Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 1

Ve velkém starém domě, ve kterém žila ještě větší rodina, se rozsvítilo světélko, jež obyvatele domu upozorňovalo na právě příchozí poštu. Jak se ale brzy ukázalo, nikoho to nezajímalo. Nebylo tedy divu, že když se už po tmě vracel domů nejstarší ze synů majitelů domu, byla schránka přeplněná k prasknutí. S povzdychnutím ji muž otevřel, vytáhl z ní několik oznámení, ať už královských či svatebních, a pár ošuntělých dopisů, odemknul dveře a vstoupil do předsíně, kde jej ovanula vůně domácí kuchyně. V žaludku mu zakručelo. Nebylo divu. Již několik hodin nejedl. Na nedostatek financí si ovšem stěžovat nemohl. Znal spoustu rodin, jež na tom byly daleko hůře.

Odložil si kabát na věšák, zul boty a zamířil do kuchyně, kde podle svého očekávání nalezl jednu ze svých mladších sester. Stála u plotny, tmavé vlasy smotané do volného drdolu, z něhož se jí uvolňovalo několik neposedných pramínků. Pohupovala se v rytmu, jež si tiše pobrukovala. Na sobě měla obyčejnou volnou košili, jež byla pokrytá spoustou barev. Vpředu ji měla zavázanou na uzel, takže bylo vidět dlouhé černé tílko, které měla zastrčené v modrých kraťásech. Byla natolik zabraná do smažení lívanců, že si mužova příchodu nevšimla. Toho se on rozhodl využít. Co nejtišeji vyrazil přes kuchyň. Dostal se až těsně za ní a ve chvíli, kdy odložila naběračku, jíž nabírala těsto, popadl jí kolem pasu, nadzvedl ji, až se její nohy odlepily od země a několikrát se s ní otočil dokola.

Tmavovláska překonala původní šok a zvonivě se zasmála. „Tylere!“ rukou se ohnala po svém starším bratrovi. „Neblázni! Vždyť to spálím!“ domlouvala mu naoko vážně. Z jejiho hlasu bylo jasně patrné pobavení.

„Nebuď taková, Kristin. Trocha pobavení nám neuškodí,“ protočil očima. Postavil ji na zem a chytil za ramena.

„To se ti řekne. Monica je vdaná. Má vlastní rodinu. Teď musím být ta vážná já,“ pronesla vážně.

Tyler ji prudce otočil čelem k sobě. „Teď mě poslouchej, Kris,“ chytl ji za bradu a donutil pohlédnout do jeho očí. „Dál buď sama sebou. Monica není vážná proto, že je z holek nejstarší. Je vážná, protože to patří k její povaze. A je to nuda,“ zašklebil, čímž donutil Kristin pousmát se.

„Tak fajn,“ souhlasila. „Můžeme se pobavit.“

Muž si spokojeně promnul ruce.

„Ale nejprve dodělám večeři,“ varovně pozvedla obracečku.

Při jejím gestu zvedl Tyler ruce nad hlavu na znamení, že se vzdává. Neměl na výběr. Musel to udělat. Jinak by totiž hrozilo, že skončí upatlaný od lívancového těsta a to opravdu nebylo nic, o co by stál.

U večeře se sešla celá rodina Pennerových až na nejstarší dceru. Jak Kristin zmínila, Monica byla vdaná. Měla svůj vlastní život, vlastní rodinu. S Kristin si nikdy nebyly nijak zvlášť blízké. Přesto na tmavovlásku její odchod dolehl. Celé roky sdílely pokoj. A teď? Teď jej měla sama pro sebe. Bez Monici jí ovšem přišel prázdný, smutný a osamělý.

„Hej! Ten je můj!“ rozlehl se jídelnou hlásek nejmladšího člena rodiny.

„A co s tím budeš dělat?“

„Audrey! Okamžitě vrať sestře ten lívanec! Jsi jak malé dítě.“

„Ona ale je malé dítě.“

„Rose.“ pronesla Kristin varovně. „Mamka Audrey napomenula. Není nutné to rozvádět dál.“

Třetí nejmladší člen domácnosti si odfrknul. Kristin pocítila bolest hlavy, proto se omluvila a vstala od stolu.

