Princess of Vampires III - Their Adventure [DOKONČENO]

[2] Jizva

,, Kdo je tu tatínkova láska? No kdopak? Přesně tak, přeci ty. Moje malá prdelka,“ slyšela jsem tichý hlas, když jsem se probudila. Stephanie se něco dělo a já byla hned vzhůru. Asi půd matek, ale když jsem uslyšela ten hlas, který tak miluju byla jsem v klidu. ,, Tvoje?“ zeptala jsem se. Zach trochu cukl a hned se i s malou v náručí otočil. ,, Nechtěl jsem tě probudit,“ řekl mi. ,, Taky že si neprobudil, ale něco mi říkalo, že mě fazolka potřebuje,“ řekla jsem a přesunula se do sedu. ,, Tím pádem, jsem byl asi rychlejší,“ řekl a došel k naší posteli, kam si lehnul s malou na hrudí. Byla tak krásná, tak roztomilá a naše. ,, Nemá třeba hlad?“ zeptal se po chvíli. ,, To by brečela, asi chtěla jen pozornost tatínka,“ řekla jsem s malým úsměvem. ,, Už jí má. Jde vidět jak je spokojená,“ řekl a já se trošku zamračila. ,, Budeš dávat lásku jen jí?“ zeptala jsem se na oko žárlivě. ,, Co? Ne budu jí dávat tobě a všem dětem, které se nám narodí,“ řekl a já se usmála. ,, Chtěl by si ještě miminko?“ zeptala jsem se překvapeně. Myslela jsem, že bude takový ten typ táty, kterému stačí jen jedno či dvě malé potvůrky. ,, Chci jich spoustu, hlavně ať jsi máma ty,“ řekl a já jsem ho za tu větu musela políbit. Byl tak sladký, když tohle říkal a taky mě potěšilo, že bude šťastný, i když se naše rodina rozroste. Stephanie otevřela své krásné oči a ručkami začala šmatat všude okolo. ,, Kdo se to probudil?“ zeptala jsem se jí a nahnula se k ní. Když mě poznala otevřela svojí malinkou pusinku jako, kdyby se chtěla usmát. ,, Je tohle úsměv?“ zeptal se překvapeně Zach. ,, Je pár dní na světě, to nemůže být úsměv,“ řekla jsem. Děti se usmívají od čtvrtého měsíce narození. Ale pokus to mohl být. Fazolka zase očka zavřela a po nějaké době, co jsme si povídali jsem jí unaveně vzala do náruče a vrátila do postýlky. Sotva jsem jí položila hned mi chytila prst. Byl to tak úžasný pocit. (Viz.media hore)
S úsměvem na tváři jsem se vrátila zpátky do postele, kde už ležel Zach, který taky usnul. Místo toho, aby jsme celou noc spali jsem se mazlili se Stephanie a povídali si jak uděláme pokojík pro malé děti. Byl dobrý nápad myslet dopředu. Až budou Stephanie takové dva roky dostane svojí malou postýlku ve svém budoucím pokoji. Z ložnice do toho pokoje dveře vedou, takže jí kdykoliv uslyšíme. Ale když je takhle malá bude lepší, když bude s námi. Lehla jsem si zpět do postele a Zach si mě bez řečí přitiskl k sobě. Musela jsem se usmát, že i ze spaní vyžaduje mojí pozornost. Položila jsem svojí hlavu na jeho hruď, ale nechystala jsem se usnout. Přemýšlela jsem, co se vlastně stalo od té nehody.

Flashback Chapter 45 - pohled Kass
Cítila jsem jak na mě někdo volá, ale otevřít oči jsem nedokázala. Snažila jsem se, tak moc, ale nešlo to. Čekala jsem, že se objevím ve městě duší, ale nestalo se tak. Okolo mě byla jen temnota. Rozhlížela jsem se okolo sebe a snažila se najít jakékoliv světlo, ale byla tam jen tma. ,, Je tu někdo?“ zkusila jsem. Nahánělo mi to strach. Musela jsem jít zpátky do svého těla. Musela jsem se postarat o fazolku. ,, Mami?“ ozval se nějaký dívčí hlásek. Byla jsem v šoku, kdo to byl? Bylo to slovo na mě? Najednou se v temnotě objevilo světlo. Ne bílé a jasné, ale oranžové a plameny ohně. ,, Kdo jsi?“ zavolala jsem na to. ,, Mami?“ bylo to ještě dál než předtím. Světlo bylo už v půlce, ale pak se to stalo. Za mnou povstala osoba z temnoty a na druhé straně byla ohnivá dívka. Osoba mě chytla a táhla mě hluboko do temnoty, nechtěla jsem umřít ne teď. Moje dcera je v nebezpečí. Bránila jsem se, ale měla velkou sílu. Stisk na mé pravé ruce pálil, ale i tak jsem bojovala dál. Najednou jsem slyšela dětský pláč a oheň vzrostl. Jakmile jsem si uvědomila, že to je fazolka mé druhé já se probudilo. Oči mi svítily a silou jsem se odtrhla od příšery. ,, Jdu si pro tebe,“ řekla mi v hlavě a pak temná osoba zmizela. Prostor zaplavil oheň a já se tak mohla ocitnout ve svém těle. Byla jsem duše, která létala nad ním. Viděla jsem své bezvládné tělo a plačící narozené miminko. Byla to holčička a já věděla, že to byla má dcera. Jakmile se znovu rozbrečela mé tělo mě vtáhlo zpět a já byla zase živá.
End of Flashback
Probudila jsem se z tranzu. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem byla mrtvá. Zřejmě mě vlastní dcera zachránila, ale kdo byl s tím ohněm? Zvedla jsem pravou ruku a zhrozila se. Proto mě ten stisk pálil. Temná osoba si mě označovala. Nevím, jak ti funguje, ale budu na to muset přijít, nebo si pro mě přijde smrt. Ruku mi zdobila velká jizva v podobě nějakého ornamentu. Věděla jsem, že to je smrt. Smrt, která si jde pro mě.
################################
Řekli jste ananas a tak je tu další kapitola... Eh není to moc brzy? Myslím tím ten konec... Ne nebude to znovu o Kass a Zachovi, tedy ne doslova... Pořád to bude o fazolce :D. No... Takže názory pocity?
Ještě vám řeknu, že další Ananas! By vám zařídil ještě jednu kapitolu :D.
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#Bee#