Potřeba dýchat

34.

Snažil jsem se sledovat to auto, ale za pár chvil se mi ztratilo v ulicích. Roky v léčebně si vybraly svoji daň a moje kdysi dobrá kondička byla ten tam. Stěží jsem popadal dech a musel jsem se zastavit, abych se pořádně vydýchal. Byl jsem ze sebe zklamaný a přemlouval se, že musím běžet dál, ale nemohl jsem. Propadl jsem se do zoufalství, protože jsem ji potřeboval zachránit, znamenala pro mě lepší svět.

Šel jsem tedy dál rychlým tempem a rozhlížel se kolem sebe, bylo to okouzlující být konečně venku a svobodně si chodit ulicemi.
Potřeboval jsem najít nejen Marinette, ale i útočiště přes noc, jídlo a také opět nalézt ztracenou kondičku.
Když jsem žil v děcáku, naučil jsem se od starších lehčí parkour a pár věcí jsem ukradl, jistou praxi jsem kdysi měl.

Tušil jsem, že můj otec bude Mari držet ve své vile, měl ve sklepě taková šikovná zařízení, ale to už je pěknou spoustu let kdy jsem tam byl naposledy.
Rozhodl jsem se zamířit spíš do té horší společnosti, tam kde to páchlo zločinem a alkoholem. Cítil jsem se tam ke své smůle lépe, patřil jsem do těchto drogových doupat a už jsem s tím nemohl nic udělat.
Neměl jsem u sebe ani cent a rozhodl jsem se večeři vzít starou dobrou cestou, ale někde v nóbl části města, tahle část sice byla mým domovem v dávných dobách, ale jídlo se bralo odjinud.

Temnými a úzkými uličkami jsem se plížil až k jedné z mnoha těch nejlepších restaurací. Měl jsem štěstí, všude spousta lidí, všichni vevnitř a jedním z hostů byl i starosta. To mi dokonale hrálo do karet. Hledal jsem jedinou osobu, Chloe.
Zrovna jí donesli obrovskou porci super drahého jídla když mě spatřila, najednou byla bílá jak stěna a hádám, že chuť k jídlu ji taky přešla.
Jednoduchými posunky jsem jí ukázal ať jde ven.
Na něco se vymluvila u otce a už to spěchala za mnou, hodná holka.

,,Vida, nejsi ty v pasťáku Adriene?"
Zeptala se jízlivým hlasem.
,,Kdepak, měl bych být v léčebně, ale zdrhnul jsem kotě."
Na tuhle vždycky platil jen svůdný pohled a doteky, milovala to.
,,Ale, tak Adrien zběhnul a pročpak? Jdeš za otcem?"
Chytal mě za ruku a přitáhla si mě blíž.
,,Vlastně ano, jdu."
Její hru jsem jí oplácel, přitlačil jsem ji ke zdi a oplácel její pohled.
,,Dávej si pozor Adrienku, tvůj táta už není tím kým kdysi byl, stal se z něj nejvíce nenáviděný a hledaný muž v Paříži, zapletl se s mafií, ale není vůbec lehké ho dostat, jeho informační síť je tak hustá, že jsem si jistá, že už o tobě ví."
Zavrtěl jsem hlavou.
,,To o té mafii mě znepokojuje, ale dlouho mě neviděl, nepoznal by mě."
,,To si myslíš teď."
Přejela mi prstem po lícní kosti. Byla neodolatelná, přesně taková jako kdysi, když jsme spolu začínali.
,,Ty přesně víš co chceš."
,,Ty to víš také, moc dobře, nemýlím- li se."
koutek a naklonil se k ní tak blízko, až k jejímu uchu, že se naše tváře téměř dotýkaly.
,,Právě teď chci tebe."
A čekal jsem co udela, nenechala mě dlouho čekat.
Vzala si mé rty neuvěřitelně dravě, nečekal jsem to, byl to nezvyk, ale oplácel jsem jí stejnou mincí.
Rukama mi prohrabovala vlasy neuvěřitelně zkušeně, ani jsem nechtěl myslet na to, kolik kluků jí na to skočilo, dost, to bych se vsadil.
Chytil jsem ji rukama za zadek a ještě více ji přimáčknul ke zdi.
,,Chyběl jsi mi Adrienku." Vzdychla do polibků, když jsem jí líbal krk.

Neuvěřitelně jsem si to užíval, ale nakonec mě zastavila.
,,Zůstala bych klidně celou noc, to ty víš, ale musím se vratit, otec čeká."
A vytratila se a já udělal totéž, zmizel jse v temné uličce. Ještě cestou jsem potěžkal menší obnos bankovek, které jsem stihl vzít.

Zdravím😏❤ tak Adrien je první den venku a už políbil jinou než je Mari😘😂
Jak si myslíte, že to bude dál?

Btw, hodně lidí se mě ptá kdy bude další kapitola, takže 🤔😏
Vydávám každý den jednu kapitolu, během týdne většinou okolo 6:20- 6:30 a o víkendech různě, ale vydávám každý den pravidelně😂❤

Zatím lidi😊❤👌