4. kapitola - Zvláštní poznání

113 5 5
                                    

Peter se zastavil asi až kilometr za domem. Chytil se o kmen stromu a zaklonil hlavu. Zhluboka dýchal. Pokožka se mu už pomalu, ale jistě vracela do normální tělové barvy. Oči ještě chvíli rudě žhnuly a poté se i jim vrátila klasická, hnědá barva. Popošel blíž ke stromu a opřel si hlavu o kmen. Snažil se uklidnit. Problém byl v tom, že hněv spíše stoupal, než ustupoval. Po chvíli začal kopat do stromu. Kopal tak silně, jak jen mohl. Po chvíli přidal i pěsti. Pak sjel zády po stromu a seděl na zemi.

Okamžik jen seděl a snažil se vychladnout. Když už se konečně uklidnil, opřel si bradu o kolena. Díval se před sebe. Musí najít mámu. To mu tknulo na mysli. A až se ujistí, že je v pořádku, bude řešit ostatní problémy. Zvedl se ze země a oprášil si ruce. Strčil si je do kapes a vydal se hledat cestu pryč.

***

Jeden z mužů zametal smetáčkem všechny střepy, které byli v místnosti. Další zrovna pokládal misku ze země na své místo na stole. Craige stál u balkónu a koukal do zahrady. Bylo přívětivé počasí a všechno vykvétalo. Craige na chvíli věnoval pozornost svému saku a narovnal si kravatu. Pozvedl sklenku s alkoholem a napil se. Opře se zápěstími o balkón a dál pozoroval svou nádhernou zahradu. Muž se smetákem omylem shodil vzácnou vázu a ta se rozbila. Udělal útrpný pohled a Craige se otočil a z balkónu se podíval na roztříštěnou vázu. Zamračil se na muže a ten smetákem okamžitě začal uklízet střepy. Craige si opět upil a se skleničkou si skřížil ruce na hrudi. Pozoroval muže a shlížel na něho se svým obvyklým výrazem pohrdání.

,,Craigu?" zeptala se rozespale dívka v župánku u dveří. Jednou rukou si roztírala ospalky z očí. Craige se odvrátil pohledem na dívku. Okamžitě spustil ruce od hrudi a položil skleničku na stůl. Jeho pohrdavý pohled zmizel a veškerou pozornost věnoval ji.

,,Copak drahoušku?" zeptal se a prohlížel si ji.

,,Co se tu stalo?" zeprala se stejně tichým hlasem a očima těkala na nepořádek ve studovně.

,,Jistěže nic." pousmál se a došel k ní. Objal jí kolem ramen a dívka mu vděčně obmotala ruce kolem jeho. Craige jí položil hlavu na tu její.

,,Slyšela jsem hluk." poznamenala dívka ještě a stále těkala očima po mužích.

,,Nic se děje." ujistil jí znovu. Potom jí ale pustil a natočil si její obličej ke svému. ,,Spíš co se děje u tebe?" zeptal se jí a koukal do jejích kukadel.

,,Jen jsem nemohla usnout..." špitla a sklonila pohled. Craige si jí nedůvěřivě prohlížel.

,,Vážně? Nic víc?" pozvednul obočí a pozoroval její roztěkaný pohled na podlaze.

,,Nic, jsem v pořádku." řekla dívka a zvedla k němu pohled. Snažila se vypadat jistě. Craige přikývnul a pustil ji. ,,Dobrá tedy, běž zkusit si znovu lehnout." dodal ještě. Dívka přikývla a zmizela ze studovny. Craige se za ní chvilku díval a když se vrátil pohledem do místnosti, všimnul si, že na ně všichni zírali.

,,Co je?! Máte málo práce?" okřikl je. Všichni se vrátili ke svému.

***

Peter stoupal po schodech do bytu jeho mámy. Jejich starý byt byl jediné místo, kam mohl jít. A kde taky mohl začít hledat. Vzpomínal, jak jeho máma vypadala, když ji viděl naposledy. Vypadala jinak než obvykle. To oblečení, líčení .. a půjčené auto? Došel před jejich byt. Věděl, že nahradní klíč vždycky schovávají mezi uskřípnutou část dřeve v botníku před vchodem do bytu. Vytáhl klíč a odemknul si. Vešel a zavřel za sebou dveře. Prohrábnul si vlasy a koukl do lednice. Pousmál se, bylo tu hodně jídla. Vytáhl si energy tyčinku a začal jíst. Prohlédl si byt, vypadal jinak. Šel dál a najednou uslyšel hrající televizi. Pozvednul obočí a utíkal tím směrem. Rozrazil dveře máminy ložnice. 

InfikovanýKde žijí příběhy. Začni objevovat