Na konci duhy

23. kapitola

Celou noc nebyla schopná spát. Převalovala se a přemýšlela o budoucnosti. Kupodivu po dlouhé době nemyslela na minulost. Občas jí proběhl hlavou záblesk nemilé vzpomínky, ale sama si uvědomovala, že budoucnost je nyní důležitější, než nimrání se v tom, co bylo. Zvlášť když si myslela, že svou práci má jistou. Že je jedna z nejlepších pracovníků ministerstva a nikdy by nemohlo dojít k jejímu propuštění. Stále jí nešlo na mysl, co se mohlo stát, že dostala na hodinu padáka. Tedy, důvod znala, ale nevěděla, jak se o její spolupráci s Fénixovým řádem dozvěděli. Byla to pro ni záhada. Jenže teď se chtěla soustředit na jiné věci. Hlavně na to, jak správně učit, aby si získala respekt a přitom se na ni studenti dívali s úctou a měli ji rádi. Nebo alespoň většina z nich. A taky, aby byla schopná vůbec něco naučit. Nechtěla být do počtu, chtěla být přínosem. Byla hrdá na svou preciznost a netoužila po neúspěchu. Stejně nechápala, proč jí Snape vůbec místo nabídl. Chtěl vytrhnout trn z paty sobě nebo jí? Nebo aplikoval starý známý kompromis? Neměla tušení, ale byla ráda, že jí dal příležitost. Jak nad tím teď přemýšlela, byla mu vděčná. Nemusela se trápit procházením inzerátů a nabídek volných míst. Zúčastňovat se nepříjemných pohovorů s povýšenými náboráři, a ani se zabývat myšlenkami ohledně finanční situace. Snad nezklame nikoho. Hlavně sebe. Ráno si připadala jak praštěná potloukem. Tak strašně chtěla spát, ale nemohla usnout. Nakonec to vzdala a dopřála si pěkně silnou černou kávu s kapkou životabudiče, který používala v opravdu výjimečných situacích, kterou tahle bezesporu byla. Snažila se i pozřít nějakou lehkou snídani, ale žaludek měla jak na vodě. Připadala si jako nepřipravená školačka před závěrečnou zkouškou. Život se jí otočil během chvíle o sto osmdesát stupňů a ona se ho snažila přijmout. Protáhla se na židli a zhluboka se nadechla. Bylo na čase si jít zabalit alespoň to nejnutnější. Předpokládala, že vrátit se může kdykoliv, nebo v to alespoň doufala. Nemínila si nyní brát celý svůj šatník a ani si nemyslela, že by ho tam doopravdy potřebovala.

Severus naopak zařezával jak starý dřevorubec. Ne že by chrápal, ale nevzbudila ho ani tajná výprava jeho partnerky do pracovny. A to bylo co říct, jelikož on míval opravdu lehký spánek. Sice původně zamířila pouze na toaletu, rozložený pergamen na jeho stole jí ale nedal spát. Nepamatovala si, že by ho tam večer měl. Chvíli jenom tak zírala do tmy, než nakonec znovu potichu vstala a neslyšně odcupitala k jeho dubovému stolu. Pevně stiskla zuby, když si přečetla Connieinu krátkou odpověď. Naštvaný škleb jí zkřivil obličej. Odfrkla si a pergamen mrskla zpátky na stůl. Zlověstně přimhouřila oči a našpulila rty. V hlavě se jí začaly honit různé myšlenky. Zvlášť ta, že bude muset ještě víc přitlačit. Ač neměla žádný důvod Severusovi nevěřit a nikdy nebyla svědkem ničeho, než jenom nešťastného výstupu a objetí té zrzavé čarodějnice, nehodlala ponechat nic náhodě. Se škodolibým úsměvem zašla zpět do ložnice a nenápadně opět zaujala pozici vedle černovlasého kouzelníka, který opravdu nezaznamenal vůbec nic. Ráno se ale probudil časně jako první. Nebyl z těch, kteří by spali až do dopoledních hodin. Ne že jako profesorovi by mu to bylo ve všední den umožněno, ale i víkendy bývaly časově náročnější. Ne vždy a ne stále, ale i tak už měl svůj harmonogram naučený. Celkem svižně se zkulturnil a oblékl. Právě si zapínal knoflíky u kabátce, když spatřil Elektru, která se koketně opírala v minikošilce o futra ložnice. Zvedl obě obočí do výšky a rychle mrkl. Plavovláska k němu ladně doplula a převzala jeho rutinní činnost. Nakonec mu upravila límeček a políbila ho na tvář.

„Ať tě moc nezlobí," mile se na něj usmála. „Večer bych zase zašla, co ty na to?" a provokativně se na něj podívala. Severus jí věnoval nečitelný pohled.

„Nevím, jestli budu mít čas, Elekro," promluvil nakonec monotónně. „Dnes nastoupí nová profesorka obrany proti černé magii a budu ji muset zasvětit do místních poměrů."