Ve světě ve kterém žiji.
Umírám co dvě vteřiny.
O střepy se řeži,
Škrtím se řetězi.
Váži se na lana,
Topím se jak kamna.
Jsem rozohněná, hořím.
Do hlíny se bořím.
Do zdi hlavou tluču.
Krev proudem teču.
Proč? Sama sebe se musím ptát..
Píši jak chci to vzdát.
Však nepřestanu se prát.
Nikdy.
YOU ARE READING
Psaní do tmy
PoetryPsáno s nadějí, že když to dám na "papír", budu se cítit LÉPE. Psáno pro MĚ, nikoli pro TEBE, ale i tak to TY můžeš číst... a možná pochopíš co JÁ nechápu. Chci dostat ze sebe všechno zlo, hledám co by mi pomohlo..
