Sama mezi lidmi.
Ztracená v prostoru.
Snažím se splynout s nimi.
Ztratit se v davu.
Ztrácím se.
Nehledám cestu ven.
Bojím se.
Chce se to ze mě dostat ven.
Každá vteřina.
Jediná chvíle.
Mizí a místo ní jen bílo.
Na hrudi v hrudi tíží mě pocity.
Vina, neexistuje na to útěchy.
A tak se jen ztrácím.
Svou krví se dávím.
Pomalu umírám.
A přitom bloudím.
Nenalézám cestu.
Já jen blouzním.
Sním o vodě.
O větru.
Pocitu svobody.
O letu.
O tom odrazit se ode dna.
Nechat vše plynout.. jen tma.
Kácet stromy a bořit mosty.
Pálit popel co už byl spálen.
A ve svých ranách drtit kosti
Snažit se nenalézt cestu, být ztracen.
أنت تقرأ
Psaní do tmy
الشعرPsáno s nadějí, že když to dám na "papír", budu se cítit LÉPE. Psáno pro MĚ, nikoli pro TEBE, ale i tak to TY můžeš číst... a možná pochopíš co JÁ nechápu. Chci dostat ze sebe všechno zlo, hledám co by mi pomohlo..
