The Klaine Wizarding Story (HPFF) (GleeFF)

3.

Po večeři si Blaine ještě svého kamaráda odchytil.
,,Kurte?" zeptal se provinile a hodil na něj své známé psí oči.
,,Hoď mi ten kabát, ráno ti ho přinesu," řekl se smíchem a hravě na něj mrkl.

Po vyčerpávajícím proslovu ředitele Figginse, jak bude Turnaj probíhat a nebyl tedy moc zábavný, se odebrali z Velké síně. Změnilo se pár pravidel, která měla zajistit, že bude naprosto bezpečné se soutěže zúčastnit. Aby mělo šanci více studentů, může se hrát, i když vám ještě nebylo sedmnáct, ale pokud jste v šestém ročníku a výše, můžete do poháru hodit papírek se svým jménem. Protože nikdo nechce, aby se stalo to, co minule, při každém úkolu tam bude několik bystrozorů a úkoly budou jednodušší, to způsobilo nepatrné množství protestů ze strany žáků, ale Turnaj Tří kouzelníků je tento rok pouze symbolicky, už nikdy nebude jako dříve, ale aby se nezanedbala památka Cedrica Diggoryho, bude se i v dalších letech v tradici pokračovat.

Kurta pohlcoval pocit frustrace, nebyl si jistý, jestli s Blainovým přihlášením souhlasí, ať už se ty úkoly zlehčí jakkoliv, stejně budou těžké, a to pěkně. Celou noc nemohl zamhouřit oka, musel svého kamaráda nějak přesvědčit. Stát se může cokoliv a on rozhodně nechce, aby to mělo co dočinění s Blainem Devonem Andersonem.

-------------------------

Azurově modré paprsky šlehaly z poháru tak fascinovaně, že bylo naprosto nemožné od něj odtrhnout oči a to platilo i pro mrzimorského studenta. Jeho černé lokny se lepily o pot, co se tvořil na mladíkově čele. Chtěl to udělat, chtěl se přihlásit do Turnaje tří kouzelníků, chtěl do toho nespokojivě příjemného ohně hodit kus pergamenu se svým jménem, ale co by se stalo, kdyby byl opravdu vybrán? Šance se zdála být opravdu malá, na to, kolik jeho spolužáků se už odhodlalo překročit ten magický kruh. Stál u něj už nějakou dobu a papír žumlal v ruce. Poskočil leknutím, až skoro jednou nohou vkročil do bariéry, když mu na rameno šáhla povědomě porcélanová dlaň.

,,Připraven?" ozvalo se za ním, poznal ten hlas, i kdyby byl hluchý, tenhle vysoký hlásek by nikdy nezapomněl. Byl rád, že se ho Kurt nesnažil zastavit, moc dobře totiž věděl, jak je to nebezpečné, ale neřekl mu ani slovo. Od té doby, co se Blainův bratr Cooper přestěhoval do Los Angeles, byl v rodině ten oblíbenější, jeho takzvaně milující rodiče se zajímali pouze o toho ne moc dobrého herce. Chtěl, potřeboval něco dokázat, nebavilo ho žít ve stínu druhého syna Andersonových. Turnaj byla výtečná příležitost, aby svého přání o dokonalém synovi splnil.

,,Blaine?" ozvalo se znovu, tentokrát se kudrnatý chlapec na Kurta obrátil. V očích měl strach a na obličeji čirou hrůzu, právě teď potřeboval svého nejlepšího kamaráda, švadlenu a crush v jednom. Polkl tak hlasitě, že to museli slyšet i ve vedlejší místnosti.

Kurt Elizabeth Hummel hladil svého kamaráda po obou pažích a jazyk si kousal mezi zuby, měl mu to říct?

,,Pokud to nechceš dělat, nikdo tě nenutí," promluvil už po třetí, trochu ho znervózňovalo, že byl zatím jediný, co promluvil.

,,Ne.." Blaine se na chvíli odmlčel a obrátil hlavu k poháru. ,,...mm, Kurte? Myslíš, že bys..možná, teda jestli ti to nepřijde nějak..nebo pokud ti to nebude..hmm..teda myslím jako, že..no." Kurt se začal smát a chytl roztěkaného chlapce za ruku.

,,Pojď na to." Povzbudivě se na něj usmál, za ruku ho dovedl až k samému středu kruhu. Teď byli v namodralém světle. Blaine hodil poslední pohled na jediného člověka, který ho dokázal uklidnit, rozesmát, zahřát a milovat a hodil své jméno do pruhu ohně. Pergamen se jako kouzlem rozplynul, možná proto, že to bylo kouzlo. Pár metrů od nich se ozvalo zatleskání a Kurt s Blainem se odebrali z místnosti dřív, než toho začne chlapec se žlutou kravatou litovat. Museli se rozloučit kvůli mrzimorskému famfrpálovému tréninku, kam Blaine musel odejít.