13#

2.2K 95 1
                                    

Celý oběd proběhl v klidu. Dala jsem té číšnici větší dýško, jako omluvu. Potom jsme se s mamkou rozloučili, ona jela domů a mě Isaac slíbil, že mi ukáže město. Ruku v ruce jsme prošli park, náměstí, pár velkých ulic a když jsme se dostali k lesu, kde jsem viděla Scotta a Isaaca v proměně poprvé, zastavil nás něčí hlas.

"Vyrazili jste si na rande? Tohle místo není na první rande ideální. Teda... Podle toho jak jsi vypadala vyděšeně" řekl Aiden. Otočili jsme se a Isaac mě ochranářsky strčil za záda.

"Co chceš Aidene?" zeptal se ho.

"Nic. Jen jsem viděl své přátelé a chtěl jsem je pozdravit" řekl s úšklebkem.

"Tak bys za nimi měl jít. My máme na práci něco lepšího" ozvala jsem se a s vystrčenou bradou jsem vyšla vedle Isaaca.

"Nebuď drzá holčičko" zavrčel na mě. "Nemuselo by to dopadnout dobře." řekl a vycenil tesáky. Zrudli mu oči a na rukou vyrostly drápy. Isaacovi taky vylezli drápy a začal vrčet.

"No tak. Chlapci. Přece byste se nepoprali před dámou" ozval se, pro mě, cizí hlas. Otočila jsem se a za námi stál nějaký muž ve středních letech se slepeckou holí.

"Ty jsi jistě Katie, že? Já jsem Deucalion" řekl a obešel nás. Postavil se kousek před Aidanem. Isaac rozpřáhl ruce, kdyby na mě zaútočili.

"Nebuď směšny, Isaacu. Kdybych chtěl, dostal bych tě jedním pohybem. Jen jsme chtěli pozdravit staré známé, jak už říkal Aiden. Teď půjdeme, ale jedno si pamatujte. Jsme všude." řekl a pak se otočil na Aidna. Ten mu nabídl rámě, Duecalion se ho chytl a společně odešli.

"Musíme jít" řekl Isaac a vzal mě za ruku, ale měl drápy, které se mi zaryli hluboko do kůže. Sykla jsem. On mě pustil a podíval se na mojí ruku, pak se kouknul na svoje drápy a se strachem v očích kouknul na mě.

"Omlouvám se, já.. Je mi to líto" řekl a sklopil pohled.

"Nic ti není, dobře? Stejně si říkal, že musíme jít" řekla jsem a pohladila jsem ho po ruce. On přikývl.

"Nelekni se" řekl a pak mě hned vzal na zada. Trochu jsem vypískla překvapením, ale hned jsem zmlkla. Chytla jsem se ho kolem krku a Isaac začal utíkat do města. Zastavil u nějaké kliniky. Podle názvu jsem poznala, že jsme na veterině. Vešli jsme divnitř.

"Deatone?!" zavolal do prostoru. Z ordinace vyšel nějaký muž s tmavou pletí. Mohlo mu být tak třicet pět. Víc ne.

"Co se děje, Isaacu?" zeptal se ho Deaton.

"Její ruka" řekl a pohledem zabloudil k mojí zakrvácené ruce. Deaton přikývl a sel ke mně.

"Bude to potřebovat zašít. To jste měli jít za Melissou." řekl Deaton.

"Neříkej mi, že tady nemáš nic, co by jí pomohlo" řekl Isaac. Deaton kývnul. Vzal mě opatrně za ruku a vedl mě do ordinace. Isaac šel se sklopeným pohledem za námi. Posadila jsem se na operační stůl.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě Deaton, když něco připravoval u menšího stolku.

"Jsem Katie" řekla jsem.

"Tak Katie. Jak se ti to stalo?" zeptal se mě.

"Isaac si neuvědomil, že ma venku drápy a vzal mě za ruku." řekla jsem a Deaton se zastavil.

"A proč měl venku drápy?" zeptal se mě.

