The Klaine Wizarding Story (HPFF) (GleeFF)

10.

Cítil se šťastný, jeho moment slávy. Vyhrál druhý úkol! Blaine Anderson v něčem konečně vyhrál! Nadšenost vyprchala hned, jak ucítil něco pálivého na tváři a doplnilo to nepatrné plesknutí.

,,Tohle už mi nikdy nedělej!" Okamžitě poznal hlas svého nejlepšího kamaráda, usmál se, když ho objal. Obmotal kolem něj svoje zmrzlé paže a hlavu si opřel o jeho rameno.

,,Pojď, musíš na ošetřovnu," řekl a chytil ho za vrchní část paže. Blaine ho slepě následoval. Mezitím se u nich objevili zbylí soutěžící, ale toho už si havraspárský žák nevšiml.

Ošetřovatelka napatlala Blainovi něco na oči a on konečně mohl otevřít víčka od sebe. Byl více než šťastný, když první věc, co uviděl, byl ten nádherný obličej s modrozelenými kukadly.

,,Ještě tu chvíli zůstaň, kdyby se ti dostavily alergické reakce," řekla mu ta milá paní s blonďatými vlasy a poplácala ho po zádech. Blaine se na ni usmál a pokryl ho pocit úlevy, když už konečně mohl používat svůj zrak.

,,Jsem na tebe pyšný." Kurt roztomile naklonil hlavu a koutky natočil směrem nahoru. Blaine na chvíli ztratil dech a zapátral po nějakém náznaku ironie, žádný tam nebyl.

,,To doufám," Jeho oči připomínající javorový sirup se rozzářily, když se na chvíli odmlčel, ,,chci, abys byl." Kurt mu mnul zmrzlé paže a pokoušel se je zahřát, dřepěl u jeho postele. Černovlasý chlapec zavřel oči, cítil, jak se mu ten dotek vrívá do kůže. Chytil jednu z těch porcelánových dlaní do svých a palcem mu přejel po kloubech.

,,Všiml sis něčeho?" zeptal se ho Blaine, ale jeho kamarád neměl ponětí, o čem to mluví, tak pouze zavrtěl hlavou.

,,Už nemáš panické záchvaty." Zdálo se, že na ně Kurt naprosto zapomněl, protože se mu naprosto rozjiskřily oči a malý úsměv se přetvořil na velký nadšený.

Mlčel, na chvíli obrátil hlavu k zemi. Opravdu..že by se jich konečně zbavil? Dříve by měl touhle dobou prodělaných už několik záchvatů, ale zatím tu byl, naprosto s klidným dechem a pouze s trochu rozhozenou náladou. Se vším, co se v jeho životě dělo, neměl žádný čas, aby o tom přemýšlel. Nové přírůstky do jeho rodiny, Sebastian, Turnaj, Vánoce, Famfrpál, Blaine a spoustu dalších.

,,To já jsem na tebe pyšný." Mrzimor zvedl svoje lehce opálené dlaně a položil je Kurtovi na tváře. Z nějakého neznámého důvodu to bylo zvláštní, vždyť tohle dělali normálně, ale dnes, v tuto chvíli, jakoby to bylo poprvé. Kurt se podíval na svého nejlepšího kamaráda skrz své dlouhé řasy, v koutku úst malý úšklebek. Účastník Turnaje Tří kouzelníků přiblížil jejich čela k sobě, malé šimrání je neminulo. Nosy se o sebe nepatrně otřely, vytvořila se kolem nich dusná atmosféra. Oba se báli cokoliv udělat, aby nepřerušili tento vzácný moment.

,,Hádám, že ti oči chyběly, co?" Kurt se zasmál, pokusil se trochu zlehčit situaci. Nechápal, co má tohle všechno znamenat, nevadilo mu to, jen mu to nepřišlo správné. Chodil přece se Sebastianem! Ale Blaine není gay, tak se to tedy nepočítá, ne? Proč najednou cítil, že mu jeho city k Sebastianovi opadávají a stále více se prohlubují k Blainovi? Jak je to vůbec možné? Může k němu cítit tolik citů najednou? Proč se hnal za něčím, co v reálném světě bylo naprosto nemožné?

Blaine mu přejel prstem po líčku. Zrak mu spadl na Kurtovy sladké rty, měl neskutečnou potřebu se jich dotknout. Dech se mu nekontrolovatelně zrychlil, až se toho sám lekl, zavřel oči a pokusil se zklidnit. Nevěděl, jak dlouho ještě může čekat. Čekal tolik let, tolik let snil o něčem, co se teď zdálo kilometry daleko.
,,Tenhle pohled mi chyběl," zamumlal, rty se skoro otřel o ty Kurtovy. Cítil tu skořicovou vůni, co se kolem nich vždy linula.