Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 36

Vínová krajka zdobila šaty bez ramínek v barvě slonovinové kosti. Lemovala vršek korzetu, od kterého se táhla v nepravidelných pruzích až na tylovou sukni, jež byla od korzetu oddělena páskem zdobeným perlami. Celá róba působila velice elegantně a střídmě. Dívka, jež je měla na sobě, působila moudře a vznešeně. Její tvář se zdála klidná, jako vodní hladina za slunečného dne. Uvnitř ovšem bojovala sama se sebou. Na zádech se jí pohupoval cop, kolem tváře se jí vlnilo několik pramínků. Mířila k altánku, v němž seděla hnědovlasá žena. V jejích vlasech se třpytila nenápadná korunka, jež nenápadně poukazovala na její vysoké postavení.

„Výsosti,“ uklonila se Kris, když stanula kousek od křesla, v němž princezna seděla.

„Lady Kristin, jak lady Lorelay?“ projevila zájem o stav dívčiny kamarádky žena.

„Děkuji za optání, výsosti. Už je to lepší. Z Pětky přišla během rána zpráva, že Ineke dorazila domů bez jakýchkoli obtíží,“ podělila se s princeznou o onu dobrou zprávu.

„To ráda slyším,“ pousmála se princezna a poprvé na dívku pohlédla. „A jak je vám?“

Na to Kris neměla odpověď. Tvrdě se kousla do rtu a neklidně se začala pohupovat na patách. „Lady Bekki se prozatím drží a tak se snažím zůstávat také v klidu, ale moc mi to nejde,“ přiznala.

„Prý jste křičela na mého synovce.“ Dívce neunikly jiskřičky, jež jí v očích zaplály.

„Mohlo mě napadnout, že se to rozkřikne,“ připustila sedmička. „A ano, křičela jsem na něj. Jsem si vědoma toho, že to nebylo vhodné, ale ovládl mě...“

„Strach,“ dokončila za ní Elete. „Nikdo vám nic nevyčítá. A Anthony už vůbec ne. Samotného ho to trápí. Mohu vás ujistit, že jeho bratr, můj nejstarší synovec, dělá vše proto, aby lady Edit našel.“

„Nikdo neví, kam zmizela, výsosti. Bojím se nejhoršího,“ špitla Kristin, jež znovu poléval strach.

Princezna vstala a rozvážným krokem ke Kristin přešla. „Chápu, že se bojíš. I já si našla během této komedie našla kamarádky. A brzy je ztratila,“ vzala dívku za ruku a dovedla ji k lavičce kousek od altánu.

„Co se stalo?“ zajímala se sedmička, když se pohodlně uvelebila.

„Nepřísluší mi vykládat o takovýchto věcech. Nikomu, kdo nepatří do královské rodiny.“

Tmavovláska se chystala protestovat, ale žena ji umlčela pozvednutím ruky.

„Vím, co chceš říct. Že já členem královské rodiny jsem, ale to si všichni pouze myslí,“ vyvedla dívku z omylu Elete. „Karin, královna, dělala vždy vše proto, aby poukázala na to, že ona něco znamená, kdežto já jsem nic. Abys to pochopila, Karin má zde hlavní slovo nebo se o to alespoň snaží. Oproti ní jsem naprosto bezmocná. Říká se, že královna je ozdobou krále a je to tak. Jenže Karin se s tím odmítá smířit a kope kolem sebe. Ve snaze ukořistit si pro sebe alespoň kousek té moci, začala poroučet těm, jež jsou těsně pod ní. Já i Rhys máme co mluvit do politiky a do královských záležitostí jen tehdy, pokud nám je to dovoleno. Nikdy jsme si nestěžovali. On nikdy vládnout nechtěl a já se za něj provdala z lásky. O korunu jsem neusilovala. Alespoň nakonec už ne,“ zasmála se. „Naše moc je ve finále stejná, jako ta Karinina. Její manžel ji ke vládním úkonům nepouští. Jediné, o čem rozhoduje, je život jejich dětí. Alespoň tedy třech. Korunní princ byl vždy paličatý a už odmalička si nenechal poroučet. Svůj život si na rozdíl od svých sourozenců řídí sám. A je to dobře,“ usmála se spokojeně Elete. Očividně byla na svého symovce pyšná.

