Cursed🎈children (IT cz)✓

3.

Od toho incidentu uběhlo pár dní. Snažila jsem se na to nemyslet, povzbuzovala jsem se tím, že zítra začínají prázdniny. Konečně oddych. Jenže v mé mysli se pořád objevovaly slova toho klauna. Pennywise. Jo tak zní jeho jméno. Tančící klaun. Upřímně bych ho nechtěla vidět přímo v akci. Stačilo mi vidět jak jedl ruku. Jo mimochodem, Dylanova parta je od pondělí nezvěstná....velmi nečekané, že? Raději jsem na to nemyslela.
"Slečno Bennettová, dojdete si pro to vysvědčení?" prohodil pobaveně můj třídní a celá třída se začala smát. Probudilo mě to z přemýšlení a hned jsem si pro něj šla. Dopadla jsem docela dobře. Když konečně škola skončila, šla jsem hned domů. Teda měla jsem to v plánu. Ke vší mé zatracené smůle, jsem v polovině cesty narazila na mé bratry.
"A do hajzlu" vyšlo ze mě, když si mě všimli.
"Tessieeeee" řekl sladce a falešně Josh ,nejmladší krypl, a šinul si to i s ostatními ke mně.
"Ou, bratříčkové moji, nečekala jsem že narazím zrovna na vás, víte co? Já půjdu jinudy, jo bude to rozhodně lepší" začala jsem placat kraviny a couvat.
"Ale no tak, vždyť víš že ty projít můžeš" zasmál se Cameron a napětí se uvolnilo. Dělali si ze mně jen srandu, bože za co? Většinou mě ignorovali, ale nikdy mě nešikanovali. Na to mě měli až moc radi.
"Ahaa" nervózně jsem se zasmála a nejstarší Christopher mi rozcuchal vlasy. Cítila jsem se divně ale ta jejich bratrská pozornost se mi líbila. Po chvíli mě nechali jít dál a tak jsem to s klidem vzala před Neibolt Street. Zpívala jsem si jednu písničku a to Sacrifice od Zelly Day. Zrovna mi ten text přišel vhod. V duchu jsem se usmála. Pennywise, ty děcka, a ta Dylanova parta.....to byla jen halucinace. Dylan určitě zase utekl a tentokrát si vzal s sebou i je. Všechno se dalo úplně v klidu vysvětlit. Takhle jsem přemýšlela dál, až do doby než jsem přišla k tomu domu. Dveře se samy od sebe otevřely. Nepřestala jsem zpívat, pohlédla jsem na svou zavázanou ruku a pak znova na dveře. Šla jsem dovnitř. 'Jsi sebevrah!' ječelo na mě moje podvědomí. Já to ale ignorovala. S písní na rtech jsem šla dál, až do jednoho prázdného pokoje. Teda měl být prázdný. Místo toho byla uprostřed kruh z židlí jako na nějaké terapii a sedělo na nich sedm dětí, včetně Kylea. Pennywise seděl v čele a pokynul mi ať si sednu na poslední volnou židli vedle něj. Přestala jsem zpívat. Ani jsem netušila jak jsem se na té židli pak ocitla.
"Vítej, takžeeee máme tu novou členku, přivítejte Tessu" představil mě Pennywise a ostatní řekli sborové "Ahoj".
"Ahojte" dívala jsem se na ně a jediný Kyle se na mě usmíval.
"Klid Tesso, já to zažil taky" zasmál se, když uviděl můj nechápavý výraz.
"Jo, to mě uklidnilo" pousmála jsem se a Pennywise se zasmál.
"Vidím, že nakonec nebudeš tak natvrdlá a nudná" řekl a věnoval mi opravdu děsivý úsměv. Náhle mi nepřipadal tak děsivý, naopak byl docela milý. Upřímně jsem se usmála.
"Modli se aby jsi přežila přeměnu, proč ji nám vlastně přestavuješ když stejně nevíme jestli bude žít" řekl nějaký klučina vedle Kylea. Pennywise se na něj zamračil a odfrknul si.
"Kdybych si nebyl jistý že přežije tak ji vám snad nepředstavuju ne? Raději zmlkni Glene" řekl nabroušeně klaun a já byla z tohodle sezení ještě více zmatenější.
Kam jsem se to dostala? To nikdo neví.
"Tak jo, myslím že je na čase abych ti je všechny představil, po tvé levici je Jasper, Caleb, Dominic, Lilian, Glen, Kyle a Aaron" usmál se Pennywise ďábelsky a ostatní kromě Kylea mi sborově řekli "Těší mě"
"Eh..taky mě těší" usmála jsem se ještě více. Náhle se zezdola ozvaly hlasy.
"Ano pane, tohle je velmi zchátralý dům, prakticky tu nikdo nežije" řekl neznámý a s Pennywisem jsme si vyměnili pohled. Věděla jsem na co myslí a tak jsem se zvedla a šla dolů za hlasy. Čtyři muži stáli zády ke mně.
"Dobrý den, přejete si?" řekla jsem a muži se s leknutím otočili na mě. Šokovaně jsem se na jednoho z nich dívala.
"Co tady proboha děláš?" zeptal se mě jeden z nich, byl to zrovna můj otec.