Cursed🎈children (IT cz)✓

4.

"Tati já.." hledala jsem jakoukoliv výmluvu. Zrovna v tu chvíli mě žádná nenapadla.
"No? Tak to si pěkně poslechnu co to bude tentokrát" řekl velmi naštvaně. Dobře, dobře...z tohodle se jako vždy nějak skvěle vymluvím. Jen musím přinutit mozek ke spolupráci. Zamyslela jsem se a BINGO!
"Tati, ty víš že mám ráda dobrodružství a zrovna dnes je poslední den školy, rozhodla jsem se tenhle dům prozkoumat, jsem velmi zvědavá" řekla jsem s úsměvem a v duchu jsem se chválila jaká jsem šikovná.
"Ty víš že jsem tobě a tvým bratrům výslovně zakázal tady chodit" vypadal že ho moje výmluva ještě více rozzuřila. Okej, to nějak půjde. Řeknu pár provinilých slovíček a bude to v cajku. Otec se však sám o sebe uklidnil.
"Běž domů Thereso a už se sem nikdy nevracej" řekl a já jako poslušná dcerka vyšla z domu. Ještě jsem se na ten dům pořádně podívala a s úsměvem jsem šla domů. Blbost, mám sakra přece prázdniny! Rozhodla jsem se že půjdu do Lad. Bylo tam nádherně a dalo se tam v klidu přemýšlet.
"Dobrý nápad" zaznělo vedle mě, s leknutím jsem se otočila.
"Do psí díry, hadí prdele! To mi už nikdy nedělej" propalovala jsem pohledem Kylea a ten se smál na celé kolo.
"A zmiz než tě někdo uvidí" překřížila jsem si naštvaně ruce.
"Mě nikdo vidět nemůže, vidíš nás jen ty" tajemně se usmál.
"No tak to je teda výhra" ušklíbla jsem se a pak jsem pokračovala v cestě. Kyle mě hned doběhl a začal mi vyprávět o tom jak vyděsil nějaké děcko. Ani ne za chvíli jsme byli na místě a já si sedla na břeh. Kyle se ke mně přidal. A nejen on, vedle mě se ještě objevil Pennywise.
"To je ale pěkný den" řekl s úsměvem.
" Jo to je, hele jak to teda je? Jak ho mohl Kyle vyděsit když ho ten klučina neviděl" zeptala jsem se zvědavě. Joo děcka, jsem hodně zvědavá.
"Normálně tě nevidí, ale když se rozhodneš někoho vyděsit, tak se pro tu osobu staneš viditelným" vysvětlil mi Pennywise se smíchem.
"Jo je to sranda" přidal se k němu Kyle a já si to začala v hlavě představovat. Nepřišlo mi to děsivě, ale strašně vtipné. 'Co se to se mnou děje?' moje podvědomí se vzpíralo. Tohle jsem nebyla já. Nedokázala jsem se udržet a začala jsem se smát.
"Líbíš se mi" uchechtnul se Pennywise a ďábelsky se zasmál. A tak jsme si povídali až do večera, když jsem přišla domů, nikdo mě nezastavil a neptal co jsem dnes dělala. Šla jsem prostě rovnou do pokoje a tam jsem se převlékla do pyžama. Celá vyčerpaná jsem se svalila na postel a přemýšlela jsem o tom co se dnes stalo.
"Není to tak špatné" zašeptala jsem a odpovědí mi by klaunský smích.

Ahojte, tak další kapitolka je zde😂 přidávám to tu docela často ale nenechte se zmást 😏 někdy mi to trvá než něco vymyslím😊 takže dám vám možnost se do mého příběhu přidat, napište mi a já se s vámi dohodnu na všem 🎈👌 takže se mějte a přeju vám děsivý den 🎈🎈🎈🎈