Teen wolf... and me ✔

41#

Pohled třetí osoby

Zatímco dívčino tělo leželo u jedné z plechových zdí, tak jedna z nejmocnějších alf dostala temného druida. Ta mladší alfa, ta pravá, přiběhla k dívce a vzalz její hlavu do dlaní.

"Deucalione!" křikl chlapec a vytáhl dívčinu dýku z jejíjo těla. Nebýt to tak vážná situace, mohli bychom polemizovat o ironii, což? Starší alfa přispěchal k dvojicí teenegerů a přiložil dlaň na dívčino zranění. 

"Ona umírá" řekla zničeně pravá alfa.

"Nemusí umřít" řekl Deucalion.

"Jak?" zeptal se chlapec mezi vzlyky.

"Můžu jí kousnout" řekl Deucalion. I on cítil bolest.

"Udělej to" ozval se ženský hlas, který byl zastřený pláčem. Její matka stála na prahu starého skladiště. Rychle se rozběhla ke dvojici mužů a své dcery. "Dělej Duku! Nemame čas!" křikla na staršího muže a držela svojí dceru za ruku. Deucalion nepřemýšlel a svými tesáky kousnul dívnu do ruky a do boku.

"Víš, že to nemusí přežít, že Bell?" zašeptal Deucalion. I on měl na krajíčku.

"Jestli jed začne působit, tak přežije. Jsi její kmotr a je potomkem lovců. Je silná. Přežije. Musí" řekla žena. Mladý vlkodlak se při zjištění, že Deucalion je dívčin kmotr kouknul ma matku dívky, ale moc se tím nezabíval.

"Musíme jí dostat do nemocnice" řekl Deucalion. Scott přikývl a vzal tělo Katie do náruče. Všichni rychle vyšli ze skladiště a nasedli do auta, které patřilo Isabell. Isabell kašlala na povolenou rychlost. Nevadilo jí, že možná dostane pořádnou pokutu. Přece šlo o život jeno dcery a pro ten by položila svůj vlastní. Mateřska láska je velmi silná a v tomto případě je o to silnější. Nemůže nechat její jedinné dítě umřít. Slíbila svému manželovi, své jedinné lasce, že jejich dítě ochraní a to hodlala splnit. Přijeli před nemocnici a Scott rychle vyběhl s auta. Isabell a Deucalion byli hned v závěsu. Hned, jak je viděla sestra na recepci, zavolala doktory. Tělo naší mladé lovkyně si od Scotta převzali doktoři a hned s ní jeli na operační sál. Isabell padla na sedačku v čekárně a dala se do pláče. Její tělo se třáslo pod náporem vzlyků. Deucalion, její dlouholetý přítel, se k ní posadil a začal jí utěšovat. Scottovi tekly slzy po tvářích. Musí dát vědět Isaacovi a ostatním. To teď musí udělat. Vyndal si z kapsy mobil a šel kousek dál. Vytočil Isaacovo číslo a čekal, až to jeho kamarád zvedne.

"Scotte? Tak co? Jste oba v pořádku? A co Katie?" Scottovi stekla další slza po tváři.

"Isaacu, musíš přijet do nemocnice." tyhle slova stačila, aby Isaac pochopil. Pak už se jen ozvalo pravidelné pípání na důkaz ukončení hovoru.

Mladý vlkodlak nezaváhal. Ukončil hovor a rychle se rozeběhl k autu. Nesmí o ní přijít. Jel jak rychle mohl. V hlavě mu běhali všechny vzpomínky a začali se mu po tvářích kutulálet slzy. Bude v pořádku. Bude v pořádku. Uklidňoval se pořád v mysli. Musí být. Přijel do nemocnice a rychle vyběhl z auta. Nemusel hledat daleko. Scott, jeho kamarád a nyní už i pravá alfa, na něj čekal u vchodu.

"Co se jí stalo?" zeptal se ho hned.

"Jennifer jí probodla nožem. Je na sále" odpověděl mu Scott. Isaac se chtěl rozběhnout co nejblíže k operační místnosti, ale zastavila ho Scottova ruka na jeho paži. Kouknul svému přízeli do očí.

"Isaacu, neměli jsme jinou možnost. Deucalion jí kousnul" řekl. Isaac se vysnekl z jeho sevření a šel k operačním sálům, kde plakala její matka a kde seděl i Deucalion.  Je mu jedno, že z ní bude vlkodlak. Bylo mu to sakra jedno. Hlavně, když to přežije.

"Isaacu" řekla Isabell a vymanila se z Deucalionova objetí a přešla k mladému vlkovi. Isaacovi samovolně stékaly slzy po tvářích a matka jeho jedinné lasky k němu přišla a pevně ho objala.

"Bude v pořádku" šeptala mu do ucha. "Uzdraví se. Neboj se" snažila se ho uklidnit.

"Ja vím" řekl Isaac a objal Isabell pevně kolem ramen. To už dorazili ostatní. Allison, která byla uplakaná, stejně tak i Lydia. Malia měla slzy v očích a Stiles se taky jen tak tak držel. Aiden s Ethanem, dvojčatům, která byla považováná za to největší monstrum, tekly slzy po tvářích. Nestyděli se za to, sakra, že ne. Katie pro všechny něco znamenala a oni nejsou výjimkou. Scott, který se ke své smečce připojil, přišel a objal Allison, jeho jedinnou lasku. Lydie se schovala do ramene svého přítele a vzlykala mu do jeho kožené bundy. Trvalo to hodiny. Operace byla náročná. K naší skupince se připojila i Melissa, Scottova matka. Argent, který měl na obličeji kamennou masku, ale uvnitř doufal, že se kamarádka jeho dcery uzdraví. Derek, který se probral z bezvědomí přišel společně s Peterem do nemocnice. I jemu přirostla ta malá holka k srdci. A to je psí čumák. Všichni napjatě čekali na doktory. Ani Melissa nemohla nic zjistit. Všichni už byli psychicky i fyzicky se silami úplně na dně. Isaac postával nejblíže u dveří a propaloval je pohledem. Najednou se dveře otevřely a z nich vyšel doktor. Netvářil se moc šťastně. Prohlédl si skupinku lidí, co stála u dveří.

"Rodina Katie Moor?" zeptal se do prostoru. Všichni zvedli ze svých míst a popošli k němu.

"Jak je na tom?" zeptala se se strachem její matka.

"Operace byla velmi těžká. Katie..." doktor se na chvíli odmlčel. "Katie je..."

Tak pomalu ale jistě se blížíme ke konci 😊 doufám, že se Vám kapitola líbila.