RED - CZ

RED - 17. díl

Převaluji se na posteli a jsem líná vstát. Budík mi už zazvonil v půl 8, ale nejsem schopná se probrat a jít se připravit do práce a to už je skoro po tři čtvrtě.
Nejradši bych spala, připadá mi to, jako bych včera propařila celou noc, ale i tak to byl úžasný večer.
Nemůžu uvěřit, že mě Harry políbil a ne jen jednou. Přejedu si prsty přes rty, zčervenám.
Sednu si na postel a porozhlédnu se po pokoji. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi strašně nudný. Nikdy bych to neřešila, měla jsem ráda svůj pokoj takový, jaký byl, ale teď mi přijde naprosto o ničem.
Budu s tím muset něco udělat. Rozhodnu se konečně vstát a rovnou si to namířím k připravenému oblečení do práce.
Nemám čas na to, abych šla do sprchy, a už vůbec nemám čas na snídani, budu si muset vzít něco sebou. Převleču se do připraveného oblečení a vyjdu z pokoje. Zalezu do koupelny a vyčistím si zuby. Opravdu už nemám čas, takže si udělám culík. Dám si trochu řasenky a to je vše, nehodlám to řešit v tuhle hodinu, opravdu už musím jet. Vylezu z koupelny. Jade samozřejmě spí. Sahám pro její klíčky od auta a vyjdu z našeho bytu do práce, kam se opravdu vůbec netěším.

Zaparkuji na parkovišti pro zaměstnance a s kyselým obličejem na tváři vcházím.
Na recepci se recepční s nějakým pánem horlivě baví o tom, že se v této budově kouřit nesmí, ten chlápek to zřejmě nechápe, blbec.
Pokrčím nad tím rameny a přivolám si výtah. Podupávám si nohou a hypnotizuji dveře, aby se už otevřely.
„Dobrý, Rosemary." Ozve se podobně hluboký hlas tomu Harryho. Otočím se a uvidím slušně oblečeného pana Stylese, jak drží kelímek od kafe a usmívá se na mě.
„Dobrý den, pana Stylesi," pozdravím ho zpátky a nervozně se na něj usměji. Stoupne si vedle mě a čeká se mnou na výtah. Doufám, že se k nám někdo přidá, nepojedu s ním, až nahoru sama.
„Jak si se vyspala?" Pokračuje v konverzaci. Podívám se na něj.
„Celkem dobře," odpovím mu a přijde mi trapné, abych se ptala, jak se vyspal on, a tak radši mlčím.
„Celkem?" Pozvedne na mě obočí. Vidím v něm Harryho, což mě vyděsí.
„No, šla jsem spát celkem pozdě a brzo vstávala, takže," odpovím mu a on si usrkne z kelímku. „Všiml jsem si, že se můj syn vrátil pozdě." Pronese. Odvrátím od něj pohled na výtah, který je stále v nedohlednu. Vůbec nevím, co na to říct. Pocítím, jak se začnu potit. Tohle je tak trapný, asi půjdu pěšky. Chci se rozejít k odchodu, když se najednou dveře rozevřou a z výtahu vyleze skupinka lidí v obleku. Povzdechnu si. Vejdu do výtahu a Harryho táta je mi v patách.
„Víte...já a váš syn...my...no, nechodíme spolu," vykoktám ze sebe a nejradši bych si dala facku. Zmáčkne tlačítko našeho patra a výtah se rozjede. Zaslechnu, jak se uchechtne, čímž mi hodně připomene Harryho, zase.
„Samozřejmě, že ne. To by mě ani nenapadlo, Rosemary. V tomhle znám svého syna moc dobře." Prosím? Jak to jako myslel? Myslel to tak, že by se mnou Harry rozhodně nic neměl? Zamračím se.
„Jo, to asi jo," řeknu tiše a zadívám se, v jakém patře se nacházíme. Normálně mi přijde, že ten výtah jede rychle, ale teď mi připadá, že se to děsně vleče. Nervózně svírám svojí kabelku.
„Mně nevadí, že se stýkáš s mým synem, Rosemary. Je to přeci jenom tvoje věc, ale já znám svého syna líp, než kdokoliv jiný a ty se mi zdáš jako milé slušné děvče, dej si na něj pozor. On udělá všechno proto, aby dostal to, co chce." Zamrkám.
„O mě se nemusíte bát," ujišťuji ho a snažím se znít přesvědčivě. Nejradši bych mu řekla, ať se o mě nestará, že se o sebe v mém věku umím postarat, ale pořád je to můj šéf, ne jenom Harryho táta. Konečně se zastavíme ve zvoleném patře a mně se uleví. Rychle vystoupím a rozejdu se do své skromné kanceláře, která je hned u té pana Stylese, takže jde stále za mnou a já jsem z toho celá nesvá.

Vejdu do své kanceláře a seknu sebou ke stolu. Nesnáším podpatky, nejradši bych si je hned sundala a vyměnila za kecky. Vyndám si z kabelky mobil a dám si ho na stůl hned vedle štosu papírů, který mi někdo dal na stůl, a které budu muset projít. Vůbec se mi do toho nechce, ale platí mi za to, takže musím. Mobil na stole se mi rozvibruje, smska.
Jade je možná vzhůru a postrádá své auto, snad není naštvaná. Popadnu mobil. Otevřu smsku a skoro vyjeknu, když si všimnu jména toho, kdo mi píše. Není to Jade, ale Harry. Nevěřím svým očím. Snad nechce dnešní oběd zrušit. Nervózně začnu číst sms.