Love Double Trouble |One Direction cz|

Difficult night, where are my memories?

Video trailer v přílohách :)

Pondělí, je doufám pondělí? Nebyla jsem si tím tak úplně jistá. Vzhledem k divoké, nedělní noci strávené v klubu, mohla být klidně i středa. Pomalu jsem se posadila a sáhla po mobilu, povalujícím se na nočním stolku. Displej se po mém dotyku rozzářil a ohlásil sedm hodin ráno. Štěstí mi přálo, bylo skutečně pondělí, což znamenalo, že jsem nezameškala práci a nebude mi tím pádem hrozit vyhazov. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a zamířila do koupelny. Po rychlé, ranní hygieně jsem se přesunula k šatníku a téměř čtvrt hodiny si vybírala oblečení. Vyhrál elegantní, lehce snobský styl. Zvolila jsem světle růžově, přiléhavé šaty bez ramínek a lodičky na jehlovém podpatku. Naposledy jsem zkontroloval svůj vzhled v zrcadle a cestou do kuchyně zabouchala na dveře ložnice mojí nejlepší kamarádky, Eliss.

„Za hodinu vyrážíme!" Křikla jsem přes dveře a pokračovala k lednici, můj hladový žaludek už se hlasitým kručením hlásil o snídani. Vzala jsem si jogurt, jahodový džus a balení sušenek, s kterými jsem se usídlila na pohovce v obýváku. Eliss se z pokoje vyhrabala během patnácti minut, nechápala jsem, jak to dělá. Vsadila na svůj typický, pohodlný styl. Na sobě měla světlé, upnuté džíny a bílé tílko, přes které si natáhla červenou, kostičkovanou košili. „Dobré ráno." Zívla a posadila se vedle mě, zapínající televizi. „Dáš si?" Nabídla jsem ji sušenky, jen přikývla a několik si jich vzala. „Nesnáším alkohol, bolí mě hlava a vůbec nic si ze včerejška nepamatuju!" Postěžovala si a já se ušklíbla. „Časem si zvykneš." Eliss nikdy nebyla na večírky. V davu lidí se cítila nesvá, a proto je přirozeně nevyhledávala. Pokud si někdy někam vyrazila, tak jedině v případě, že se mi ji povedlo přemluvit, cože se stávalo každou neděli. „Neviděla jsi náhodou moji kabelku? Nemůžu ji najít." Vzpomněla jsem si, že mi cosi důležitého chybí. „Je u mě." Zahuhlala Eliss s plnou pusou sušenek. Odložila jsem nedojedený jogurt na konferenční stolek a zamířila do její ložnice.

Chvíli trvalo, než jsem pod hromadami oblečení, které se povalovaly všude po pokoji, našla svoji kabelku a společně s ní objevila i něco jiného. Něco, co do bytu, který obývaly dvě holky, rozhodně nepatřilo. „Eliss?!" Vrátila jsem se do obýváku, držící ve dvou prstech pánské boxerky značky Calvin Klein. „Kde jsi to sebrala?" Nadzvedla Eliss obočí. „U tebe v pokoji." Zamračila se a odmítavě zavrtěla hlavou. „To je blbost." Namítla a já nemohla jinak, než souhlasit. Další věc co Eliss nevyhledávala, byla pánská společnost. Neměla na kluky čas a navíc čekala na svoji vysněnou, osudovou lásku, která se jaksi kdesi zapomněla. „Tohle je spíš tvůj styl." Konstatovala. Ne že bych byla laciná coura, ale pravdou bylo, že jsem se ve společnosti kluků pohybovala celkem často. No co?! Taky jsem čekala na svého vysněného prince, ale to neznamenalo, že se mezi tím nemůžu pobavit. „Co s tím uděláš?" Kývla Eliss k boxerkám a sáhla po mém nedojedeném jogurtu. „Třeba se majitel přihlásí." Pokrčila jsem rameny a odnesla boxerky do koupelny a hodila je do koše na prádlo. „Měli bychom vyrazit, nechci přijít pozdě." Upozornila jsem Eliss na blížící se osmou hodinu, popadla svoji kabelu a zamířila ke dveřím.

S Eliss jsme už téměř dva měsíce bydleli v našem vysněném Londýně. Koupili jsme si podkrovní byt v nové zástavbě přímo v centru a konečně se postavily na svoje vlastní nohy. Eliss pracovala u své babičky v kavárně, zatímco já se věnovala své začínající kariéře stylistky a sehnala si práci v úspěšném, módním salónu. Plat nám vystačil na všechno potřebné a zvládali jsme hradit i naše noční akce v klubech. K devatenáctinám, které jsem před měsícem oslavila, mi naši koupili auto, červeného Mini Coopera, což nám s Eliss značně ulehčilo přepravu po Londýně a navíc jsme ušetřili za autobus. V mém životě nebylo nic, na co bych si mohla stěžovat, a přesto mi něco chybělo.

