Kapitola 17

6.5K 360 4
                                    

Dotek na jejím holém rameni ji donutil otevřít oči a zmateně zamrkat. Chvíli trvalo, než si vzpomněla, kde že se to vůbec nachází. Když spatřila tvář nejmladší ze svých služebných, vše jí už bylo jasné.

„Neee,“ zakňučela. „Doufala jsem, že to byla noční můra,“ hlavu zabořila do polštáře. I tak k ní dolehl smích služebných.

„Tak to vás zklamu, Kristin. Noční můra to nebyla a navíc, je čas vylézt z postele,“ oznámila jí Nicci.

Tmavovláska se nadzvedla na loktech. „Je to nutné?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Bohužel. Za dvě hodiny začíná snídaně,“ přizvukovala blondýnce Sabin.

Tmavovláska si povzdychla. „Doma stačilo vstávat deset minut předem a tady?“ pokroutila nad tím hlavou, vyhrabala se z přikrývky a neomylně zamířila do koupelny.

„Dobré ráno,“ pozdravila ji návrhářka.

„Dobré, Lucio,“ oplatila jí tmavovláska.

„Připravila jsem vám koupel. Všimla jsem si, že máte zpocené vlasy,“ poznamenala jen tak mimochodem Lucia.

Dívka si zajela do vlasů a souhlasně přikývla. „Přijde mi, že je tu nějak moc teplo.“

„Na to si zvyknete, “ ujistila ji Lucia a poslušně se postavila k paravanu.

„Lucio, mohla bys prosím počkat v pokoji? Zavolám tě, až budu potřebovat pomoci, dobře?“ požádala svou služebnou Kristin.

„Jistě, lady,“ lehce se poklonila.

Kris to protentokrát nijak nekomentovala. Svlékla si noční košilku, kterou přehodila přes paravan a pomalu se ponořila do teplé lázně.

„A tyhle?“ ukázala na zářivě modré šaty kadeřnice.

„Nemyslím si, že se Kristin budou líbit,“ zavrhla je Sabin a z regálu vytáhla splývavé světlé růžové šaty.

„Ty jsou hezké.“

Služebné nadskočily leknutím.

„Měla jste mě zavolat,“ pokárala svou paní Lucia.

„Nebylo potřeba. Kdyby ano, zavolala bych,“ odmávla to Kristin a vešla za svými služebnými do šatníku. „Je to všechno přeplácané,“ ohrnula nad modely nos.

„Jedny jsem maličko upravila,“ oznámila Lucia. „Asi nebudete nadšená, ale je první den. Musíte udělat dobrý dojem.“

Toho si dívka byla vědoma. Nijak zvlášť jí na tom ovšem nezáleželo. Jediný z královské rodiny, kdo jí zajímal, byla princezna Elete a to jen z toho důvodu, že znala její matku a možná dokonce i otce. Navíc přesto, že vypadala jako typická jednička, v očích měla něco, co dívky, jež měla na starost neměly. Něco, co Kris nutilo neodsuzovat ji předčasně přesto, že o královské rodině neměla moc dobré mínění.

V pokoji ji čekal stojan s šaty barvy vanilky, jak se dozvěděla od Lucii. K její nelibosti šlo o šaty bez ramínek, s poměrně širokou sukní. Korzet šatů byl pokrytý krajkou v odstínu slonovinové kosti. Korzet a sukni odděloval vanilkový pásek. Lesklou látku překrýval tyl stejného odstínu, jako byla ona lesklá látka. Celkově šaty působily decentně. Kris byla vděčná, že barva není křiklavá. Nedokázala si však představit, že by v nich měla strávit celý den.

Obavy, že se v šatech uvaří, se potvrdily, jakmile jí Lucia utáhla korzet a uhladila sukni.

„Tak co na to říkáte?“ zajímal návrhářku její názor.

„Že jsem jako kuře v troubě,“ odvětila Kristin upřímně.

Pokojem se ozval dívčí smích.

„Nicci!“ okřikla svou kolegyni Sabin.

