You are my everything...

22.Rodiče...

Nemohla jsem dýchat. Co se to děje? Jakoby mě někdo držel v zajetí a nechtěl mě pustit.

.

.

Najednou jsem se probudila. Už chápu proč jsem se nemohla nadechnout. Wonho mě svíral v objetí a ze spaní s sebou cukal. Nejspíš měl noční můru. Začala jsem ho hladit ve vlasech a po chvíli přestal. Podívala jsem se na budík a měla chuť ho vzbudit. Jenže bylo 5 ráno. A já, jakmile se vzbudím, pak už neusnu. Proto jsem tedy vstala a rozhodla se zatím uklidit dům, než se vzbudí.

.

Uklízení mi zabralo asi 3 hodiny a bylo to dost vyčerpávající. Bylo divné, že se Wonho ještě nevzbudil, protože většinou vstával kolem 7 hodiny. No, nebudu ho budit, protože taky nemám ráda když mě někdo vzbudí, proto jsem šla do kuchyně a začala připravovat ramen. Nechala jsem schválně pootevřené dveře od pokoje, aby ucítil vůni ramenu a vstal. Wonho ramen přímo miloval a klidně by ho jedl každý den do konce svého života.

Dovařila jsem ramen a můj plán se začal realizovat. Slyšela jsem kroky vedoucí, jak jdou směrem ke mně. Kolem pasu mi omotal jeho ruce a na krku jsem ucítila jeho teplý dech. Musela jsem se usmát, protože jsem tenhle pocit milovala. Pomalu jsem se k němu otočila a objala ho. Chvíli jsme tam jen tak stáli v objetí a pak mu zakručilo v břiše. Ano, vždycky zkazí romantiku.

Nandali jsme si tedy ramen a šli jíst. Když jsme ho dojedli, rozhodla jsem se umýt nádobí. Fakt jsem ho chtěla umýt, ale něco mě neustále rušilo. Když jsem pustila vodu, ucítila jsem pod tričkem Wonhoovy ruce. Vodu jsem nechala téct a soustředila se jen na jeho dotyky. Najednou jakoby ve mně něco hrklo a přisála jsem se na jeho rty. Vysadil mě na linku a dravě líbal. Sundala jsem mu tričko a on zas sundal to moje. Už jsme se chtěli pomalu přesunout do pokoje, když v tom jsem zaslechla, jak někdo odemyká dveře.

,,Rodiče." zašeptala jsem a odtáhla ho do pokoje.

Úplně jsem zapomněla, že se dneska vrací, navíc tu jsou nějak brzy. Wonho se oblékl a odešel oknem. Ano oknem, protože kdyby táta zjistil, že tu byl, tak by to nedopadlo dobře. Rychle jsem se oblékla a šla pozdravit rodiče. Vyšla jsem z pokoje a přivítala je objetím. Všechno probíhalo dobře, nandala jsem jim ramen a udělala kimchi.

Pak mi ale přišla zpráva od Wonhoa, ve které psal, že si u mě zapomněl tričko. Vzpomněla jsem si, že jsem ho z něj v kuchyni ztrhla. Pomalu jsem se otočila na rodiče a u linky stál táta s Wonhoovo tričkem v ruce.

,,Požaduji vysvětlení." řekl táta a ukázal na židli, abych se posadila.

,,To je tričko."

,,No, to mi taky došlo, ale čí to tričko je?"

,,Mýho přítele."

,,My nejsme doma 2 měsíce a ty už máš přítele?Kdo to je? Kde bydlí?"

,,Počkej tati. Pamatuješ si na Taehyuna?"

,,No jasně, byli jsme nejlepší přátelé."

,,No a pamatuješ si na jeho syna?"

,,Jo pamatuju, Wonho se, myslím, jmenoval."

,,No, tak to je on."

Máma se zakuckala ramenem a táta na mě jen vykulil oči a nic něříkal. Nechápala jsem, proč mají takovou reakci. Všechno jsem jim řekla, no, ne všechno, ale chápete, jak jsme se seznámili a tak. Oba byli v šoku, že jsme se po x letech našli a ještě k tomu spolu začali chodit.

Pak ale máma odešla do pokoje a táta mi řekl, že se máma dřív nepohodla s Wonhoovo matkou, proto jsme se přestali vídat. No, budou si to muset nějak urovnat, protože teď jsme rodina. Táta byl zvědavý a tak mi řekl, abych mu zavolala, aby přišel dnes na večeři.

.

.

Slyšela jsem zvonek a bylo mi jasný, že to je Wonho. Otevřela jsem dveře a nestačila se divit. Měl na sobě koženou bundu, košili, dlouhé černé kalhoty a vlasy nagelované nahoru. Prostě jsem se musela držet, abych po něm hned neskočila. Chtěla jsem ho obejmout, ale táta mě chytil za rameno a posunul mě na stranu. Představili se a táta ho vzal ke stolu.

Mamka si Wonhoa prohlídla a pak se na mě koukla. Přišla ke mně blíž a řekla, že mám dobrý vkus. Takže to bylo jasný, že máma ho schválila už jen podle pohledu. Zatím to je na dobrý cestě, ještě udělat dojem na tátu.

U stolu bylo ticho, pak se ale táta zeptal, jak se sem Wonho dostal. Odpověděl, že na motorce a byl konec ticha. Ukázalo se, že táta dřív miloval motorky a dokonce za mlada jednu měl. S mamkou jsmr se na sebe jen dívaly a mně došlo, že ho schválil i táta.

Než Wonho odešel, tak se ho táta zeptal.

,,Proč jsi tu měl tričko, Wonho?"

,,No víte, pane, já jsem tu spal."

,,A spal jsi s mojí dcerou v jedné posteli?"

,,Ano, ale nic nebylo. Přísahám."

,,Dobře. Jsem rád, že jsi mi řekl pravdu. To tričko si tu můžeš nechat, až tu budeš příště spát." táta to dořekl a hodil po mně jeho tričko.

Když jsme se loučili a Wonho byl na odchodu, tak v tom mě táta postrčil a řekl mi, ať se jdu pořádně rozloučit. Rodiče odešli do obýváku a já mu konečně mohla dát pusu a objetí.

,,Ani nevíš jak jsem ráda, že tě přijali."

,,Taky jsem moc rád. Škoda, že nemůžeme být večer spolu."

,,Tati, můžu jít spát k Wonhoovi?" zařvala jsem, aby mě slyšeli až do obýváku.

,,Jo, můžeš, když mi zavoláš, že jsi přijela v pořádku a zítra přijdete na oběd."

,,Dobře, děkuju, miluju vás."

,,My tebe taky." slyšela jsem ještě z obýváku.

,,Vidíš, říkala jsem, že tě přijali, já si jen zabalím věci a můžeme jet k tobě."

Zabalila jsem si jen pár věcí, protože u Wonhoa už mám věci, když tam přespávám, a vyrazili jsme.