Na třetí pokus jsem nastartovala a zařadila se do provozu. Ne, že by snad s mým autíčkem bylo něco v nepořádku, ani nápad, ale řidičák jsem dostala teprve nedávno a co se techniky řízení týkalo, měla jsem stále sem tam nějaké ty mezery. „Ta tvoje včerejší akce mě vyšla na polovinu výplaty!" Rozčilovala se Eliss, kontrolující svoje internetové bankovnictví a každou chvíli vylétla dopředu, načež byla bezpečnostním pásem zatlačena zpátky do sedačky. Má jízda nebyla zrovna plynulá a občasné zasekávání bylo u mě na denním pořádku. Jen pro představu, vypadlo to asi následovně, ujela jsem sotva deset metrů a zasekla se, opět jsem se rozjela a po chvíli se opět zasekla. Říkala jsem, že co se řízení týče, mám jisté mezery! „Ty si stěžuj! To já jsem věčně v mínusu. Zatím co tvoje penízky se jen tak povalují v bance." Postěžovala jsem si. „Nemáš utrácet za oblečení a šetřit jako já." Namítla. „A na co si prosím tě šetříš?" Nechápala jsem. „Na spoustu věcí, třeba na vysokou." Zastavila jsem na přechodu a znuděně pozorovala snad stoletou stařenku, šourající se šnečím tempem na druhou stranu ulice. „Na vysokou hm? Tak to už jsem dávno vzdala." Odfrkla jsem si a otočila se na Eliss, nereagovala. Vyjeveně hleděla ven z okénka, směrem k novinovému stánku. „Eliss?" Zamávala jsem jí rukou před obličejem, nic. „Hej!" Mlčky vystoupila a zamířila k trafice. To už se důchodkyně dostala bezpečně na chodník a auta za mnou začala troubit. Nevnímala jsem je a sledovala Eliss, jak čapla jeden z časopisů, prodavači podala bankovku a pospíchala zpátky za mnou. „Vážně? Stojím tu jako idiot kvůli dívčímu časopisu? Vždyť je nečteš!" Namítla jsem a opět se trhaně rozjela. „Když je na přední stránce můj obličej, tak je čtu!" Ohradila se a já letmo pohlédla na časopis, měla pravdu. Titulní stranu zdobila fotka Eliss a nějakého blond kluka, jak v objetí vycházejí z klubu. „Co to sakra je?! Proč jsem na obálce časopisu?! A co je to do hajzlu za kluka?!" Vyšilovala Eliss. „Tak to mě podrž! Tady měl někdo divokou noc! Tohle vysvětluje ty pánský boxerky v tvém pokoji." Ušklíbla jsem se a Eliss mě obdarovala vražedným pohledem. „Tohle není k smíchu! Jak jsem se s ním mohla vyspat, tohle já přeci nedělám! To ty jsi chtěla do klubu! Proč jsi s ním neskončila v posteli ty?!" Nezúčastněně jsem pokrčila rameny. „Už nikdy s tebou nikam nejdu!" Prohlásila Eliss odhodlaně, nevěřila jsem tomu, že to dodrží. „Klid, třeba je to jenom nedorozumění, co tam píšou?" Chlácholila jsem ji.

 „Niall Horan (20) si své tří měsíční volno užívá jako každý správný muž a to ve společnosti krásné dívky. Včerejší noc strávil v nejmenovaném klubu, z kterého se vracel domů s neznámou slečnou, která by mohla být jeho dlouho utajovanou přítelkyní. Mladý zpěvák chlapecké skupiny One Direction se doteď pyšnil čistým štítem a v dámské společnosti byl spatřen jen jednou. Své soukromý si pečlivě střeží a jeho včerejší chování by se dalo přirovnat k rozmarům jeho kolegy, Harryho Stylese. Že by měl Harry na sladkého, blond Ira špatný vliv?"

Eliss  dočetla článek a vrhla po mě pohled, říkající něco v tom smyslu, děláte si ze mě prdel? „Kdo je kurva Niall Horan?!" „Zpěvák skupiny One Direction? Hádám." Protočila oči. „A kdo jsou do prdele One Direction?!" Takhle sprostou jsem Eliss ještě nikdy neslyšela. „Chlapecká skupina. Nedávno jim vyšlo nový album, Daytime Memories a znám pár jejich songů, Worst Song Ever a Story of my death." Otočila se na mě s tázavým výrazem. „Jsi si jistá, že se vážně jmenují takhle?" Zapochybovala. „Jak to mám vědět?! Nejsem jejich fanynka." Pokrčila jsem rameny a zastavila před kavárnou Elissiny babičky. „Vyzvednu tě ve čtyři." Přikývla a s nosem zabořeným v časopise vystoupila, zatímco já pokračovala v cestě do práce.

Můj pracovní den se točil kolem česání zazobaných paniček, které se rozhodly, že chtěj pro dnešek na hlavě opět něco extra. Vytvořit jimi požadované účesy mi často trvalo i hodinu, a když se k tomu ještě přidalo stříhání nebo make-up, zaměstnala mě jediná zákaznice klidně i na dvě hodiny. Občas jsem Eliss její práci záviděla a s ní i její cíle a to, jak sinal, že půjde na vysokou. Po sedmi odpracovaných hodinách konečně nastal onen vytoužený konec pracovní doby a já mohla vypadnout. Eliss už na mě čekala před kavárnou a ještě stále se nespokojeně mračila, nedivila jsem se, být na jejím místě, taky se mračím. „Ahoj." Věnovala jsem ji povzbudivý úsměv. „Seznámila jsem se s fanynkami One Direction, jsou moc milé." Naznačila ve vzduchu uvozovky. „A co tvůj Niall?" „Není to můj Niall! A tohle všechno je tvoje chyba! Kdybys mě nikam nevytáhla, nic z toho by se nestalo!" Zavrčela a rozhodla se mě ignorovat. Nechala jsem ji při tom a zamířila domů.