„Já se omlouvám, “ ovála se Kris rukama.„Ale ty šaty? Pff... Přijdu si jako kdybych se měla upéct,“ vydechla těžce.

„Budete to muset vydržet,“ odbyla ji Lucia.

„Dobrá. Jen mi slib, že pro příště si takovýhle model necháš na chladný den,“ požádala dívku tmavovláska.

„To vám nemohu slíbit a vy to víte. Neumím ovládat počasí a jsou jisté okolnosti, při nichž se takovýmto šatům vyhnout nemůžete,“ zamítla Lucia nekompromisně, v jejích očích se však objevil soucit.

Tmavovláska si povzdychla. Nechala se obout, poupravit líčení a upravit složitý cop, jež se jí při chůzi pohupoval na pravém rameni. Při pohledu do zrcadla musela uznat, že se jedná o krásnou práci. Pro ni ji ale byla škoda. Neuměla ji pořádně ocenit. Jak by také mohla? Nedokázala ocenit ani samu sebe.

S omluvným výrazem vyšla na chodbu. „Promiňte mi,“ požádala dvojici dívek, jež na ní čekala.

„Proč se omlouváš?“ tázala se zmateně Bekki.

„Protože jsem vás večer ignorovala. Mrzí mě to,“ odpověděla upřímně Kristin.

Bekki natáhla ke Kris ruku. „Neignoruješ nás teď a to je to nejdůležitější. Kris, je pravda to s tvojí mamkou?“

„Myslíš to, že byla jednou z vybraných dívek, když se Zápis konal před lety?“ odtušila Kristin.

Dívka přikývla.

„Ano, je to pravda. Byla mezi posledními třemi. Moc o tom ale nevím,“ přiznala tmavovláska, když se společně rozešly chodbou.

„Jak to?“ zajímala se Edit.

„Mamka o tom před ohlášením Zápisu nikdy nemluvila. Věděli jsme, že žila nějakou dobu u dvora. To s princeznou a Zápisem si ovšem nechala pro sebe,“ pokrčila rameny.

„Páni. Musí být strašné žít s takovým tajemstvím,“ otřásla se při oné představě Bekki.

„Nejspíš.“ uznala zamýšleně tmavovláska. Nebýt Bekki nikdy by ji nenapadlo dívat se na to takhle. Nevnímala to, že její matka trpěla, když své dcery posílala k zápisu. Jak trnula hrůzou, když se onem osudný okamžik přiblížit. Přehlédla dokonce i to, že s vybraním její druhé nejstarší dcery se jí zhroutil celý svět.

Elisia bezvýhradně milovala své děti. Nikdy mezi nimi nedělala rozdíli. Vždy, když bylo jedno z jejích dětí smutné, byla to ona, kdo jej rozesmál. Vždycky tu byla. Mohly se na ní spolehnout. Pokud všichni odešli a celý svět se obrátil proti nim, ona by pořád byla po jejich boku. Stále by je milovala. A rvala se za ně a jejich štěstí. Jako většina matek i ona chtěla pro své děti jen to nejlepší. Snažila se jim už odmalička dopřát to, čeho se jí v dětství nedostávalo. Kris nikdy nestála o drahé dárky. Nepotřebovala nové výstřelky módy. Chtěla jen její lásku a přítomnost, které si nyní vážila víc, než kdykoli předtím. Říká se, že co člověk má si uvědomí až ve chvíli, kdy to ztratí. Kris moc dobře věděla, co měla. Dřív si ovšem nepřipouštěla, že by to mohla ztratit. A teď to bylo tady. Zatímco se doteď mohla spolehnout, že Elisia bude stát za jejími zády a chránit ji, nyní byla zde. V zámku, kde jí hrozila nebezpečí, o nichž ani nevěděla. Netušila, čemu všemu se bude muset postavit. Věděla jen to, že to bude muset zvládnout. Sama.

Dostatečně krásná: VybranáUnde poveștirile trăiesc. Descoperă acum