Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 19

Po snídani zamířila tmavovláska ze sedmé Oblasti do přidělených komnat společně se svými společnicemi.

„Královna není moc šťastná, že tu jsme,“ poznamenala s úšklebkem Edit.

„To tedy opravdu není,“ přisvědčila Kris, když vzala za kliku a jako první vstoupila do jejich společných komnat.

„Tobě se to řekne. Tebe má ráda aspoň ta minulá vítězka,“ povzdychla si Bekki.

Kris se nadechla, aby Bekki upozornila, že jí vzít si prince jako výhra nepřijde. Nakonec si to ovšem rozmyslela. „Znala mojí mamku, Bekki. Má ráda ji, ne mě,“ rychlým krokem prošla chodbou. „Ahoj Nicci,“ pozdravila mladou kadeřnici, jež na ní čekala u dveří. Jen co tmavovláska zmizela ve svém pokoji, její služebná ji následovala.

„Takže se půjdete projít?“ zeptala se poněkolikáté Nicci.

„Ano,“ odpověděla znovu klidně Kris, zatímco rukou vedla pero po papíře.

Chybíš mi. Ty, taťka, Tyler, Edwin, Rose, Audrey, Kim... Všichni.

S láskou,
Kristin

Následovala tečka. Jakmile ji Kris udělala, bylo hotovo. Těžce polkla, zatímco dopis zastrkovala do obálky, kterou poté zalepila. Odsunula židli a postavila se.

„Na procházku nemůžete jít v tomhle,“ varovala brunetku Lucia.

„Takže?“ nadhodila Kris.

„Takže je čas vás převléknout.“

Ani nestačila zaúpět a už z ní služebná stahovala šaty. Nenechala ji ani vydechnout a už ji zase rvala do dalších. Tentokrát se tmavovláska ocitla ve světle růžových šatech s výstřihem do véčka a širokými ramínky. Těsně pod poprsím byl široký nabíraný pásek, od nějž dále pokračovala lehce nařasená sukně. Ze spod sukně vykukoval kousek spodní sukně, jež měla ozdobný a praktický účel v jednom. Jednoduché zlaté páskové boty, náušnice s růženíny a lady mohla vyrazit.

„Jste nádherná,“ ocenila vzhled své paní nejmladší služebná.

„Děkuji ti, Nicci,“ usmála se Kristin.

Druhá komorná nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Nádherná, jistě. Ale spíš než lady tak dvorní dáma.“

„Ale Sabin,“ zasmála se Kristin. „Chápu, že takovou paní, jako jsem já, sis nepředstavovala. A mrzí mě, že jsem pro tebe zklamáním, ale já nikdy nebudu ta dokonalá urozená dáma, jež se chlubí sukní, pod kterou by mohla kamkoli propašovat deset, možná patnáct lidí. Snažím se. Ale tohle všechno...“ rozhodila rukama, aby obsáhla celý pokoj. „Nevyrostla jsem v chudobě, jako jiné dívky. Ale i tak je pro mě tohle nové. Služebnictvo, královský dvůr, spousta drahých šperků, zdobené šaty, cizí lidé, atmosféra... Tolik se to liší od mého domova,“ poslední větu téměř šeptala. Samu sebe objímala kolem ramen, aby si dodala pocit bezpečí. „Chápu, že je pro tebe těžké sloužit někomu, jako jsem já, když jsi čekala někoho, jako jsou dívky z jedničky a...“

„Tak to není,“ skočila jí Sabin do řeči. „Sloužit někomu jako jsou ty z jedničky...“ otřásla se služebná při oné představě. „Ne, děkuji pěkně. Neslyšela jsem o nich od služebných nic pěkného. Vy jste možná jiná, než jsem si vás představovala, ale to neznamená, že jste zklamání. Naopak. Jde jen o to, že vám mám pomoci dosáhnout toho, co si přejete. A vím jistě, že princ Anthony nemá šanci si vás mezi všemi těmi dívkami všimnout, pokud se stále budete oblékat jako dvorní dáma.“