The Klaine Wizarding Story (HPFF) (GleeFF)

8.

(Až uvidíte 📣, pusťte si video)

,,Co se mu stalo?" veselý hlas zazněl pokojem, jak Mike otevřel dveře.

,,Má zlomený srdce." Sam poplácal Blaina po zádech a lehl si za ním do postele.

,,To je pech." Mike odhodil své taneční boty na konec místnosti a přidal se k chlapcům na postel.

,,Život už nemá smysl." Blaine se zvedl do sedu a opřel se o u zeď. Slzy mu už netekly, žádné mu nezůstaly.

,,Řekni nám ještě jednou, co jsi viděl." Sam se otočil na záda a podíval se na svého kamaráda.

,,Nechci o tom mluvit," zamumlal, zoufalstvím zavřel oči a bolestivě polkl.

,,Třeba se ti uleví," Mike se přidal ke kapitánovi mrzimorského týmu. Blaine se ponořil do vzpomínek, byly před ním úplně živě, jako kdyby se díval na film, všechno viděl naprosto čistě. A tak začal. Povídal, jak to na začátku bylo v pořádku a pak se večer stal jedním z těch nejlepších, když spolu tančili a pak, jak se změnil v minové pole, když nachytal dvojici, jak se brzo vycucnou za živa a jak přešla na hřbitov, když si uvědomil, že tohle byla jeho smrt. Vzlyky mu unikaly mezi slovy.

,,Já..já, promiňte," pokusil se ze sebe vysoukat. Vystřelil z postele. Potřeboval vypadnout, nemohl zůstat v té budově. Budově, která všechno zničila.

---------

,,Díky." Kurt se vymotal z vyhřátých přikývek a přes hlavu si přetáhl zpocené tílko. Sebastian vykoukl ven, ospale se podíval na svého společníka. Vlasy měl rozházené na všechny světové strany, pouze spokojeně zamručel. A sledoval, jak se k němu Kurt otáčí.

,,Takže..co to z nás teď dělá?" zeptal se, oči upřené do těch kruvalských. Sebastian roztáhl rty do šťastného úsměvu, když vzal Kurtova líčka do rukou a něžně ho políbil na rty.

,,Myslím, že sis sám odpověděl." Opřeli svá čela o sebe, nosy se lehce dotýkaly. Kurt se sám sobě zasmál, celou dobu se honil za neuchytitelným cílem. Stačilo pouze počkat a nová šance se mu objevila přímo před nosem. Všechny ty probrečené noci byly kvůli ničemu. Teď to bylo minulostí.

,,Měl bych se vrátit, Blaine musí mít starost, nestihl jsem snídani. Před odjezdem do rodin jsme se měli ještě setkat," řekl, když přes sebe natáhl další vrstvu oblečení, která ležela chaoticky na zemi s ostatními kusy.

,,Zavolej mi o prázdninách, chci slyšet tvůj hlas." Kurt se usmál, naposledy políbil svého přítele a odešel ze dveří.

----------

,,Kašlu na snídani, musím odsud co nejdřív vypadnout." To, že Blaina rodiče neuznávali jako gaye, mu bylo v tuhle chvíli jedno. Měl pocit, jako kdyby mu měla každou chvíli prasknout hlava, už ho nebavila ta věčná beznaděj. Prohrál, musí se s tím smířit. Posunout se dál, nehledět na minulost.

,,Ahoj, Blaine." No, možná by na ni neměl zapomenout, jen ještě na malou chvíli by se mohl v minulosti utápět. Zvedl oči od přeplněného kufru, který se snažil dostat do vlaku.

,,Ahoj, Kurte." Snažil se znít co nejvíce profesionálně, nemohl na sobě nechat nic znát, vždyť spolu přece nechodili.

,,Jen jsem ti chtěl dát tohle, než odjedeme na svátky." V ruce držel malý dárek v červeném papíru. Blaine se na něj překvapeně podíval. Nečekal, že se s ním ještě bude bavit, natož aby mu dal dárek.

,,Děkuju," šeptl, když si od něj bral tu malou krabičku. Srdce mu poskočilo při nepatrném dotyku jejich prstů. Schoval si ho do tašky.

,,Vím, že teď je náš vztah trochu pomatený, ale možná jen potřebujeme nějaký ten čas mimo školu, kde nebudeme uvěznění." Kurt se usmál a popotáhl si velkou tašku, co mu seděla na rameni, nahoru.