Na terase ji ovanul slabý větřík. Bolest hlavy byla pryč a ona si tak mohla nerušeně vychutnávat chladný večerní vzduch. Nebyla jako její nejstarší sestra. Nedovedla krotit své sourozence, nedokázala si za každé situace zachovat chladnou hlavu. Taková byla Monica. Kristin byla jiná. Impulsivní, náladová, nestálá. Dokázala být svým blízkým oporou, aniž by žádala něco na oplátku. Popudit ji však dokázalo naprosto vše. I absolutní maličkost. Nerada si to připouštěla, ale byla vznětlivá. Až příliš. Často se oddávala vzteku a zlosti přesto, že si již několikrát slíbila, že to dělat nebude. A přesto to děláš. Proběhlo jí hlavou. Zase se zlobíš kvůli ničemu. Napomenula samu sebe. Byla to pravda. Její sestry se neustále dohadovaly. Všichni věděly, že takové prostě jsou. I Kristin taková byla. Ráda se s nimi pošťuchovala a dělala si z nich legraci. Nyní byla ovšem dospělá a cítila zvláštní nutkání se tak také chovat. Často ovšem nebyla schopna určit, kde přesně končí dětství a dospělost začíná.

Z domu se ozvalo volání jejího jméno. Neomylně rozpoznala hlas svého otce. Naposledy se tedy nadechla večerního vzduchu a vrátila se do domu. Přišla akorát včas. Jako každý večer se její příbuzní přemístili do obývacího pokoje, kde společně sledovali zprávy. Kristin se snažila jít svým mladším sestrám příkladem. Nikdy proto nevynechala. Alespoň ne Oznámení královské rodiny. A přesně to akorát začínalo.

„Zítřejším dnem započnou oslavy Osvobození a s ním i Zápis. Svobodné dívky daného věku ze všech Oblastí naší země se už chystají k Zápisu, jež začíná zítra a končí o úplňku, jež nastane na konci týdne.“ hlásil jeden z reportérů.

Jeho kolega se falešně zasmál, načež pokračoval dalším oznámením.

„Jaký Zápis?“ svraštila Kristin obočí. Nemohla si nevšimnout vyděšeného výrazu své matky, ani toho, jakou rychlostí vystřelila z obývacího pokoje.

„Kde je pošta?!“ křikla z předsíně na své děti.

„V kuchyni. Nechal jsem ji na poličce u dveří.“ odpověděl své matce Tyler, jež vypadal ještě zmateněji než jeho mladší sestra.

Štíhlá žena nižší výšky se vrátila ke své rodině s poštou v ruce. „Drž.“ poručila svému druhému synovi jež k ní stál nejblíže. Procházela jedno oznámení za druhým a každé přečtené vrazila do ruky Edwinovi, aby jej podržel. „To ne.“ vydechla, když našla, co hledala. „To nemůže být pravda.“ zavrávorala.

Její muž ji pohotově zachytil a pomohl jí do křesla.

„Mami, co se děje?“ zajímala se Rose.

„Chceš to vědět?“ zeptala se poněkud zdrceně žena, jež dala život sedmi dětem.

Rose přikývla.

„Pak tedy čti.“ Dívka si převzala od své matky kus starodávného pergamenu. Kristin nikdy nepochopila, proč Oznámení chodí na takovýhle pergamenech. Měli mnohem hezčí papíry.

„Z příkazu krále jsou všechny svobodné dívky z naší země, ve věku šestnáct až dvacet let, povinny přihlásit se na Úřadu své Oblasti. Z každé Oblasti budou vybrány tři dívky, jež budou mít tu čest poznat život královské rodiny. Zápis začíná prvním dnem oslav Osvobození a končí vyvrcholením oslav během úplňku. Věčný život koruně.“ přečetla monotónním hlasem Rose.

„Co to znamená?“ nechápala stále Kristin.

„Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěla o čase, kdy jsem žila u dvora?“ zeptala se Elisia své dcery.

„Jistě, ale jak to s tím souvisí?“ netušila dívka.

„Přesně to čeká ty dívky, Kristin. Vyberou tři nejkrásnější z každé Oblasti. Nesmí být vdané, zasnoubené, navíc musí mít věk na vdávání. Odvezou je na královský dvůr, kde je budou učit etiketě, stolování, tanci a dalším věcem, jež se jim budou hodit, pokud se stanou další princeznou.“

„Moment.“ pozvedla Kristin ruku. „Chceš mi říct, že jedna z nich si vezme našeho prince?“

Elisia se na svou dcerku soucitně usmála. „Vezme si bratra budoucího krále, Kristin.“

„Jak to všechno víš?“ Dívčina matka si povzdychla. „Když se Zápis konal naposledy, byla jsem jednou z těch, jež vybrali.“

___________________________________________

Jelikož mě mnoho z vás prosilo, abych příběh znovu zveřejnila, rozhodla jsem se vám vyhovět. Prosím ale o trpělivost, přeci jen přímá řeč tu byla otřesná, tak se ji snažím alespoň trošku opravit ☺