Teen wolf... and me ✔

42#

Pohled Katie

Tma. Zase ta blbá tma. Opět uvidím světlo. Neváhám ani chviličku a rozběhnu se k němu. Opět sedím na našem gauči v LA a opět přede mnou stojí můj otec.

"Tati" vydechnu a skočím mu do náruče.

"Holčičko moje, jsem na tebe tak pyšný." zašeptal mi dojatě do vlasů.

"Nemáš být na co. Nic jsem neudělala" řekla jsem smutně a odtáhla jsem se od něj.

"Udělala jsi dost. Mohla jsi zbaběle zůstat doma a čekat, co se stane. Ale ty jsi šla do boje a ani jsi o tom nepřemýšlela. Šla jsi do toho pohlavě. Sice bych ti nejraději dal pohlavek za to, že se do toho vrháš pohlavě, ale jsem na tebe moc pyšný." řekl s úsměvem.

"Co bude teď tati? Umřela jsem? Nemůžu umřít! Isaac! Mamka! Moje smečka! Musím se vrátit!" rozkřikla jsem se zoufale.

"Neumřela jsi zlatíčko. Aspoň zatím ne. Pravě teď jsi na operaci. Nevíme, jak se to bude vyvýjet dál." řekl táta smutně. "Ale ty jsi silná. Nosíš v sobě oheň Venatorů, a ti se jen tak nevzdávají" řekl táta s úsměvem.

"Moc bych si přála, abys byl naživu. Abys tu byl se mnou a mamkou. Abych ti mohla představit Iaaaca a všechny ostatní." šeptla jsem a stekla mi jedna slza po líčku.

"Holčičko, já je všechny znám. Ačkoli mě nevidíš, jsem neustále s tebou." odpověděl mi a přitahl si mě do objetí.

"Neustále?" zeptala jsem se a táta se rozesmál.

"Neboj, dávám ti nějaké soukromí" řekl se smíchem a já jsem se uchechtla.

"Pojď, posadíme se" řekl táta. Kývla jsem. Sedli jsme si na sedačku. Ja jsem se přitulila k tatovi a ten přehodil ruku přes moje rameno a povídali jsme si, vzpomínali jsme, co jsme všechno v tomhle domě zažili. Nevím, jak dlouho jsme tam seděli a povídali si, ale já jsem si to užívala. Užívala jsem si tu chvíli s tátou. Ale všechno musí skončit. A tohle jsem poznala podle toho, že jako posledně, všechno bledlo a bohužel s tím i můj táta.

"Miluju tě, holčičko. Nezapomínej" řekl, než se rozplynul.

"I ja tebe" řekla jsem. Pak už jsem cítila výpary nemocnice, ale tentokrát to bylo ostřejší než kdy jindy. Slyšela jsem dokonce i nějaký tlukot. Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem na JIPce. Nikdo tu v pokoji nebyla a já jsem se rozhlédla. Natahovala jsem se na zvonek. Zazvonila jsem na sestru a nechala jsem mojí ruku padnout na postel. Za chvilku přišla sestra.

"Díky bohu, slečno už jste vzhůru" oddychla si s úsměvem. Přešla ke mně. Skontrolovala přístroje. "Zavolám pana doktora a je tady jeden chlapec, který se odsud nehnul ani nakrok" řekla a mrkla na mě. Ja jsem se slabě uchechtla. Isaac. Sestřička snad ani nezavřela dveře a Isaac už se hnal k mojí posteli. Jak mě viděl, tak ně hned objal a přisál se mi na rty. Hned jsem si ho přitáhla blíž.

"Miluju tě, tak zasraně moc a tohle, tohle už mi nikdy nedělej" zašeptal a opřel si čelo o to moje.

"Sklapni a líbej mě" zavrčela jsem. On se uchechtl a přilepil se mi na rty.

"Pane Lahey!" ozvalo se v prostoru, ale s námi to ani nehlo.  Jeho vlasy jsem si proplétala mezi prsty a tahala jsem ho za ně k sobě.