Infikovaný

7. kapitola - Začátek abnormálního

Holly vešla bez zaklepání. Skoro vyrvala dveře z pantů a zůstala stát na prahu dveří. Craige očima neuhnul od čtení v tlusté knize. Holly povytáhla obočí a vešla do jeho pracovny. Dveře se za ní po chvilce zavřely. Přelétla pohledem celou místnost a pak se vrátila zpátky ke Craigovi. Povzdychla si a dlouhými kroky k němu došla a postavila se za něho. Vypadalo to, že Craige si jí vůbec nevšimnul. Pohledem dál hltal slova v knize.

,,Ehm.." odkašla si Holly nad jeho ramenem a koukala, co čte. Mžourala nechápavě na spoustu názvů, která pro ní byla tabu. Craige zamrkal a položil knihu na stůl. Otočil se na ní.

,,Něco není v pořádku..." kroutil hlavou. Holly znovu povytáhla obočí.

,,Jak to myslíš?" založila si ruce na prsou.

,,Jeho důsledky na Infikaci jsou minimální ... nejsou tu další věci, které se často stávají-"

,,Mluvíš o tom malém spratkovi?" zarazila ho znuděně Holly. Craige přikývnul. Holly si povzdychnula a překroutila oči. Pak mu dál věnovala pozornost.

,,Zkrátka se bojím, aby nám neumřel." dokončil nakonec Craige prostě a promnul si víčka. Holly se zamračila a sedla si na roh stolu. Craige se na ní podíval.

,,Jak neumřel? Teď umřít nemůže, potřebujeme ho!" zvýšila hlas.

,,Myslíš si, že si toho nejsem vědom?!" křikl po ní Craige a Holly polknula.

,,Co chceš dělat?" řekla už normálním tónem.

,,Musíš sledovat jeho chování, reakce na docela běžné věci." zkoumal její pohled.

,,Co?!" vyjekla po něm. ,,Proč já?!" ohradila se.

,,Protože já budu muset možná odjet." pokrčil ramena.

,,Odjet? Cože? Kam?" začala chrlit otázky Holly.

,,To teď není podstatné. Podstatné je, abys zjistila, co po tobě chci a i každou, malou, neobvyklou věc mi hlásila. Rozumíš?" řekl a postavil se ze židle.

Holly jen přikývnula. Craige si oddychnul a poplácal jí po rameni. Potom přešel k oknu a koukal do zahrady. Holly se potichu zvedla a docela neslyšně zmizela z místnosti.

***

V Craigově domě strávil Peter už několik dnů. Dny utíkali pomalu a každý byl stejný jako ten předchozí. Znal už několik dobrých shováváček v chodbě, kde ho nevyslídili ti odporní poskoci, co ho kontrolovali. Párkrát už se pokusil utéct, ale bylo mu to k ničemu. Co se týče bezpečnosti, Craige opravdu myslel na všechno. A ta nuda tady? Peter cítil, že za nějakou dobu mu tady opravdu přeskočí. Každý den chodil Peter na snídani, oběd, večeři, svačiny a zbytek trávil ve studovně, blouděním po domě a občas na zahradě. Připadal si tady jako vězeň s výhodami.

Právě teď seděl na schodech a v ruce držel míček. Snažil se odhadnout, jakou silou musí míček hodit, aby se strefil do zadku vrátného, který k němu stál zády a tak napůl spal. Pousmál se a už natáhl ruku, aby střelil míčkem. Když uslyšel otevírání dveří. Bleskově zalezl pod pár schodů a podíval se nahoru. Z jednich dveří vyšla tmavovlasá, mladá dívka. Měla kolem těla omotaný ručník a i když měla vlasy v turbanu, pár neposlušných a mokrých pramenů jí lemovaly bledý obličej. Povzdychla si a někam mířila chodbou. Peter na ní upíral pohled. Victoria. Zamračil se. Ta, co ho zmlátila flétnou. Pomalu se zvedl a sledoval ji.

Jeho štěstí bylo, že Victoria si ho vůbec nevšimla. Docela neslyšně jí následoval různými odbočkami až se najednou zastavila. Peter rychle skočil za první roh, který uviděl. Victoria se otočila a potom vešla do jednich dveří. Peter zrovna vykoukl zpod rohu a sledoval její mizící postavu. Když tak doběhl, dveře se zrovna zavřeli. Zůstal stát před zavřenými dveřmi. Tiše zanadával a koukal na dveře. Potom se otočil na patě a kouknul na hodinky sídlící na jeho zápěstí. Menší dárek od Craiga, snažil si získat jeho důvěru. Do večeře mu zbývá ještě mnoho času. Co podnikne? Šibalsky se usmál a vydal se směrem do studovny.