Potřeba dýchat

15.

S trhnutím jsem se probudila, byla tma, ale přes záclony tu pronikalo alespoň trochu světla.
Ležela jsem v obrovské posteli s něčí paží omotanou kolen pasu.
Jakmile mi to došlo, snažila jsem se vyvléknout, ale marně.
Usnula jsem vedle Adriena! Spím s ním v jedné posteli! Nestačil mi kyslík, ale můj mozek se mě pořád snažil uklidnit.
Natočila jsem hlavu a spatřila Adriena jak spokojeně oddechuje, vypadal jak malé dítě nebo jako princ z pohádky.
Zlaté vlasy mu padaly do obličeje, plné červené rty a růžové tváře. Z tohoto úhlu pohledu vypadal opravdu docela roztomile, ale i tak jsem se snažila vyvléknout.
Zamručel a přitiskl si mě blíž až jsem byla ráda za kyslík.
Zavřela jsem oči a řekla si, že se ráno probudím dříve ať stihnu utéct dřív než to Adrien zjistí, nemuselo by to dopadnout dobře.

Už jsem usínala, když v tom jsem ucítila jak mi někdo palcem hladí záda. Srdce přestalo pracovat a mozek taky vypověděl službu. Začaly se mi potit dlaně.
Nebylo pochyb o tom, že je Adrien vzhůru a nejspíš si ani neuvědomuje, že nejsem Rosaline. Modlila jsem se, ať si nic z předchozího dne nepamatuje.
Ač jsem se tomu bránila jak chtěla, jeho obětí bylo přeci jen příjemné. Trochu jsem se přetočila a on ztuhl, okamžitě mi přestal dělat kolečka na zádech, ale ne nadlouho.
Když jsem si položila hlavu na jeho hruď, slyšela jsem jak hlasitě a rychle mu buší srdce. Polkl, byl nervózní a napjatý, asi jako já. Stále nepřestával jezdit palcem po mých zádech.

,,Spíš Marinette?" Jeho hlas, čistý bez sebemenšího zaváhání, říkal, že již naprosto vystřízlivěl.
,,Ne."
Naše hlasy prořízly to dokonalé ticho noci.
,,Ehm omlouvám se ještě jednou."
,,Proto nemůžeš spát? Aby ses mi omluvil kvůli něčemu co jsem už hodila za hlavu?"
,,Já tě do toho nechci zatáhnout, sám vím jak je to špatné, ale už nemůžu přestat."
,,Adriene já vím a chápu to, věřím, že jedinou prostě přijde den, kdy se vyléčíš."
Bylo ticho, leželi jsme asi deset minut a poslouchali zvuky z venku. Myslela bych si, že usnul, ale jeho dlaň, která mi hladila záda mě nenechávala na pochybách.
,,Nemůžu usnout." Opět se jeho hlas rozlehl po celé místnosti.
,,Měls noční můry?" Řekla jsem trochu s úsměvem.
,,Ne, zůstala jsi tu se mnou, nemám se čeho bát. Jen doufám, že ti to není nepříjemné. Pokud ano, řekni si. Můžeš jít spát do svého pokoje ať se vyspíš. Musíme udělat projekt."
V hrudi mu zabublal smích.
,,Radši budu tvým štítem, který chrání nevinné před zlými sny."
,,A nevadí ti moje ruka?"
Neodpovídala jsem, ani Adrien ji neoddělal.
,,Pro jednou nevadí, řekla bych, že je to i příjemné."
Přehodila jsem si svoji paži přes jeho hruď a on si mě posunul ještě blíže. Ve vlasech jsem cítila jeho teplý dech.
Přestal mi kroužit po zádech a soustředil se na spánek.
Musím uznat, že se mi takto usínalo daleko lépe.
Usnula jsem téměř okamžitě.
Nevnímala jsem už tedy když mě Adrien sledoval se spánku a jak mi vtiskl malou nenápadnou pusu do vlasů.

Pěkné sobotní ráno😊 doufám, že se vám tahle celkem cute kapitola líbila a zpříjemnila den ❤😊😂