The Klaine Wizarding Story (HPFF) (GleeFF)

4.

Ohlušující řev zavalil celou místnost, pro hnědovlasého chlapce to bylo, jakoby se topil v nekonečném oceánu. Slyšel pouze úryvky gratulací, mířené na jeho kamaráda. Všechno bylo špatně, tohle se nemělo nikdy stát. S šokem v očích sledoval celou scénu, teď už zaručeně bude zvracet. Horkost se z jeho dlaní vytratila, když se Blaine nadšeně zvedl a mířil k řediteli.

V tom zmatku se ani nestihl ohlédnout na svého blízkého kamaráda. O tomhle snil už od dětství, o té chvíli, kdy budou všichni s nadšením vykřikovat jeho jméno. Bylo to to nejlepší, co kdy za poslední roky zažil.

Mezitím, Kurt cítil, jak se mu hruď těžce stahuje, pálila ho jako jalapeño papričky. Studený pot ho zase navštívil, vezl se po celém jeho těle. Chlad se mu dral z úst a dechy se zkrátily o polovinu. Žaludek se svíral v nepříjemných křečích. Zděsil se, tenhle pocit už neměl pěkně dlouho, bohužel s ním měl mnoho špatných zkušeností. Najednou se nedokázal nadechnout, zoufale dychtil po kyslíku. S posledními silami se opřel o stůl. Co má teď dělat? Před několika lety by ještě věděl, jak se z téhle šlamastiky dostat, ale poslední dobou to byla Blainova práce, aby ho panického záchvatu zbavit. Snažil se nevyvádět a nepřitahovat na sebe pozornost, ke studentovu neštěstí, bez úspěchu. Z úst mu vyšel přidušený vzlyk, čehož si Quinn, jedna z jeho blízkých kamarádek, všimla.

,,Kurte? Co můžu udělat?" Položila podpůrnou ruku na chlapcova záda, to Kurta ani trochu neuklidnilo. Quinn neměla tušení, co dělat, nikdy nebyla u jeho panických záchvatů. Jediné, co ji napadlo, hned uskutečnila. Upozornila Artieho, který okamžitě vystřelil do čela Velké síně. Blaine si ho okamžitě všiml a vrhl na něj nechápavý pohled.

,,K..Kurt!" vysoukal ze sebe mezi nádechy. Kudrnatý chlapec upřel své medové oči na konec havraspárského stolu, kde spatřil svého nejlepšího kamaráda, jak se snaží popadnout dech. Musel rychle zasáhnout, nebyla to žádná nová věc, se kterou by se před tím nesetkal.

Bez jakékoliv informace pro ostatní, se rozběhl zpátky k předešlému místu. Chytl Kurta za třesoucí se ramena a vyvedl ho ven z hlučné budovy do mrazivé noci.

Hvězdy ozařovaly celou kouzelnickou školu, studený vánek se linul všemi směry a profukoval chlapcům pod kusy oblečení. Kdyby měl Blaine svůj hábit, okamžitě by ho přehodil přes třesoucí se tělo před ním, ale bohužel nebyl stále zašitý.

Kurtovy rychlé vdechy zaplňovaly lesní poklidné ticho. Účastník Turnaje Tří kouzelníků si klekl před havraspárského studenta.

,,Hej, hej, hej!" Aby připoutal chlapcovu pozornost, chytl ho něžně za tváře a donutil Kurta, aby se na něj podíval. Zlatě medové oči se smísily se nebesky tyrkysovými.

,,Soustřeď se na můj dech, vdechuj a vydechuj se mnou," řekl klidně a útěšně položil svou lehce opálenou dlaň na hruď svého kamaráda. Pomalu a lehce na ni tlačil, druhou rukou hladil hnědovlasého žáka po tváři. To se nezdálo být dostatečné, Kurtovy oči byly vytřeštěné a plné strachu.

,,Bl..Blaine, já...já umřu!" vykřikl bolestí a hlasitě se rozkašlal, v krku měl tak sucho, že by se mohl přirovnat k velké saharské poušti. Mrzimor nevěděl co dělat, takhle daleko to ještě nedošlo. Nikdo ho na nic takového nepřipravil. Prohlédl si tu bledou tvář, od horkého čela, přes dlouhé okouzlující řasy, malinký nos až po ty nádherně růžové rty. V tu chvíli mu to přišlo prostě správné, nemohl čekat na jiný správný moment, teď byla ta osudná chvíle. Cítil to, chtěl to udělat. Dvěma prsty uchopil Kurtovu bradu, čímž přestalo nepříjemné kašlání. A přitáhl se.

V podbřišku se mu okamžitě utvořili motýlci a pokračovali až k jeho vrchní hrudi, kde se přeměnili na ohňostroje. Bylo to něžné, jemné a poklidné. Panický záchvat byl ten tam, už po něm nebylo ani památky.