"Byl tam Aiden a.. Jak bylo to jméno?" zeptala jsem se Isaaca, který si uklízel telefon do kapsy a šel směrem k nám.

"Potkali jsme Deucaliona a Aidena." řekl Isaac a Deaton přikývl. Vzal nějakou mističku a donesl jí ke mně.

"Tohle je mast, která ti ty rány rychleji zahojí. Za chvíli po nich nebude ani zmínka, dobře?" řekl a já jsem kývla. Isaac si sedl za mnou a hladil mě po stehnu, zatím co mi Deaton dával mast na ruku.

"Volal jsem Scottovi a ostatním. Za chvilku příjdou." řekl nam Isaac. Já jsem kývla a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Po chvilce mi už Deaton ruku zavázal a řekl mi, že když se budu cítit ospalá, tak mám usnout. Poděkovala jsem mu a Isaac si mě přitáhl do naruče. Nohy jsem měla natažené na stole a hlavu jsem měla na jeho rameni. On mě hladil po zádech a bradu měl na mém temeni.

"Je mi to tak líto." řekl do ticha, které mezi nami panovalo.

"Nevyčítej si to." řekla jsem. "Není to horší, než kdybych to měla od Aidena nebo toho na D." řekla jsem.

"Deucalion" řekl Isaac. Já jsem kývla, ale stejně vím, že si to jméno nezapamatuju.

"Kdo to vůbec je?" zeptala jsem se.

"Teď ne. Odpočiň si a až příjde Scott, tak ti vše vysvětlíme." řekl Iaaac. Mě se jako na povel začali zavírat víčka a usnula jsem.

"...Emůžeme jí do toho namočit! Je to nebezpečné!" vzbudil mě hlas. Otevřela jsem oči a posadila jsem se. Rozhlédla jsem se a kolem mě bylo víc lidí než před tím. Vlastně dva z toho jsem ani neznala.

"Ahoj. Tak co? Jak ti je?" zeptal se mě Scott.

"Je mi fajn." řekla jsem. Isaac mě pohladil po rameni.

"Do čeho mě nesmíte namočit?" zeptala jsem se. Isaac strnul.

"Řekni jí to." ozval se chlápek, co stál u dveří. Isaac se k ničemu neměl, tak se ozval ten starší, co stál vedle něj.

"Smečka Alf, přesněji Aiden, Ethan, Ennis, Kali a Deucalion o tobě ví. A to není dobrý, takže se budeš učit bránit" dořekl to a mě spadla brada na zem.

"Můžeme ho znovu zabít, prosím?" ozval se Stiles a propaloval toho chlápka pohledem. Ten zvedl ruce v obranném gestu.

"Myslím, že to nebude nutné. Má pravdu. Řekl jí to, tak jak to je" ozval se zase ten první.

"Takže po mně jde nějaká smečka idiotů a chtějí mě zabít?" zeptala jsem se.

"Ne nutně. Můžou tě chtít do svých řad. Můžou tě proměnit, nevíme, co mají v plánu" řekl Deaton.

"Nemusí se učit bránit. Ochráním jí" řekl Isaac.

"Můžou tě zabít Isaacu" ozvala se Lydie. Po jejích slovech jsem ss narovnala.

"Ochráním jí. To je přednější" odvětil Isaac.

"Tak to ne. Nebudeš kvůli mě riskovat. Naučím se bránit" řekla jsem.

"Katie, ty nebudeš riskovat." zavrčel Isaac.

"O tomhle se se mnou nehádej. Prostě se to neučím, ať chceš nebo ne" řekla jsem mu.

"Nemůžu o tebe přijít" řekl sklíčeně a koukal mi do očí.

"Stejně jako já nemůžu přijít o tebe." řekla jsem.

"Tak fajn. Dost bylo romantiky. Jdeme začít s výcvikem" ozval se ten starší.

"A  ty jsi kdo?" zeptala jsem se nechápavě.

"Někdo u koho by sis přala, aby opravdu zůstal mrtvý" řekl a strašidelně se usmál.

Teen wolf... and me ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat