Část bez názvu 11

347 17 0
                                    

Constance se snažila udržet Severuse při smyslech. Bylo to ale čím dál tím těžší. Déšť stále neustával a ona začínala být zoufalá. Navíc se stmívalo. Sice i tak bylo šero, že sotva bylo vidět, ale jakmile padne tma, budou v háji úplně. Pořád se ho na něco vyptávala, aby jí odpovídal, aby byl vzhůru. On ale mluvil čím dál tím víc tišeji a nesrozumitelně.

„A potom se stalo co?" zeptala se zrzka, když se zase na chvíli odmlčel. Odpovědi se ale nedočkala. Prudce zvedla hlavu a zadívala se na muže, kterému ležela v náruči. „A potom se stalo co?!" zvýšila hlas a šťouchla do něj prstem. Něco zamumlal, nevyšlo z něj ale víc, než jenom nesrozumitelný blábol. „Snape, okamžitě se probuďte!" zatřásla s ním, ale bezvýsledně. „Ty jeden prašivej Smrtijede, okamžitě se prober!" Ticho prořízla řádně padnoucí facka. Severus se zapřel na dlaních a nenávistně se na ni podíval. Connie si oddechla. „Vítejte opět mezi živými, profesore," usmála se na něj sladce. Severus se zadíval do dáli a přimhouřil oči.

„Možná... možná už bychom mohli zkusit..." a kývl hlavou ven z úkrytu. Zrzka se nahnula a podívala se na všechny strany.

„Pršet sice nepřestalo, ale už není průtrž, spíš jenom drobný déšť," přitakala mu. „Dobře, zkusíme to." Oblékla si zpět pláštěnku, kabát mu nechala přehozený přes ramena. Vylezla ven a vyhledala správně dlouhý klacek, který by mohli použít jako berlu. Mávla hůlkou, větev se vyrovnala a ve vteřině zůstala sama stát na místě. Kouzlem pomohla Severusovi dostat se ze skrýše a podpírala ho, než se zavěsil do očarované berly. Z jedné strany ho podpírala ona, z druhé jeho kolegyně. Berla se sama posouvala vpřed, umožňovala tak muži postupovat téměř bez námahy.

„Je vám jasné, proč jsem nepoužila nosítka?" zeptala se zrzka mezi řečí.

„Myslíte si, že bych vás považoval za hloupou, kdybyste se mě na tuto skutečnost nezeptala?" pozvedl obočí, ale nepodíval se na ni. Soustředil se na cestu zpět do chaty, která se ještě zdaleka neblížila. „Slečno Vall, sotva se tu protáhneme společně, natož kdybyste mě tu táhla na nosítkách. Myslím, že s kouzelnou berlou si vystačím." Jakmile to dořekl, podlomila se mu noha. Constance ho zachytila, ale pod jeho vahou se celkem prohnula. Modlila se, aby už byli doma. Sice sama nevěděla, co bude dál, ale pořád lepší v teple a suchu, než ve tmě a mokru. Trvalo to téměř hodinu, než se doklopýtali zpět k chatě. Když ji Connie spatřila, v duchu si radostně výskla. Už jenom kousek a budou tam. Už jenom kousek. Z posledních sil vystoupali schody verandy. Constance mávla hůlkou, aby se dveře odjistily. Jakmile cvakly zámky, vpadli oba dovnitř. Severusovi se podlomilo koleno a upadl na zem. Constance se ho snažila zachytit, ale neměla sílu. Rychle zavřela dveře a zabezpečila je.

„Neeno!" zaječela, až černovlasý kouzelník pevně sevřel oční víčka. Dívka se vyštrachala z pokoje a z galerie shlížela na ty dva dole.

„Ježíš, co se stalo!" a spěšně seběhla schody.

„Dělej, ukliď ty puzzle, musíme ho dostat k ohni," zavelela bez místa k odporu. Neena okamžitě udělala, co Constance nakázala, a čekala na další ordre. Severus se přetočil na bok. Bylo mu krajně nepříjemné, jak ho ta puberťačka pozorovala, ale nebylo mu to nic platné, to věděl moc dobře. Na onen svět se ještě nechystal. Connie přispěchala k lektvaristovi a chytla ho za jednu paži. Pár vteřin čekala, než se ohlédla po dívce. „Tak na co čekáš, dělej!" a mávla na ni, aby ho chytila pod druhou paží. Neena hned přiběhla a uchopila ho pod paží. Obě zatáhly ve stejnou chvíli. Severus zakřičel bolestí, ale zvládl se postavit na zdravou nohu. Za jejich pomoci se dobelhal před krb, kde se opět svalil na zem. „Rychle, obstarej polštáře a deky, musíme ho zahřát. A uvař čaj!" dodala vzápětí. Ten její proklatý čaj! Když Neena zmizela, začala Severusovi rozepínat roztřesenýma rukama knoflíky od kabátce. Překvapeně se na ni zadíval unaveným pohledem. „No co? Zvládnete to rychleji?" zeptala se ho kousavě. V odpověď se mu zvedl jenom jeden koutek úst ve zvláštním spojení úsměvu a úšklebku. Zavřel oči a povzdechl si. Už ať to má za sebou. Když mu povolila veškeré zapínání, mávla hůlkou, aby se z něj oblečení svléklo. Mezitím se Neena vrátila. Když spatřila jeho nohu, vytřeštila oči. Nikdy nic podobného neviděla. Aniž by odtrhla zrak od jeho rány, podala Constance deky a polštáře. Jeden mu vložila pod hlavu, pomohla mu zabalit se do jedné přikrývky a druhou přes něj přehodila. Připomněla dívce, aby šla uvařit čaj. Zraněnou nohu Severusovi nepřikrývala. „Nejsem lékouzelnice," zašeptala odevzdaně. „Umím jenom základy," rozhodila zoufale rukama. Severus ji chytil za zápěstí a přitáhl si ji k sobě.

Na konci duhyWhere stories live. Discover now