You are my everything...

5.Další krok...

Od toho večera jsem na něj nemohla přestat myslet. Když jsem jedla, usínala nebo byla venku s přáteli, myslela jsem pouze na něj. Nemohla jsem se dočkat až ho za ty dva dny zase uvidím.

Nastal ten den. Už jsem se připravovala, když jsem uslyšela zvonek a byl to on. Stál ve dveřích s tou jeho úžasnou postavou. Měl na sobě černou košili a černé uplné džíny. Pozvala jsem ho dál, protože autobus měl jet až za 20 minut a zastávka byla 3 minuty od mého domu. Když jsem zavřela dveře, chytl mě a začal líbat na rtech a na krku. Jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla, bylo ho líbat taky. Byla jsem jako omámená a nevěděla jsem, co dělat. Opatrně jsem mu svou ruku položila na hruď a sjížděla dolů po jeho břichu. Cítila jsem to vypracované tělo a chtěla ho ještě víc. Přestali jsme a on se pouze usmíval, pochválil mi jak vypadám a řekl, že jsem mu chyběla.

Vyšli jsme z domu a šli na autobus. Už automaticky mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě jakoby jsem mu patřila. A byla to pravda. Teda aspoň jsem to tak cítila.

Dojeli jsme do zábavního parku a já byla ohromená všemi těmi atrakcemi. Wonho se na mě podíval s tím jeho krásným úsměvem a zeptal se, na co bych chtěla jít jako první. Jelikož jsem blázen do těhle nebezpečných atrakcí, rozhodnutí jsem nechala na něm.

Jako první nám vybral plavbu v lodičce, se kterou se objevuje zvířecí říše. Nebylo to něco, co bych si vybrala, ale když to chtěl on, předstírala jsem, že mě to zajímá. Vypadal šťastně a to bylo jediné, co mě zajímalo a navíc, když jsme tam tak spolu seděli sami, tak mě objal a držel, což bylo úžasný.

Další atrakci, kterou vybral, byla ve vodní části světa a byly to vodní skluzavky. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem si vzala šortky a ne sukni. Ze začátku mě to nebavilo a chtěla jsem, aby to už skončilo. Pak ale přišel okamžik, když se sklouzl a byl celý mokrý. Ne, že by to bylo nějak vzrušující, že je mokrý, ale díky této kouzelné vodě měl mokré tričko přes které mu bylo vidět jeho vypracované břicho a já jen umírala v touze si sáhnout. Potom Wonho trval na tom, že teď je s výběrem řada na mně.

Rozmyslela jsem se a vybrala horskou dráhu. Ze začátku se na mě koukal jako na blázna, ale potom souhlasil. Přiznal se mi, že se bojí, protože to nikdy nevyzkoušel a bojí se výšek. V ten moment jsem věděla, že se v našem vztahu něco změnilo a byla to upřímnost. Dívala jsem se na něj s úsměvem a políbila ho na tvář. Řekla jsem mu, že když je se mnou, nemá se čeho bát a on mi úsměv oplatil.

Když jsme vyzkoušeli všechny atrakce, už se stmívalo. Zbývala nám poslední atrakce a to ruské kolo. Díky tmě, která už nastala, ruské kolo nádherně svítilo a bylo to tak romantické, že mě Wonho objal a nastoupili jsme. Seděli jsme naproti sobě, protože kdyby jsme seděli u sebe, byla by naše těla těsně u sebe.

Celou dobu jsme se na sebe dívali bez slov, když z nenadání řekl, že by chtěl v našem vztahu pokročit o krok dál. Chtěla jsem začít brečet, ale musela jsem se držet, aby jsi o mě nemyslel bůh ví co. Ano já vím že jsem hysterka, ale tak jsem se už narodila. Souhlasila jsem s ním a zvedla se. Pomalu jsem k němu přistoupila blíž a zastavila se u něj.

Díval se na mě pohledem, který jen tak nezapomenu. Bylo to jakoby si mě chtěl celou vzít a už nikdy nepustit. Chytl si mě za pas a posadil na sebe. Vášnivě mě líbal po celém krku až směrem k břichu. Cítila jsem jen jeho dotyky na mém těle a ty jeho úžasné rty dotýkající se mých rtů a mého těla. Moje hlava mi říkala abych to včas zastavila, ale moje tělo nesouhlasilo a mé ruce se pomalu blížily k opasku jeho kalhot. Své ruce jsem na poslední chvíli ovládla a nechala je opřené o jeho břicho.

Pomalu jsme se blížili směrem dolů a naše cesta měla končit a my měli jít domů. Skoro u konce jsme přestali, ale nebyl to konec a oba jsme to věděli. Panebože, proč je ta cesta tak krátká.

Cestou domů, když mě Wonho doprovázel, jsme spolu neprohodili ani slovo, ale cítila jsem jako bychom mluvili srdcem.

U baráku jsme se rozloučili ještě posledními polibky a pak odešel. Měla jsem ho pozvat dovnitř? To byla otázka, která mi vrtala hlavou celou noc a nedala mi spát. Jenže jsem nechtěla aby si o mě myslel, že jsem nějaká coura, která dá klukovi po 14 dnech co se znají.

Se spánkem jsem to úplně vzdala, protože jsem z jeho dotyků byla tak rozhozená, že jsem si radši dodělávala věci do školy a uklízela byt celou noc.

Ve 3:50 mi přišla zpráva. Napsal mi Wonho. Nevěřila jsem svým očím, když jsem ve zprávě četla, že nemůže spát, protože na mě pořád myslí. V tu chvíli jsem cítila hřejivý pocit u srdce a věděla jsem, že příště postoupíme v našem vztahu dál a možná ho i pozvu ke mě domů.