Infikovaný

3. kapitola - Místnost s francouzským oknem

Francouzské okno. To Petera zaujalo nejvíce. Bylo ohromné, nádherně čisté. Prostřednictvím právě toho okna se do místnosti provrtávaly malé sluneční paprsky, zpoza průhlédné až bílé závěsy. Okno přímo lákalo Petera, aby jím prošel na následující velkolepý balkón, který jistě nabízel skvostný pohled na zahradu, ze které se ozývaly zvuky přírody. Závěsy lehce plály v jemném a příjemném větříku. 

Když se otočil na jinou stranu, z místnosti ho už nic takového nezaujalo. Jistě, pokoj byl zařízený tak, že Peterovi bylo zřejmé jak velké konto musí mít jeho hostitel. Jídelní stůl, u kterého seděl, měl na sobě hned několik mís s ovocem. Peter se zahleděl na hroznové víno, až mu zakručelo v břiše. Odvrátil zrak a svůj hlad ovládl. Opět se rozhlédl. Skříň, konferenční stůl a další a další věci, které v té obrovské místnosti byli. Povzdychl si a znuděně se opřel o stůl. 

Přemýšlel o mámě. Poté, co nabourali a ten černovlasý, co rozkazoval všem těm zbylím šaškům, ho přivezl sem o ní nevěděl. Chtěli ho posadit do auta a odvést, ale Peter se začal bouřit. Pořadně si to nepamatoval, protože mu píchnuli injekci s nějakou látkou, která ho téměř okamžitě omámila a on se v bězvědomí skácel k zemi. Když se probral, ležel v posteli s nebesy. Jeho pokoj byl stejně honosný, jako celý tenhle baráček. Přišel mladý blonďák a dovedl ho sem. Do pokoje s francouzským oknem. 

Dal by všechno na světě, aby alespoň věděl, že je máma v pořádku. Koneckonců Abby byla jediná, kdo mu ještě zbyl. Ale vypadala tak ... Peter zavřel oči a znovu a znovu před sebou v temnotě viděl bezvládné tělo jeho matky, bez jakékoliv reakce. Když otevřel oči, cítil palčivou hořkost v koutcích očí. Zamrkal. Nechtěl brečet. Teda rozhodně ne tady, když nevěděl-

,,Tady je náš mladý hrdina!" ozvalo se od dveří. Peter vyskočil ze židle a pohlédl na prah dveří. Vysoký, černovlasý muž se šedými oči se na něho přívětivě usmíval. V ruce držel skleničku s vínem a pomalu upil doušek. Potom popošel do místnosti a položil skleničku na jídelní stůl. Stál na jednom konci stolu, Peter na druhém.

,,Čekal bych, že budeš mít mnoho otázek." uchechtl se muž. Peter se napřímil. Taky jich měl dost, ale zapomněl mluvit a koukal na muže. Muž se znovu uchechtl.

,,Jmenuji se Craige" představil se muž. ,,a chci si promluvit." dodal.

,,Kde je moje máma?" uniklo konečně Peterovi z úst. Craige naklonil hlavu trochu na stranu a usmál se.

,,Věděl jsem, že se zeptáš." podotkl a udělal krok směrem k Peterovi a Peter udělal krok vzad.

,,Kde je?!" vyštěkl znovu a cítil, jak se mu vaří krev v žilách. Co to s ním je?

,,Tvoje matka je v pořádku a v dobrých rukách, Petere." odpověděl nepřímo Craige.

Peter se zamračil.

,,Co po mě chcete?" zeptal se konečně na otázku, kterou Craige čekal.

,,Jak už jsem řekl, chci si promluvit." začal. ,,Možná bys se měl posadit." hlavou kývl na jednu z židlí. Peter se nehnul ani o píď a oči upíral na Craiga se zamračeným pohledem. V jednu chvíli si všimnul, že v Craigových očích se objevil záblesk překvapení a lehké pohrdání najednou. Letmo pohlédl na jednu z mís s ovocem zrovna, když se v odraze jeho oči měnily z červené na nebo obvyklou hnědou.

,,Impozantní..." vydal ze sebe Craige a pomalu vykročil k Peterovi. Ten začal couvat. V konečné fázi oba dva pomalými kroky kroužili kolem stolu. Craige s úsměvem, Peter s neutrálním výrazem.

,,Hádám, že o tom něco víte." přerušil ticho Peter. Už nehodlal nic skrývat.

,,Jistěže vím, co se s tebou děje, milý Petere." oponoval Craige okamžitě. Zastavil se a posadil se na jednu že židlí. Peter zůstal stát u francouzského okna.