Kristin byla naprosto zmatená. Nechápala, proč jí něco z toho princezna vykládá.

„Královna potřebuje mít nad vším kontrolu. Nad svými potomky, nade mnou a mou rodinou... To vše je v její moci. Dál už ovšem nedosáhne. Dokud ale všichni posloucháme a plníme její přání, je spokojená,“ zavrtěla hlavou. „Jenže nedávno do zámku přibyla skupinka dívek, jež narušila zaběhnuté koleje. Má pocit, že jí kradete pozornost. To ona je tady hvězda, ne vy. Tak tomu bylo dříve a ona se odmítá smířit s tím, že se to změnilo.“

„Co tím chcete říct?“ zamrkala zmateně Kristin.

„Aby si byla opatrná. Dávala si pozor. Královna nenávidí vše, co se vymyká. Potřebuje mít kontrolu a tu kvůli vám ztrácí. Ty, které si budou chtít Anthonyho vzít, se jí budou muset podřídit,“ vyjádřila své obavy princezna.

Kris se uchechtla. „Budou to její loutky.“

„Přesně tak. Budou ji poslouchat nebo poletí. Není nic mezi tím,“ povzdychla si Elete.

„Pak jsem ráda, že tu nebudu tak dlouho, abych se na to musela dívat,“ zamumlala tmavovláska.

„Proč myslíš?“ povytáhla Elete tázavě obočí.

„Pochybuji, že tu zůstanu dlouho. Já a Bekki jsme byly první, kdo oblékl černou. To královně jistě radost neudělalo,“ ušklíbla se.

Elete se pobaveně usmála. „To máš tedy pravdu. Zuřila,“

„Navíc jsem křičela na prince...“ pokračovala ve výčtu svých pochybení Kristin bez jakékoli emoce v hlase.

„To není důvod k vyloučení,“ mávla ledabyle rukou princezna.

„A co tím důvodem tedy je?“ Odpovědi se Kristin nedočkala.

Pocit provinilosti se dostavil pokaždé, když toho dne Kris narazila na Lorelay a druhou pětku. Blondýnky toho dne zvolily stejné krajkové šaty, jež se lišily jen několika detaily. Zatímco Elineiny měly hladké rukávy spadlé z ramen, Lorelayiny je neměly vůbec. Za to je ovšem zdobil černý květ, jež byl upevněn na tenkém pásku. Pocit, že Ineke neudělala nic a byla vyloučena, kdežto ona si dovolila křičet na prince a stále zde byla, ji užíral. Rozhodla se proto na chvíli vypadnout ze zámku. Tentokrát vyšla hlavními dveřmi jako tehdy, když byla nucena rozloučit se s Edit. Při pohledu na brunetku se zelenýma očima, jež právě se slzami v očích nastupovala do kočáru, se její srdce zalilo obavami. Nejen o zdraví Riviery, nejmladší dívky, jež prošla Zápisem, ale i Editino.

Kočí pobídl koně, kočár se dal do pohybu. Mířil do deváté Oblasti. S každou vteřinou se vzdaloval od hradu a s sebou odvážel dívku, jež právě musela opustit svou starší sestru, která o tom neměla ani to nejmenší tušení.

„Lady Kristin.“

Dívka se otočila na Strážného, který do zámku tehdy přinesl zprávy o zabití kočího, který měl na starost Editin kočár.

„Mám vám předat tohle,“ podal tmavovlásce psaní, označené pečetí sedmé Oblasti.

„Od koho to je?“ optala se zaskočeně Kristin.

„Princ Anthony umožnil lady vám napsat pár řádků.“

Jakou lady? Netrpělivě porušila pečeť a z obálky vytáhla list papíru. Do očí se jí nahrnuly slzy úlevy. S vděčností pokynula Strážci, aby šel. Věděla, že bude princi muset poděkovat. Teď se tím ovšem nehodlala zabývat. Byla schopna soustředit se na jednu jedinou věc. Přeci jen ji ještě uvidíme.