Psaní do tmy

12. únor 2018 - 2

Cítím slzy ve svých očích.
Udělala jsem chybu.
Teď za ni pikat musím.
I ty za ni trpět musíš.

A za to. Já bych si zasloužila.
Abys mi hned opustil.
Abych zjistila jaké je to být bez tebe.
Abych trpěla více než ty dovolíš.

Nevím jestli se řítíme do propasti.
Kam náš vztah vede.
Ve škole mi přijde, že bez tebe nevydržím.
Doma mě stereotyp sere.

A přece dala bych všechno pro tebe.
Tobě patří mé srdce.
A chceš to vůbec po včerejší noci?
Co je horší než usínat po hádce kvůli malichernosti?

Jak se to stalo?

Ani jeden jsme neměli dobrý den.
Jinak bychom přestali a neřešili to.
Zapomněla bych na problémy tvé.
A třeba.. snad i na ty své.

Jenže když má člověk špatný den,
pak nenechá nic jak by měl..
a zbrojí.

Můžu si teď pustit ten stream,
přesto že vím,
že jsem tě nechala,
ve stavu, do kterého jsem tě přivedla.

Tohle jsem nechtěla!

Měla bych si přečíst co jsem napsala,
poslechnout si co jsem říkala.
Najít co se se mnou stalo,
že to dopadlo jak to dopadlo.

Sama nevím!

A tohle píšu pro koho?
Pošlu ti to? Možná ráno,
nevím jak nám bude dáno.

Teď bojím se probuzení bez tebe,
jen doufám že mi po téhle noci nebudeš nenávidět..
Že neuznáš že je ti lépe beze mě.
Že dožijeme se rána.
A znovu vztah budovat začneme.

(Abychom ho později zničili? Snad ne.. tentokrát)