva muže sedící na stoličkách. Hráli karty. Peter věděl, co musí udělat. Ze všech sil se snažil doplazit ke dvěma mužům. Zatínal ruce do písku plazivými pohyby se nepatrně přibližoval k mužům. Po pár vteřinách se mu však kolem kotníku omotala studená a lepkavá věc. Peter si zuřivě odfrknul. Opřel se do plazení s dvakrát větší silou. Avšak věc na jeho kotníku ho lehce táhla od mužů pryč. Peter zavrčel a dál se snažil vykroutit z čím dál tím více pevnějšího stisku.

Za chvíli tahání změnilo směr. Peterova noha se nejdříve pomalu, ale postupně rychleji prohlubovala do tvrdého písku a on začal panikařit. Než se stačil několikrát pořádně nadechnout, byl skoro po trup v písku. Rychlým pohledem zkontroloval muže u stolu. Chtěl vykřiknout, prosit o pomoc, ale sotva rozevřel rty, hladila písku dosáhla k jeho krku a on ústa okamžitě semknul do úzké čáry. Naposledy se nadechnul a poté se nemilosrdně ponořil do tvrdého písku. Netvrvalo dlouho a Peter se začal dusit. Všemi otvory se mu do těla hrnul písek a snažil se zkrotit nevýslovnou paniku. Ví, co dělat. Ze všech sil tisknul víčka více k sobě a snažil se nemyslet na bolest, na nic. Jen čekal ...

S trhnutím se probudil. Vykulil oči a celým tělem mu projela úleva. Studené a měkké dlaně se mu omotaly kolem paží a jemně ho postrčili do peřin, aby zůstal ležet. Párkrát zamrkal a nadechnul se, aby znovu nabyl plného vědomí.

,,Už je to pryč..." řekl konejšivě Victoriin hlas a stiskla mu paži, aby dodala svým slovům důraz. Peter na ni obrátil svůj pohled a prohlédnul si jí. Byla nevyspaná, což dokazovali velké kruhy pod jejíma očima, a vlasy jí stály do všech stran. I tak si zanechávala laskavý pohled, který byl v tuto chvíli trochu vystrašený. Peter druhou rukou nahmatal její dlaň na jeho paži a stisknul ji. S oddechem se pousmála.

,,Zlý sen?" zeptala se ho a postavila se, přičemž ho pustila.

,,Jo..." přisvědčil Peter a podíval se na hodinky na nočním stolku. Od incidentu v knihovně uběhlo asi šestnáct hodin. Když se podíval z okna, mohlo být dopoledne. Doufal, že Victoria si to alespoň prozatím nechala pro sebe a nikomu nic o tom, co se stalo, neřekla.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Jul 29, 2014 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

InfikovanýWhere stories live. Discover now