Love Double Trouble |One Direction cz|

Friends?

Doufám, že se vám bude kapitola líbit :) dopadlo to tak, jak to dopadlo a myslím, že je o tak nejlepší :) co myslíte vy? :O 

ELISSIN POHLED: "Budu v pohodě, tak už běžte." Popoháněla jsem Nikky a Liama s úsměvem. "Kdyby něco, tak volej." Objala mě Nikky na rozloučenou. "Neboj." Usmála jsem se a zavřela za nimi dveře. Mé období samoty oficiálně začalo, nebo jsem si to aspoň v tu chvíli myslela.

S taškou napěchovanou surovinami, potřebnými k přípravě čokoládového dortu, jsem prošla brankou, vedoucí na zahradu Liamova domu a zamířila k vchodovým dveřím, hledající v kapse kabátku klíče. Tašku jsem položila na zem a konečně uchopila svazek klíčů, snažící se odemknout si. "Ahoj." Polekaně jsem sebou škubla a otočila se za jeho hlasem. Až do poslední chvíle jsem nechtěla věřit tomu, že je to skutečně on. "Louisi?" Znejistěla jsem. "Nikky tu není. Ráno odjela s Liamem za jeho rodiči." Přikývl. "Já vím. Stavovali se u nás, aby se rozloučili." Zamračila jsem se. "A co tu tedy děláš?" Nechápala jsem. "Chci si promluvit." Vysoukal ze sebe, očividně se mu to neříkalo snadno. "Chceš jít dovnitř, nebo..." "Půjdu dovnitř." Přikývl.

Tašku s nákupem jsem odložila na kuchyňský pult a vrátila se do obýváku za Louisem. Stál u knihovny, prohlížející si zarámované fotografie. Na většině byl Liam s Nikky a také se svojí rodinou. Některé jejich fotky byly ještě z dob, kdy byly jen přátelé, zatímco ty nejnovější pocházely z Miami. "Sluší jim to spolu." Otočil se ke mně Louis s úsměvem. "Ale i tak by jsi chtěl být na jeho místě." Zamumlala jsem a vzápětí toho litovala. "To chtěl." Přikývl. "Ale kvůli tomu tady nejsem." Sáhl do kapsy džínsů a vytáhl přeložený papír, který ve skutečnosti nebyl papírem,

ale moji fotkou z ultrazvuku ze sedmého týdnu těhotenství. "Kde jsi to vzal?" Vyjela jsem na něj. "Nikky." Pronesl její jméno s nepatrným úsměvem. "Já tu holku zabiju." Zasyčela jsem, což se mu moc nelíbilo. "Měla by jsi ji spíš poděkovat! Snaží tohle všechno napravit! Stará se o tebe i o mě! Chce všechno a všechny zachránit, protože to už je prostě ona a přesně proto ji miluju. To ty ovšem asi nikdy nepochopíš." Odfrkl si a na okamžik se ode mě odvrátil, jako by se snažil uklidnit. "Nemůžu vzít zpátky to, co se stalo ani to, co jsem řekl." Povzdechl a otočil se zpět ke mně. "Ale je mi to líto a chci se omluvit. Byl jsem arogantní idiot, mrzí mě to." "Mě taky." Špitla jsem. "Nechci od toho už dál utíkat, to dítě za nic nemůže a já nechci, aby vyrůstalo s vědomím, že ho jeho otec nemá rád, nebo se o něj nezajímá. Finančně vás oba dva zajistím a přál bych si, abychom spolu mohli normálně mluvit. Být..." Zaváhal. "...přátelé."

NIKKIN POHLED: "Je mi špatně." Zakňourala jsem. "To bude dobrý." Utěšoval mě Liam. "A co když nebude? Co když pozvracím tvoji matku, to chceš?" Zacukaly mu koutky. "To by nebyl hezký pohled." Zamyslel se a ze všech sil se snažil nesmát. "To nebyl." Souhlasila jsem a snažila se zhluboka dýchat. "Všechno bude v pořádku zlato. Nemáš se čeho bát, mamka se na tebe moc těší a jsem si jistý, že si tě oblíbí." Vrhla jsem po něm pochybovačný pohled. "Jak si tím můžeš být tak jistý? Vždyť-vždyť máš na víc. Můžeš mít jakoukoli holku a vybereš si mě. Co když si tvoje mamka bude myslet, že pro tebe nejsem dost dobrá a-a..." Protočil oči a bez otálení mě políbil. Tenhle způsob, jak mě donutit zmlknout, si Liam v poslední době opravdu oblíbil a popravdě, já si nestěžovala. V tu chvíli, kdy se naše rty spojily, ze mě všechno opadlo. "Myslím, že si právě prožila svůj první, panický záchvat." Zašeptal Liam, upřeně mi hledící do očí. Byl jen pár centimetrů ode mě, cítila jsem jeho dech a rozeznala i ty nejmenší detaily jeho tváře. Láska je slepá, říká se. No, já musím nesouhlasit. Když jste zamilovaní, vidíte věci, kterých by jste si nikdy dřív nevšimly. Já viděla například husté řasy, rámující Liamovi úchvatné oči, v jejichž duhovkách jsem rozeznávala různé odstíny hnědé. "Připravená?" Jen jsem přikývla a propletla si s ním prsty. Vzhůru na popravu.