Potřeba dýchat

18.

,,Měl jsem tě varovat, že udělám nějakou blbost a nebo ještě lépe, nedělat to."
Opřela jsem se lokty o zábradlí a byla teď čelem ke dveřím do svého pokoje.
,,Spíš mě zajímá proč jsi to udělal? Líbáš takhle nečekaně každou, která se s tebou vyspí v posteli?"
,,S nikým jsem dlouho nespal, tedy, víš jak to myslím."
,,A co třeba Rosaline? Ta se nepočítá?"
,,To bylo dřív, už jsem s tím přestal, věř mi."
Do téhle záležitosti mi vůbec nic nebylo.
,,Tak proč jsi to udělal pokud se můžu zeptat?"
Dlouho mlčel, vítr nám pohazoval vlasy a já na něj zarytě koukala s pocitem, který jsem nedokázala dost dobře identifikovat.
,,Cítil jsem, že je to správné. V tu chvíli mi vyply všechny smysly. Neodolal jsem a ještě jednou se omlouvám. Ty jsi přeci ta hodná Marinette, která nedělá nic zakázaného a rozhodně nelíbá kluky na potkání."
Trochu jsem zrůžověla a nevěděla co mám dělat.
,,Proč se se mnou chováš tak dokonale a jindy jako úplnej idiot?"
,,Máš na mě vliv, tohle jsem ti přece už tolikrát vysvětloval. S tebou nechci být ten feťák, který v životě neměl nikoho na koho by se mohl spolehnout, s tebou chci být tvůj ochránce."
,,Co je na mě tak zvláštního, že na tebe tak působím?"
,,Nevím, jsi jiná. Moc holek jsem za svůj život nepoznal, s pár jsem chodil do třídy a nebo žil v děcáku, ale to jsme byli menší. Pak jsem poznal už jen tebe, Rosaline, Chloe, Alyu a Juleku."
,,Chloe?"
Při vzpomínce na ni se usmál.
,,Nerad bych tě tu nějak znechucoval. Byla to moje první holka a byli jsme spolu opravdu dlouho, asi od čtrnácti do šestnácti, to jsem nastoupil sem do týhle díry."
Přikývla jsem, nepotřebovala jsem vědět víc, abych věděla co mi neřekl.
,,Ty sem nepatříš a z nějakého mě neznámého důvodu mě nehorázně přitahuješ. Tvá nevinnost je jako magnet a tvá krása také."
Překvapením jsem zamrkala, tohle jsem opravdu nečekala.

Zase začal foukat vítr až jsem se otřásla zimou a naskočila mi husí kůže.
,,Půjdu si pro mikinu."
,,Vezmi si moji."
Než jsem stihla cokoliv říct, podával mi černou mikinu přes hlavu. Trochu smrděla po kouři, ale to se dalo vydržet.
,,Díky Adriene."
Mám pocit, že jsem byla rudá jak pole rajčat nebo při nejmenším jako Nathovy vlasy.
,,Jak jsi reagovala dál když jsem tě políbil, myslím, po tom co jsi utekla. Svěřil jsem se ti, teď je řada na tobě."
Přelezl za mnou přes zábradlí a opřel se věděl mě.
Jeho přítomnost mě mírně znepokojovala.
,,Byla jsem mimo. Říkala jsem, že mě žádný kluk ještě nikdy nepolíbil. Byla jsem zmatená, chtělo se mi utéct do pryč, brečet a měla jsem nutkání mlátit hlavou o stěnu. Ani nevíš jak dlouho mě ještě brněly rty, dokonce i teď to ještě cítím. Pak jsem tě sledovala jak kouříš cigaretu a donutila se vylézt na balkon."
,,Víš, jsi první člověk v mém kurevském životě, který mě neopustil. Otec, matka, všichni mě pokaždé opustili, i přátelé, které jsem si všude udělal."
,,To je mi opravdu líto, já tě neopustím."
Zadíval se do mých očí, ty jeho mě probodávaly pohledem.
Chtěla jsem uhnout, ale on mě svázal pronikavostí těch dvou smaragdů.
,,To říkají všichni."
Vzal si moji tvář do drsné dlaně.
Mlčela jsem.
,,Slib mi, že už neutečeš."

Slaďárna² 😂😂 původně se měli políbit, aleee říkala jsem přece, že to nikomu nehodlám usnadnit. 😊🤔😈😏