Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 22

Přání nebylo vyslyšeno. Služebné nemohly dopustit, aby jejich paní zůstala toho dne v posteli. Na to byl tento den až příliš speciální. K obědu se totiž podávala zvěřina. Kris nechápala, z jakého důvodu je to tak důležitý den. Brzy byla obeznámena s faktem, že takovou hostinu si nejstarší potomek krále a královny nikdy nenechá ujít.

„Všechno je jednou poprvé,“ ozvala se Kris, když si dočistila zuby.

„Zníte, jako kdybyste prince nechtěla potkat,“ upozornila na své domněnky nejmladší přítomná.

„Přesně tak to je, Nicci,“ potvrdila domněnku své kadeřnice tmavovláska. Posadila se do křesla a nechala dívčiny šikovné ruce provádět kouzla.

Poslední sponka našla své místo v úhledném drdolu, jež Nicci dozdobila jemnou čelenkou.

„Čas se obléct!“ houkla na Kris Lucia z šatníku. „Připravená?“ vykoukla návrhářčina hlava z vedlejší místnosti. Její tvář zdobil radostný úsměv, jež pramenil z pyšnosti na vlastní dílo.

„Ne, ale to nebudu nikdy,“ usoudila tmavovláska.

Služebné to očividně stačilo. Opustila totiž svůj ukrýt. S chumlem látky přistoupila ke své lady, jež vypadala, že hrůzou omdlí. „Ta sukně není tak velká, přísahám,“ služebná se tvářila smrtelně vážně. Aby svým slovům dodala potřebný důraz, několikrát pomalu přikývla.

„Tak dobrá,“ povzdychla si Kris. Její oči se vpíjely do světle hnědých, jež patřily dívčině kosmetičce. „Věřím ti.“

A udělala dobře. Lucia nelhala, když tvrdila, že sukně není tak velká, jak vypadá. Opravdu tenoučká bílá ramínka, jež šaty spíše jistila, než držela na dívčině těle, se napojovala na vršek stejné bravy, jež byl na prsou dělaný do tvaru písmene v. Přechod mezi vrškem a sukní byl tvořen drobnými bílými kvítky. Sukně byla nahoře poměrně nabíraná, ze světle modrého tylového materiálu. Poměrně se rozšiřovala ale díky pevné látce v tmavším odstínu modré, z níž byla podšívka ušita, nebyl k udržení tvaru nutný kruh, což lady ocenila.

„Musím uznat, Lucio, že jsou překrásné,“ zhodnotila Kristin šaty, když se prošla po pokoji.

„Jsem ráda, že se vám líbí, Kristin,“ usmála se spokojeně služebná. „Z modelu na poslední den tohoto měsíce ovšem moc nadšená nebudete,“ upozornila ji.

„Bude se konat další hostina se zvěřinou?“ zeptala se, čímž své služebné rozesmála.

„Ne. Měla by přijet její výsost, princezna Hayley,“ opravila ji Lucia.

„Jak to víš?“ podivila se Nicci, které tato zpráva očividně unikla.

„Jedna služebná říkala, že uklízela v jednom ze salónků, zatímco se princ Anthony bavil se svou nejmladší sestrou v tom vedlejším. Ke konci se už prý hádali. Princezna na svého bratra křičela a nakonec utekla. Služebná pak ještě slyšela, jak se jeho výsost na chodbě dala do řeči s nějakou lady. Nevěděla, o koho šlo, protože bála se bála vykouknout,“ informovala přítomné návrhářka.

„Tady mají uši i stěny,“ zamumlala sama k sobě Kristin. Promnula si spánky a poněkud otráveně se posadila do křesla.

Sabin k ní pohotově přikročila, aby jí poupravila líčení. „Proč mám takový dojem, že o tom všem něco víte?“" zeptala se jen tak mimochodem kosmetička.

„Protože vím."“ přiznala Kris. Koutky úst jí zacukaly.

„Nebyla jste to náhodou vy, Kristin?“ začalo Sabin svítat.