Princess of Vampires III - Their Adventure [DOKONČENO]

[23] Merlin 1/2

Sydney
„ Cože?" nechápal. „ Prostě jsem těhotná. Ujisti se sám," řekla jsem trochu ošklivě, ale jeho oči se i tak změnili. Chvíli jen tak stál, sledoval moje břicho a pak vydechl. Nahlas a pořádně. „ Slyším tlukot srdce," zašeptal tiše. Byl hodně překvapen, neboť oči vrátil do normálu a šokovaně si sedl na židli, která byla kousek od nás. „ Asi budu potřebovat pořádnou sklenici tvrdého," zamumlal jen a podíval se na mě. „ Jak dlouho to víš?" zeptal se. „ Pár týdnů. Asi včera jsem si dělala test," řekla jsem a sklopila pohled k zemi. „ Jestli budeš chtít odejít, nikdy mě nevidět pochopím to. Ale tvoje dítě bude vědět za jakého hrdinu jsi," zamumlala jsem a snažila se slzy udržet na uzdě. „ Blázníš? Proč bych měl odejít?!" zeptal se se zvýšeným hlasem. „ Třeba nejsi na rodinu připravený," řekla jsem jen a on vstal. Přišel až ke mně a já se bála co udělá. „ Je mi sto let. Opravdu si myslíš, že nejsem na rodinu připravený?!" ptal se mě dál a placem a ukazováčkem chytil moji bradu, abych k němu zvedla pohled. „Jsem připravený. Navíc ty budeš toho malého matka, s žádnou jinou osobou bych dítě nechtěl mít. Víš proč?" zeptal se mě a já jen zakroutila hlavou, že nevím. „ Protože ty jsi ta osoba, která obklopila moje srdce, která teď nosí naše dítě v sobě. Jsi ta osoba, kterou neskutečně miluju," řekl a mně tím vyrazil dech. Bylo to úplně poprvé co mi řekl tohle slovo. V tu chvíli jsem to věděla i já, byla jsem si na sto procent jistá, že i já ho miluju. Přesně tak. Miluju upíra jménem Adrian Ashford.

Kass
„ Sydney je těhotná," zamumlala jsem a Zach se na mě překvapeně otočil. „ Cože?" byl překvapen. „ Všimla jsem si toho, když ze mě byl vlk. Slyšela jsem tlukot srdce, ale slabý," vysvětlila jsem. „ Myslím, že to říká Adrianovi," pověděla jsem a trochu nastražila uši. ,, Jsi ta osoba, kterou neskutečně miluju," řekl za zdí a já se usmála. Neměla bych poslouchat cizí rozhovory, ale nemohla jsem jinak. „ Konečně to řekl," řekla jsem si spíš pro sebe a pak se podívala do deníku. „ Budeme potřebovat čaroděje," řekla jsem znovu, když jsem se snažila porozumět nějakým slovům. „ Arman?" zeptal se mě Zach a já jsem s kývnutím vytáhla mobil.

„ Už by tu měl být," mumlala jsem si a nervózně přecházela z místa na místo v pracovně, kde jsme byli. „ Měla bych vám něco říct," řekla Sydney a Adrian ji povzbudivě stiskl ruku. „ Jsi těhotná," řekla jsem, když už otevřela pusu. Otevřela ji i tak, ale do tvaru o a dívala se na mě. „ Vlk si toho všiml. Slyšela jsem tlukot," vysvětlila jsem. „ Omlouvám se," řekla a já se na ni hned podívala. „ Za co?" nechápala jsem. „ Přidělali jsme tak akorát problémy," pověděla a ruce si dala na břicho. „ Povídáš nesmysly. Nikdy si problémy nepřidělala. Dítě je úžasný zázrak," pověděla jsem a přitáhla si ji do obětí. „ Děkuji," šeptla a já jsem jen přikývla.

„ Tak jsem tu a se mnou jeden vzácný host," zvolal Arman, když se najednou otevřel portál, ze kterého pomalu Arman vycházel. „ Toto je Hugh," vyšel ven a ukázal na siluetu za ním. Říkal mi, že přivede někoho s větší mocí, neboť on na tyhle kouzla neměl tolik síly. Nenápadně a při tom zvědavě jsem na koukla a pak se nechápavě podívala na malou siluetu, která vyšla z portálu. „ Vždyť to je dítě,“ řekl Zach a Arman jen zakroutil hlavou a zvedl prst. „ Možná to je dítě, ale je mnohem silnější než jsem já. Já mu jen pomohu,“ pověděl a rozcuchal klukovi knihu. „ Mohu?“ zeptal se kluk a natáhl ruku, abych mu do ni dala knihu. Podívala jsem se na Armana, a když přikývl dala jsem tomu klukovi knihu do ruky. „ Potřebuju trochu tvé krve,“ řekl a já s povzdechem natáhla ruku. Mávl rukou a hned na to se mu v ní objevil nůž. Provedl dlouhý řez a pár kapek krve spadly na knihu. „ Pořádně se držte," řekl a najednou začal říkat cizí slova. Ani jeden jsme mu nerozumělo a tak se Adrian a Sydney posunuli blíž k nám. Najednou se z knihy rozlinulo světlo a Arman se na nás usmál. „ Šťastnou cestu,“ zamumlal a pak nás čtyři kniha vzala dovnitř. Nevím proč, ale všichni jsme křičeli a prostě padali a pak narazili do velkého světla.

Snažila jsem se zklidnit světýlka před očima, abych viděla na nějaký věci okolo mě, ale nedařilo se. Hledala jsem rukama ostatní a pak se ozval ten hlas, ze kterého mě zamrazilo na páteři: „ Vítám Vás tu. Už jsem Vás očekával.“
#############################
Ahojte, jsem zase tu. Noo... Nevím co říct na tuhle kapitolu? Krátká? Zvláštní? Nevím...

Inu... Ještě tři kapitoly a... Konec... Přesně tak.

So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#JustBee#